Dnes je tomu 20 let od kanonizace Anežky České. Její svatořečení bylo pokládáno za symbolickou předzvěst revolučních změn, které následovaly. Jen o pět dnů později je odstartoval násilně potlačený pochod studentů. Byl začátkem tzv. sametové revoluce, jejíž plody (a následky) užíváme (neseme) dodnes. Kolaps totalitního systému samozřejmě měl historické příčiny; jeho kapitulace v celém sovětském bloku (až na Rumunsko) však byla takřka zázračně nekrvavou událostí.
Anežkou to začalo…
Hlavní roli při realizaci změn v zemích Varšavské smlouvy nesporně hrála Gorbačovova „perestrojka“, která rozvrátila mocenské koncepty v aparátech vazalských států. Na erozi komunistického systému měl význačný podíl disent reprezentovaný u nás hnutím Charta 77 a Několik vět. Důležitou podporu ze zahraničí měla tato hnutí jak v politice západních států, jimž se podařilo nastolit tzv. Helsinský proces včetně problematiky lidských práv, tak v činnosti rozhlasových stanic Svobodná Evropa a Rádio Svoboda (komunistické rušičky umlkly po 36 letech v r. 1988).
Nezanedbatelnou úlohu v podemílání totality tehdy hrál i křesťanský disent. Křesťané, patřící za komunismu mezi nejpronásledovanější, byli zastoupeni i mezi chartisty. Ale ke skutečně masovému odporu proti totalitnímu ateistickému státu dal podnět katolický aktivista a otec devíti dětí Augustin Navrátil. Ten hrál klíčovou roli při vydávání katolického samizdatu a jeho petici z r. 1988 požadující respektování náboženské svobody i práv věřících podepsalo více než šest set tisíc občanů. „Za svého života jsem se nesetkal se statečnějším člověkem, jeho odvaha hraničila až s extrémem, takže jsem pochyboval, jestli je to vůbec možné. Bez takových lidí by se však nikdy nic nedalo skutečně do pohybu,“ řekl o Navrátilovi chartista a disident, páter František Lízna. I pod dojmem Navrátilovy petice státní orgány povolily vycestování téměř deseti tisíc poutníků na Anežčino svatořečení do Říma, což se považovalo za jedno ze znamení konce komunismu.
Vystoupení studentů, kteří 17. 11. 1989 v den výročí zavraždění Jana Opletala fašisty manifestovali národní touhu po svobodě a statečně čelili brutální policejní akci na Národní třídě, bylo poslední kapkou, jíž číše hněvu přetekla. Dvakrát se v celé republice rozezněly zvony – poprvé před kanonizací Anežky, podruhé před generální stávkou. Během několika dnů celonárodních protestů se komunistický režim rozpadl. František kardinál Tomášek 21.11.1989 vystoupil s provoláním „Všemu lidu Československa“, v němž m.j. uvedl: „Není možné mít důvěru v takové vedení státu, které není ochotno mluvit pravdu a zemi s tisíciletou státní tradicí upírá práva a svobody, považované za normální i ve zcela mladých státech třetího světa“. Kardinál řekl, že požadavek potrestání viníků je zcela spravedlivý, ale apeloval na pokračování v cestě nenásilí. „Bojujme za dobro dobrými prostředky,“ vyzval. Když za půl roku po nenásilném převratu přijel do Prahy papež Jan Pavel II., byl uvítán slovy prezidenta Václava Havla: „Nevím, zda vím, co je to zázrak, ale nyní jej prožívám.“
Idylická doba „zázraků“ ovšem netrvala dlouho. Objevily se rozpory obvyklé v zemích, které náhle získaly svobodu. Podle pravidel (třídního) boje byl nalezen nový nepřítel. Chartisté s komunistickou minulostí z tehdejšího Občanského fóra vypudili křesťansky orientované politiky. Proti Václavu Bendovi, Richardu Sacherovi a později i Josefu Luxovi neúnavně rozvíjeli různé kampaně. Vynikaly v tom také Lidové noviny, řízené tehdy stalinistickým radikálem z padesátých let. Volby, v nichž křesťansky zaměřené strany měly podle průzkumů preferencí získat až 20 % hlasů, byly nařčením lidoveckého politika Josefa Bartončíka ze spolupráce s StB těsně před hlasováním zmanipulovány, takže tyto strany dostaly sotva polovinu hlasů. Protikřesťanský trend v politice pokračoval i v průběhu dalších let a jeho výsledky jsou devastující. Nejde jen o to, že Česká republika, jako jediná z postkomunistických zemí nemá upraveny vztahy s církvemi a že není provedeno dlouho chystané a stále odkládané vyrovnání církevního majetku. Ignorováním křesťanských hodnot a zásad se celá společnost propadla do mravního vakua, v němž hlavním životním kritériem je hmotný prospěch. To není ani vítězství nad komunistickou ideologií, ani život ve svobodě podle mravních zásad humanistické civilizace.
Dvacet let hmotařské svobody se navenek projevuje pěknými fasádami, novými střechami, luxusními bankami, komfortními auty, neomezeným cestovním ruchem a horami zboží. Ale také smutnými postavami žebráků a bezdomovců, sociálně vyloučených příslušníků menšin, falešných doktorů a neonacistů. Žádní politici s tím nejsou schopni něco udělat, nejsou schopni udělat ani něco sami se sebou, aby poztrácenou důvěru voličů získali zpět. Komunismus nebyl překonán, komunistická mentalita se pouze převtělila do korupce, bezohlednosti a duševní prázdnoty. Je neuvěřitelné, že dvacet let po porážce komunismu je předsedou české vlády člen komunistické strany v letech 1980 – 1989. Je skandální, že za českého eurokomisaře byl dvěma hlavními politickými stranami vybrán Moskvou školený diplomat, člen KSČ od r. 1982. A lze vůbec vysvětlit, že po dvaceti letech „dekomunizace“ vytahuje Ústav pro studium totalitních režimů jako králíky z klobouku stále nové komunistické rozvědčíky - dnes samozřejmě dobře zabydlené na důležitých státních, mezinárodně a ekonomicky vlivných postech?
Svatořečení Anežky České, Přemyslovny, „matky chudých“, přítelkyně svaté Kláry a následovnice svatého Františka mělo být příslibem naplnění proroctví, že „v Čechách nastane mír a pokoj i blahobyt, až dojde ke kanonizaci Anežky.“ Dnes, pokud by se našel její hrob, byla by v něm Anežka možná hanbou obrácená.
- Michail Gorbačov zdroj: biographyonline.net http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/12/1191/119069.jpg
- Papež Jan Pavel II. autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1231/123039.jpg
- Václav Benda autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/246/24526.jpg
- Bezdomovci autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/3/240/23985.jpg