Pozoruhodné je, jak si tuto „kulturu“ vztahů a komunikace rychle osvojili od svých politiků i jejich občané. Kterak jim rozumějí. Internetovými diskusemi tiše prokydává hnůj a teče močůvka. Zábavné bylo by vzpomenout starého dobrého Voltaira: „Nesouhlasím s Vaším názorem, ale do konce života budu hájit Vaše právo ho svobodně říkat.“ Starodávná etika břitkého satirika a debatéra je pro smích. Dneska fungují jiné normy polemiky: „Nejraději bych tě s těmi tvými pitomostmi zašlapal do země, hnusný idiote!“ Což je ještě velmi mírné vyjádření. V nenávistnosti anonymních politicky polo či negramotných diskusí je cítit ještě silnější notu.
Věru, zajdete-li na spory o fotbale či hádky o tom, jestli je lepším trenérem reprezentačního hokejového týmu Vladimír Růžička, či byl-li by jím Alois Hadamczik, je úroveň většinou vyšší než v debatách politických. Včetně vzájemné ochoty se naslouchat. Rowdies sportovní jsou střízlivější než zastánci politických uskupení a otupělé víry v hesla a sliby, kterými za sebou lákají veřejně činní krysaři své milé myši. Tito myšilovové zjistili, že nejlepší a nejchutnější syreček pro ostré zoubky jejich voličských hlodavců je hovadství.
Výjimky mezi politiky, promiňte, ale bojím se vás jmenovat, abych nepřivolal na vaše hlavy spršky splašků!
Přestože nás čas předvolební navzájem tolik rozeštval, myslím si, jak už jsem naznačil výše, že jsme jím spřízněni. Spřízněni v oné nenávisti, zlobě, sprostotě, odpudivosti, smradu a slizu, které po sobě navzájem lijeme, stříkáme a házíme. Páchneme tou směskou už všichni. Když z toho občas někdo vystrčí hlavu, nesnaží se změnit tón, ale přilije hnojůvky do žumpy nařčením, že to začali „ti druzí“. A sotva se už navzájem dokážeme rozeznat. Spolčeni ve vzájemném odloučení. Hezké příští předvolební dny!
