Ve svém pondělním komentáři jsem připomněl některé náměty, které ve volební kampani poněkud zůstávaly za aktuálními otázkami finančními, i když z dlouhodobého hlediska jsou pro nás neméně důležité. Mám na mysli naše postoje zahraničně-politické a vojenské. Záměrně jsem je ponechal na dnešek, neboť forma zamyšlení mi dovoluje vyslovit i názory čistě subjektivní.
K zahraniční a vojenské politice nové vlády
Ve svých programech všechny strany s výjimkou umanutého Petra Macha z poražené Strany svobodných občanů vyjádřily svůj kladný postoj k evropské integraci. ODS, patrně ještě s mírným ohledem na neměnné euroskeptické názory svého zakladatele, vyjádřila své mínění aspoň těmito slovy: „Chápeme Evropskou unii jako důležitý pilíř mezinárodního postavení České republiky, máme však výhrady k některým jevům uvnitř Unie.“ Tyto výhrady pak už nebyly příliš specifikovány. Ostatní strany, jak již řečeno, se v té věci vyjadřují celkem kladně a nic na tom nemění ani výsledek voleb, kdy některé z nich se do sněmovny nedostaly.
Méně jednotný je vztah k Americe a především k Rusku. Pokud jde o Ameriku, snad pouze ODS přijímá bez výhrad bilaterální transatlantickou orientaci, kdežto ostatní už dost energicky trvají na tom, že zejména jakákoliv vojenská spolupráce by se měla odehrávat na půdě NATO s rovnoprávným hlasem i s právem veta každého účastníka, navíc s přihlédnutím k zájmům Evropské unie. To se týká zejména úvah o společném postupu v Afghánistánu a společné protiraketové obraně. Nutno si postěžovat, že ani ve druhém roce svého prezidentství nedal Barack Obama příliš jasně najevo, čím hodlá nahradit už téměř všeobecně odsuzovanou politiku svého předchůdce George Wolkera Bushe, takže námitky našich sociálních demokratů proti bezvýhradnému plnění spojeneckých požadavků v pouhém početním navyšování vojenských misí není řádně zdůvodněné.
Na druhé straně se i Vlasta Parkanová či Martin Barták celkem v klidu smířili s tím, že americký radar v Brdech nebude. Zde musím tedy za sebe vysvětlit, proč jsem proti radaru začal vystupovat od samého začátku diskuse, která se o tom u nás vedla. Vůbec jsem nebyl proti tomu, že by tu mělo být pár desítek amerických vojáků, kteří by nám ostatně v případě skutečného ohrožení ani nepomohli ani neublížili. Bylo mi sice líto brdských lesů, které by tím zajisté utrpěly, jak to nejvíce vnímali tamější obyvatelé. Ze všeho nejvíce mi však vadila prakticky jediná věc, o níž téměř nikdo nemluvil, že máme postavit lákadlo pro případný raketový zásah ze strany těch, které by jinak ani nenapadlo mít za cíl právě Českou republiku, a že to zařízení mělo být umístěno jen nějakých čtyřicet kilometrů od Prahy. Nikdo nepoukázal na to, že všude stavějí takové věci v pustinách či dálkách jako jsou třeba Marshallovy ostrovy. A když jsem při pražské přednášce bývalého náměstka ministra obrany v Clintonově vládě Coyla na vlastní uši slyšel, jak nevyzkoušené a nedokonalé zařízení to Bushovi lidé chtějí poslat do Brd, došel jsem už tenkrát k podobnému závěru jako režiséři filmu Český mír Remunda a Klusák, že to všechno je zbytečné. To si uvědomili i politici Zaorálek a Liška, kteří se na to jeli do Ameriky přeptat.
Také jsem z rozhovorů se zastánci radaru došel k závěru, že valnou většinu k jejich názoru nevedl strach z Íránu, ale z Ruska. Ostatně v Kremlu, při jejich stálé paranoi, to jinak vnímat nedovedli, a proto proti radaru v Brdech stále protestovali. Právě toto si nakonec zřejmě uvědomili i mnozí naši politici, kteří se už před volbami smířili s Obamovým rozhodnutím a začali jako nespornou součást své zahraniční politiky zdůrazňovat udržování dobrých styků s Ruskem, třeba už jenom proto, že to potřebujeme hospodářsky. A když prý Rusové nebudou usilovat o nějakou novou expanzi, jsme snad ochotni časem hlasovat i pro jejich přijetí do Evropské unie.
Polákům, jimž se jejich nezlomná touha po amerických Patriotech splnila, to zatím zřejmě nepřináší očekávané zisky z konzumní přítomnosti necelé stovky amerických vojáků, kteří tam budou žít ze svých vlastních zásob. A tak celá ta polská akce jen zbytečně nabourává nečekané zlepšení polsko-ruských vztahů po smolenské letecké katastrofě. V tom snad naše nová vláda bude rozumnější.