„Budeš nejkrásnější, ale musíš spolknout housenku.“ Kritéria krásy jsou skutečně velmi individuální, po sobotní soutěži Česká MISS ale konečně máme objektivní vodítko. Pomazlit se s pavoukem či potkanem, skočit po hlavě ze střechy, bez toho se dnes už žádná adeptka na titul nejkrásnější ženy neobejde. Dřív stačilo, aby se před diváky svlékla do plavek a vystrčila vnady. Kritici sice povykovali, že je to ponižující způsob hodnocení vhodný spíše na koňský trh, ale holky aspoň věděly, do čeho jdou.
Tupá poslušnost
Tentokrát adeptkám soutěže jejich bývalá kolegyně Michaela Maláčová (ředitelka České MISS) uchystala překvapení. Šokované slečny mnohdy se slzami v očích a zkroucenými obličeji skoro zvracely na adrenalinových atrakcích (jak půvabné), polykaly hmyz (jak roztomilé) či se polonahé pokládaly na pohovky, aby na ně jakýsi fámulus pouštěl tarantuli (jak vzrušující). Říkali tomu „překonej sama sebe“, ale spíš to bylo perverzní.
Marně si kladu otázku, jak to všechno souvisí s krásou. Snad nám pořadatelé chtěli naznačit, že adeptka na titul krásky roku nemusí mít jen hezkou tvář a postavu dle stanovených kritérií, že nestačí jen „dobře mířenými otázkami“ zkoumat její inteligenci. Snad chtěli říci, že to, čím by dnes člověk měl vynikat nad ostatní, je osobní statečnost. Pokud je to tak, nelze než souhlasit. Škoda jen, že splnění předložených úkolů nevypovídá nic o statečnosti, ale spíš o tupé poslušnosti. Ta sotva pubertě odrostlá děvčátka prostě vyděšeně, mnohdy s nefalšovaným zoufalstvím v očích, plnila bizarní úkoly, smířená s tím, že jestli chtějí titul, pak MUSÍ. Dnes jsem se dočetla, že mohly říct NE. O to víc mě mrzí, že jsme od těch „ženských idolů“ žádné NE neslyšeli.