Země se chvěla před volbami a já jel Českým rájem hrát své písně do Sobotky. Proč do Sobotky? Protože tam před deseti lety padl strom! Jaký strom? Samozřejmě, že památný! Ale musím začít pěkně od začátku. Je velká politika, ta, co se odehrává v médiích a zprostředkovaně a co se kvůli ní lidi dovedou pohádat do krve ba i zabít. A je malá politika, ta, co se odehrává na dotek, osobním stykem. Díky té se lidé spíš smějí a mají se rádi.
Velká a malá politika
Má cesta do Sobotky, to bylo krátké nahlédnutí do malé politiky. V té se neřeší velké věci, velké stavby, velké peníze, v té si někdo vzpomene, že je to už deset let, co na kopci za městem padl památný strom. A svolá kvůli tomu své bližní a sousedy, aby si to společně připomenuli. Ten někdo byl sobotecký občan, důchodce a básník Josef Jindra. Ti, které svolal, byli občané města Sobotka. Na to, že se nejednalo o žádné dějinné věci, že byla sobota odpoledne a krásný den, jich přišlo docela hodně.
Přijel jsem na přání pana Jindry, abych zahrál písně ze svých seriálů. Pan Jindra mi už měsíc předem poslal scénář, ve kterém byl celý pořad přesně popsán. Zpívat jsem měl po místním ženském pěveckém sboru. Po mně měl přečíst text od Karla Čapka kořenář pan Petr Pešek. Potom měla paní knihovnice Eva Kordová přednést báseň a žákyně Anička Matoušková zahrát za doprovodu maminky klavíristky na housle. Nakonec měl sobotecký a dolnobousovský sbor Stojmír-Bendl zazpívat píseň oslavující Semtínskou lípu.
A teď jsem prozradil, čeho se ta slavnost týkala!
Ano, byla to oslava památného stromu - Semtínské lípy. Ovšem pozor – památného stromu, který už deset let nestojí! V roce 2000 ji skolil blesk. Už v roce 2002, když jsem k ní dorazil se štábem Paměti stromů, ležela její koruna na zemi a ze země trčel jen pahýl. To ovšem nezabránilo tomu, aby se za deset let po smrti stromu v Sobotce sešli ti, co strom pamatovali, a aby na něj zavzpomínali! Uznejte sami, není to zvláštní? Není to krásné?
Slavnost proběhla přesně tak, jak ji její autor a režisér Josef Jindra naplánoval. Hrál jsem své písně a najednou jsem nevěděl, co je opravdu VELKÁ a co opravdu MALÁ politika? Která z nich je pro lidi důležitější, která z nich dá lidem víc? Shromáždění lidí vzpomínajících na dávno mrtvý strom se mi náhle jevilo jako mnohem krásnější, důležitější a lidštější než nějaké volby.
Je po volbách, poražené politické figury jsou uklizeny do ústraní, halasně se sestavují nové (ale vlastně staré) koalice a já nad tím po soboteckém zážitku jen mávnu rukou. Vzpomínám na setkání se soboteckými baráčníky s jejich „malou politikou“, na návštěvu Českého ráje, města básníka Fráni Šrámka, Václava Šolce a pro mne teď i básníka Josefa Jindry, který to všechno způsobil.
A, samozřejmě, vzpomínám i na Semtínskou lípu, strom, který i po smrti dává lidem z okolí Sobotky nadhled.
- Památná Semtínská lípa autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1695/169403.jpg
- Vzpomínkové setkání k památné Semtínské lípě autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1695/169405.jpg
- Luděk Munzar při natáčení u Semtínské lípy autor: Bedřich Ludvík, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1695/169404.jpg