Tak zase jednou se politici po volbách snaží sestavit funkční, ne-li silnou, vládní koalici. Takovou, která bude schopna dosáhnout všeho, co tato země po letech provizorního příštipkaření zoufale potřebuje. Od zastavení státního zadlužování, přes osekání hlav hydře korupce až po razantní penzijní, zdravotní a vzdělávací reformu. A obnovení důvěry v politiku a politiky, samozřejmě. Zdánlivě by sestavení koalice ODS, TOP 09 a VV se 118 poslaneckými mandáty mělo být hračkou. Nebýt jednoho slabého článku: neveřejného fungování Věcí veřejných.
Véčka za 168 mega?
Kdo se o Věci veřejné až dosud příliš nezajímal, nebo je pokládal za jepičí populistický pokus, či je v dobré víře dokonce volil, je teď možná zaskočen složitostí jejich existence. Zdá se, že předseda Radek John vybavený stranickým glejtem pro koaliční vyjednávání míní, ale volební manažer (a klíčový sponzor strany) Vít Bárta mění. Zatímco John dopoledne deklaruje, že Věci veřejné dávají trojkoaličnímu projektu plnou podporu, Bárta večer kontruje, že trojkoalice nemusí být žádná. Nanejvýš, že by VV mohly za jistých podmínek podporovat menšinovou vládu. A už se to z „Véček“ jen sype: ony jisté podmínky chápou jako splnění klíčových bodů jejich volebního programu včetně zrušení zdravotnických poplatků a zavedení „agenta provokatéra“. Podporou menšinové vlády rozumějí pouze případné a kdoví čím podmíněné vyslovení důvěry ve sněmovně. Velmi výmluvně zní i další podmínka VV: nesmí se s námi jednat jako s „malým bratříčkem“.
„Malý bratříček“ by třeba uznal, že je menší než velcí bratři. „Velcí bratři“ z VV ale nechtějí slyšet, že dvě strany, s nimiž vyjednávají o koalici, mají čtyřnásobnou vyjednávací sílu. Chtějí jednat jako rovní s rovnými, třebaže disponují pouze čtvrtinovým počtem mandátů. Odvolávají se na půl milionu svých voličů, jež „nemohou zklamat“, ale jednají o koalici, která zastupuje 2,5 milionu voličů a sloužit má 10 milionům občanů. Véčka ovšem soudí, že právě teď je doba vhodná ke ždímání budoucích partnerů. Jako nátlakovou zbraň avizují i internetové referendum svých sympatizantů a členů - to prý rozhodne, zda do koalice vstoupí či nevstoupí. Říkají si přece „strana přímé demokracie“ („klikneš a hned rozhodneš“) a je jim zřejmě dost jedno, jestli pár set virtuálních véčkařů vyšle zemi na krkolomnou či beznadějnou pouť. Tento způsob chápání odpovědnosti jakoby napovídal, že strana VV nepřišla ani tak sloužit České republice, jako sama sobě.
Nevyslovena ústy pánů Johna a Bárty, ale zřetelně v záloze, zůstává druhá varianta koalice, ta, o níž usiluje sociální demokracie. Jistě, 56 poslanců ČSSD a 24 poslanců VV na vytvoření většinové vlády nestačí, ale s podporou komunistů (od níž se zatím VV distancují) by sněmovní většina 106 hlasů spolehlivě torpedovala jakékoli reformy, včetně těch, které si Věci veřejné samy vepsaly do svého programu. A to je třeba říci s uznáním, že program VV je sepsán tak zručně, že nevynechává žádnou významnější skupinu voličů. Našli se v něm ti, kdo chtěli bezproblémově uvěřit – ne-li celku, v němž jedna jednotlivost vylučuje druhou - tedy alespoň přijatelně vyhlížejícím (leč nekompatibilním) dílčím vizím. Program, v němž se lákadla všech stran kříží, ovšem poskytuje svým autorům takřka neomezené manévrovací možnosti při dohadování o jakékoliv koalici, čehož VV pochopitelně využívají.
Ve středu sepsali zástupci ODS, TOP 09 a Věcí veřejných společné prohlášení, že se pokusí vytvořit „kabinet rozpočtové odpovědnosti, vlády práva a boje proti korupci“. Bude zajímavé sledovat, které vyjednávací týmy budou v příštích dnech schopny a ochotny přijímat kompromisy potřebné pro vznik takového kabinetu. Přijmou-li např. ODS a TOP 09 myšlenku progresivního zdanění, nebo vzdají-li se VV záměru snížit obranyschopnost státu, rozdat církevní majetek obcím a legalizovat euthanasii.
Určitým problémem ve vzájemné komunikaci totiž může být i fakt, že katoličtí lídři ODS a TOP 09 mohou u VV postrádat adekvátní hodnotovou odezvu. Ukazuje se to třeba v tom, jak si vyjednavači VV představují odstranění konfliktu zájmů svého poslance Víta Bárty. Ten jako absolvent policejní akademie, spoluvlastník a předseda dozorčí rady největší české bezpečnostní agentury ABL (s miliardovým ročním obratem) by nepochybně rád (ač to popírá) získal v nové vládě rezort vnitra. To by mu při jeho profesionálních zkušenostech, kontaktech a zájmech poskytovalo mimořádně silnou pozici a netušené možnosti. Nemíní se ovšem zbavit vlastnického podílu v ABL, což by bylo jediné čisté řešení. Místo toho pouze slibuje vzdát se ve firmě výkonných funkcí. To by sotva mohl být seriózní krok ke kultivaci politické scény; nehledě na to, že by se tím Bárta sám diskvalifikoval pro významnější politickou kariéru.
Pan Bárta pokládá za urážku, když se o něm tvrdí, že řídí Věci veřejné jako svou firmu. Přesto určité praktiky připomínají firemní, ne-li represivní poslanecký režim dr. Sládka neblahé paměti. Aby byli straně vždy po vůli a hlasovali podle jejích not, pojistily si VV své poslance sedmimilionovou smluvní pokutou. Jde sice o protiústavní závazek, Věci veřejné to ale vidí jinak. Mezi řádky říkají, na kolik si cení svých parlamentních zbrojnošů: jednoho na sedm mega. Cena za kompletní tým: 24 x 7 = 168 milionů. Opravdu levná strana.
- Radek John a Vít Bárta autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1696/169575.jpg
- Povolební vyjednávání autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1702/170119.jpg
- Jednání ODS a VV autor: Zbyněk Stanislav, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/17/1692/169190.jpg