Čeština před kamerou (105)

Paní Hauptfleischová z Ostravy napsala do České televize zajímavou připomínku týkající se toho, jak se mluví v pořadech televize veřejné služby. Ona výtka směřovala k místu citlivému: stoupajícímu podílu hovorové, resp. obecné češtiny. Nešťastný termín hovorová čeština se vine bohemistikou už od minulého století, ostře a zajímavě se o něm diskutovalo zejména v šedesátých letech. Důvod je nasnadě. Označujeme jím totiž tu češtinu (ty její prvky), kterou považujeme za spisovnou (v hovoru spisovné). Ale protože většina českých, moravských a slezských hovorů probíhá v kódu nespisovném, je celkem pochopitelné, že lidi pociťují spojení hovorová čeština jako něco, čím se označuje čeština nespisovná, co se jako terminologické sousloví hodí víc právě k češtině nespisovné. Někteří z bohemistů navrhovali proto namísto čeština hovorová užívat mluvená vrstva spisovného jazyka.

Termín obecná čeština patří k češtině už taky hodně dlouho a i on byl (a vlastně dosud je) přijímán s určitými rozpaky. Nechci ale tady teď rozvíjet terminologickou debatu, myslím, že čeština má tohle téma už za sebou, a možná než diskutovat o termínech, které jsou už vžité, zamyslíme se nad tím, proč pisatelka říká to, co říká. Paní Hauptfleischová totiž dobře dodala jednudůležitou věc: Chápu, že v některých pořadech je na místě použít nespisovnou češtinu pro zdůraznění či podtržení prostředí, ve kterém se odehrává děj. Ale použití při komentování, moderování či reportáži mi trhá uši a v pořadech pro děti to považuji za doslovně trestuhodné! Jak se má malé dítě, které jistě je ovlivněno svými oblíbenými televizními postavičkami, naučit správně česky? Proč potom děláte celostátní testy znalosti spisovné češtiny? 

Ve zpravodajství ČT se denně setkáváme s dvěma češtinami, češtinou spisovnou a češtinou hovorovou. To si troufám tvrdit vycházeje z toho, jak obě češtiny chápe/definuje současná jazykověda. Podotýkám ale jednu důležitou věc, o které se příliš nemluví. Existuje množství slov, která mají obě češtiny společné s češtinou nespisovnou, čili jakýsi průnik toho, co se užívá jak v hovoru spisovném a nespisovném. (Pes je vlastně stejně tak slovo spisovné i nespisovné.) Není ale pravda, že by se čeština obecná, tedy základní komunikační kód na území Čech, objevovala zákonitě i v pořadech, které vznikají na Moravě nebo ve Slezsku. Stejně tak jako moravské a slezské děti se seznamují s obecnou češtinou, slyší pak i české dítě pořad, který nevzniká v pražské redakci. Tendence je spíš ale taková, že stále častěji se můžetesetkat v mluvě moravské, resp. slezské s tvary obecně českými (hloupej, s náma).

Není ani pravda, že by ČT dělala celostátní testy ve znalosti spisovné češtiny. Divačka tím měla na mysli veřejnoprávní Diktáty, pak šlo jednak o jakousi popularizaci našeho jazyka, zejména však jeho pravopisu. A různé olympiády z češtiny, které se pořádají, se netýkají ani zdaleka jen jazyka spisovného. 

Vím, že je nevděčné a ožehavé v Česku psát o tom, jak se kde mluví, nebo spíš o tom, jestli se v Čechách mluví hůř než na Moravě a ve Slezsku. Jestli jsou to opravdu Češi, kteří „przní“ spisovnost obecnou češtinou, a že Morava a Slezsko se naopak snaží držet to korektní vyjadřování víc. 

Zakončím citátem, který divačka ve svém dopisu použila:Spisovná čeština je pro nás řečí, která všechny spojuje. Je to věc, která dělá národ národem, civilizaci civilizací.

Na závěr poděkování paní Hauptfleischové za zajímavý e-mail a prosba na vás, kteří se chcete vyjádřit k tomu, o čem tady píšu. Co si myslíte o tom, že nás spisovná čeština spojuje, a jak se díváte na současné vyjadřování (v médiích i mimo ně)? Pokud budete chtít, zašlete mi své reakce na moji e-mailovou adresu: petr.vybiral@ceskatelevize.cz

V následujících povídáních Češtiny před kamerou se určitě k vašim připomínkám a postřehům vrátím, a připravuju i letní čtení o tom, jak to s naší češtinou bylo a je. Bude to hlavně takové teoretické čtení.

Vydáno pod