Už pár týdnů sice v New Orleansu nejsem, ale nemůžu si nevšimnout toho, čím si teď stát Louisiana prochází. Vládne v ní panika a strach. Na to jsou ostatně místní poměrně zvyklí. Ale dá se vůbec na něco takového zvyknout? Před pár lety pobřeží Mexického zálivu zničil hurikán Katrina, předloni zase hurikán Gustav. Teď jih Louisiany znovu čelí katastrofě a místní se ptají, co je pro ně horší: voda a vítr nebo ropná skvrna. To první bylo pohromou především pro lidi a civilizaci, to druhé zase ohrožuje hlavně přírodu.
Louisiana opět bojuje
Vždyť Louisiana má přezdívku „wetlands“ neboli mokrá země, mokřiny. Spousta lidí zeměpisu neznalých si myslí, že na jihu od New Orleansu mají lidé písečné pláže a jezdí tam na dovolenou stejně jako lidé na Floridě. Omyl. V okolí jsou jezera a na jihu zase kilometry bažin. Zdálo by se, že bažiny jsou jen místem, kam se nikdo za celý rok ani nepodívá, co by tam taky dělal. Pro Američany jsou ale tyto louisianské mokřiny místem turistických výletů a hlavně symbolem jižanské divočiny. Právě sem se jezdí na loďkách pozorovat západ slunce, to je pro obyvatele Louisiany vlastně jediná příroda. V jinak rovinaté zemi nenajdete mnoho kopců, lesů, natožpak hor. Bažiny jsou místní přírodní krásou i kvůli pestrosti rostlin a ptáků, které v nich z pohodlí loděk můžete pozorovat. A odborníci se bojí právě toho, že ropná skvrna se pomalu přesouvá k těmto bažinám. Podle týmu z Louisianské státní univerzity se bude ropa z mokřin kvůli hustému a vysokému porostu dostávat mnohem hůře než třeba z hladkých písečných pláží, které jsou v sousední Floridě.
A co teprve ptáci, kteří právě sem do Louisiany každý rok přilétají přezimovat. Vždyť samotným symbolem Louisiany je vzácný hnědý pelikán. Už jednou tento nádherný pták stál před vyhubením, když se v 60. letech začaly ve velkém v Louisianě používat pesticidy. Státu se nakonec jeho populace podařilo zachránit a dnes už je jich zde opět okolo 40 000. Není pro Louisianu nic typičtějšího než sedět na kraji močálu v divočině nebo i u městského umělého kanálu v New Orleansu a pozorovat pelikány, jak loví. Nejprve krouží několik metrů nad hladinou, a jakmile zahlédnou svou potravu, v přímém úhlu se ponoří do vody. Zázrak přírody. O tuto svou chloubu a symbol se teď lidé znovu bojí.
Možná ještě víc se bojí o svou práci. Malé vesničky na jižanském pobřeží jsou závislé na okolní vodě. Jejich obyvatelé žijí v symbióze s vodou už po staletí. Loví v nich tolik oblíbené mořské plody, bez kterých by zdejší kuchyně nemohla existovat. Ústřice, krevety, raci a modří krabi. Stovky lidí jsou závislé na svých malých ústřicových nebo krevetových farmách, které často živí velkou rodinu a které se teď dostávají do ohrožení. Právě v těchto týdnech začíná sezona výlovu krevet a havárie přišla v tu nejhorší možnou dobu. Jednotliví podnikatelé panikaří a mají k tomu důvod. Už minulý týden americká vláda preventivně zakázala výlov v určitých regionech a místní hygienické stanice pravidelně kontrolují mořské plody, které se dostávají lidem na talíře. I když pocházejí ze zatím nezasažených lokalit, lidé, tedy konzumenti, začínají mít obavu. A podle toho, co mi řekli kamarádi, se v New Orleansu na Jazz festu, největším hudebním svátku v roce, minulý víkend před stánky s mořskými plody netvořily tak dlouhé fronty jako obvykle. V Louisianě je velmi populární také rybolov jako sportovní disciplína. Tisíce Američanů sem jezdí každý rok z celých USA lovit na otevřených vodách. Jen pro představu: Podle údajů americké společnosti pro sportovní rybolov tato aktivita v Louisianě zajišťuje 300 000 pracovních míst. I to teď muselo najednou skončit.
Rybáři, ale i majitelé půjčoven člunů nebo všichni, kteří se živí na jihu turismem, nevědí, co si teď počít. Ptají se, jak dlouho může trvat, než se taková skvrna vyčistí. Rok? Pět? Deset? Na jak dlouho zastaví chyba ropné společnosti a chyba americké vlády, která nedostatečně ochraňuje své území před podobnými haváriemi, jejich práci? A jak moc ovlivní celkový život v Louisianě? Tento chudý americký stát se jako jeden z mála vyznačuje nezaměnitelnou kulturou, která je spojena s vodou stejně jako třeba Kalifornie s filmem. Louisiana si nemůže dovolit přijít o to jediné, co má – o vodu, o mokřiny a jejich divokou přírodu. Co by bylo New Orleans bez svých pečených ústřic, bez po-boyů, sendvičů se smaženými krevetami anebo bez svých červených ráčků. Právě ty jsou jednou z největších specialit. Z jižanských bažin pochází devadesát procent jejich světové produkce.
Jako by byl americký jih zakletý. Nejprve Katrina, která lidem vzala téměř všechnu naději. Spousta z nich se už nikdy do města nevrátila. V posledních dvou letech se ale města i pobřežní vesničky, které byly v mnoha případech smetené z povrchu zemského, začaly vracet k životu. Lidé začali opravovat nebo stavět nové domy, nové silnice, nové hráze před případným dalším silným přívalem vody. Jako by už tragédii, která přišla s Katrinou, hodili za hlavu. Jakžtakž se porvali s jedním problémem a už tu mají další. Zdejší obyvatelé jsou pozitivní lidé, nevzdávají se, a tak chci společně s nimi věřit, že ropa se jejich okolí a mokřinám nějakým zázrakem vyhne.
- Bažiny v okolí New Orleans autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1644/164328.jpg
- Symbol Louisiany: pelikán hnědý autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1644/164327.jpg
- Specialita Louisiany: červení raci autor: Julie urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1644/164325.jpg
- Rybář v louisianských mokřadech autor: Julie Urbišová, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1644/164329.jpg