Kde nic není, ani smrt nebere, platívalo za našich babiček a ještě za příčetných národohospodářů. Platívalo, ale od minulého týdne, kdy demoliční četa ČSSD, KSČM a KDU-ČSL vtrhla do Sněmovny, aby zbourala úsporná opatření vlády, už neplatí. Pověstný chlup na dlani vzala s intuicí kapsáře a elegancí sňatkového podvodníka. Měla by dostat cenu Viktora Koženého za fígl, s nímž z více než stošedesátimiliardového deficitu vymáčkla a rozfofrovala dalších dvanáct miliard korun.
Porcování neexistujícího medvěda
Ministr Eduard Janota se mýlil, když si už předem pochvaloval, že k pověstnému porcování medvěda tentokrát nedojde. Medvěd, jakkoli v deficitu fakticky neexistující, byl přičinlivými poslanci řádně rozporcován i ve své minusové podobě. Oněch imaginárních dvanáct miliard, které levice s podporou „pravostředových“ lidovců hodila jako korupční udičku státním zaměstnancům a zemědělcům, teď pan ministr Janota hodlá nahradit. A to sedmimiliardovým přiškrcením výdajů ministerstev a pětimiliardovou injekcí z dividendy ČEZ. Neboli dalšími záchrannými operacemi, které mj. zhorší i fungování státního aparátu. Pokud si ovšem tímto způsobem ministr slibuje udržení schodku veřejných výdajů pod hranicí 5,3 % HDP (kvůli kritice EU za nadměrný deficit), patrně se opět mýlí. Jak upozorňuje např. analytik Patria Finance David Marek, podle pravidel Unie se do celkového schodku veřejných financí započítá i oněch pět miliard z ČEZ.
Kromě bruselských sankcí Česku hrozí i další propad ratingu kvůli enormnímu růstu poměru státního dluhu k HDP. Veřejný dluh překročil 1,3 biliónu korun. Stát vydal jen ve třetím čtvrtletí dluhopisy v hodnotě 32,4 miliardy Kč. Jejich emise za první tři čtvrtletí činila 177,3 miliardy Kč. Příští rok si ministerstvo financí bude muset půjčit 280 miliard korun, v roce 2011 skoro 306 miliard a v roce 2012 téměř 313 miliard korun. Už dnes na každého Čecha včetně kojenců připadá dluh zhruba 125 tisíc korun. Jen obsluha veřejného dluhu (úroky) se od r. 2011 zvýší ze stávajících cca 48 miliard o dalších 20 až 30 miliard ročně, což může odradit zahraniční investory od nákupu českých státních dluhopisů a vyústit v drastické rozpočtové škrty, k nimž Mezinárodní měnový fond přinutil už Maďarsko a Lotyšsko.
Aby takový vývoj nenastal, chce Janota v dubnu 2010 předložit návrhy na zvýšení daní (a to i progresivní) a redukci výdajů, směřující k poklesu schodku minimálně o 40 miliard. Jenomže politici ČSSD a kupodivu i ODS už žádné další Janotovy „balíčky“ nechtějí. „Pokud volby vyhrajeme, tak k uskutečňování naší rozpočtové politiky pana Janotu potřebovat nebudeme,“ ujišťuje místopředseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Nicméně nyní ČSSD pana Janotu zřejmě potřebuje ke krytí svých záměrů, a to např. jako architekta úspor, s nimiž lze napřed naoko souhlasit, a pak je „pod tlakem“ (pány Paroubkem a Štěchem zrežírovaných) demonstrantů smést do černé díry dluhu. Víme-li, jak se při schvalování státního rozpočtu zachovala ODS, působí podivně také argumentace jejího místopředsedy Petra Nečase, že „se vláda málo prala“ o prosazení prvního balíčku. Ano, premiér Jan Fischer jistě mohl dát důrazněji najevo, že propadne-li vládní návrh úspor, padne i jeho vláda. Jenže také on se na svém postu drží pod záminkou „co by tomu řekla cizina“, a to i přes neúnosnou vnitropolitickou situaci.
Dnešní poměr zákonodárné a výkonné moci je takový, že ať vláda vybraná parlamentem dohodne cokoliv (i se souhlasem hlavních parlamentních stran), vzápětí to malá levicová většina poslanců odmítne a prosadí opak, který vláda musí realizovat. Ve skutečnosti tedy nevládne vláda, ale převaha levicových populistů v parlamentu, jimž je odpovědnost za budoucnost státu a splácení biliónového dluhu cizí. To jistě není důstojné postavení kabinetu, jenž měl Českou republiku vyvést z marasmu navozeného pádem vlády v březnu letošního roku. Spíše jde o fasádu pro destabilizační činnost sociálních demokratů a komunistů, usilujících spolu s elementy typu Vlastimila Tlustého, Jana Schwippela, Olgy Zubové či Věry Jakubkové o oslabení pozice českého státu ve středoevropském prostoru. Není nesnadné si domyslet, čí zájem mohou sledovat.