Dobrých čtrnáct dní slyšel francouzský prezident Nicolas Sarkozy ze všech stran: Vystupte v televizi a řekněte, jak to tedy bylo. Přes média mu to vzkazovali jak odpůrci jeho politiky, tak jeho příznivci a opory. A jak se ukazuje, tak měl promluvit již dříve. Dnes má totiž francouzská vláda na programu projednání důchodové reformy, což je v této chvíli nejdůležitější krok v Sarkozyho prezidentském programu. Autorem reformy je ministr práce Eric Woerth. A právě on se stal hlavní postavou v ošklivé aféře, do níž je zvolna vtahován i sám Sarkozy.
Svět podle Zdeňka Velíška (174)
Prezident tedy včera večer promluvil
Jeho řeč ale nebyla biblické „ano, ano – ne, ne“. Dál stojí za svým ministrem práce. Eric Woerth dnes ve vládě opravdu přednese (nebo už přednesl) návrh prezidentovy penzijní reformy, kterou sám koncipoval. Prezident mu ovšem zároveň doporučuje, aby opustil místo pokladníka vládnoucí strany UMP, Sarkozyho strany. Vše ostatní k zatím nedošetřené aféře si milí Francouzi domyslete. Nebo počkejte, až se to došetří.(Podobná aféra Sarkozyho předchůdce Jacquese Chiraca se do konce Chiracova druhého prezidentského mandátu, a vlastně dodnes, nedošetřila.) Stejně jako kdysi Chirac, obrací dnes Sarkozy pozornost Francouzů „od nízkých podezření, formulovaných nízkými lidmi k věcem pro Francii podstatným“. Dál tedy hovořil ve včerejším tolik očekávaném televizním interview hlavně o podstatě návrhu důchodové reformy.
Francie zůstane u systému založeného na mezigenerační solidaritě a státní pokladně; zůstane i u vyhlášené hranice odchodu do důchodu, která je v principu 62 let. Ovšem s řadou výjimek umožňujících odchod do důchodu, stejně jako již dnes, v šedesáti. Prezident prohlásil, že nesáhne na výši důchodu těm, kteří ho už pobírají, a že udrží nedávno vyhlášenou rovnováhu mezi podmínkami důchodu ve státním a soukromém sektoru. Tedy spíš dobré zprávy pro ty, kteří očekávali těžká krácení příjmů a těžké prodloužení let tzv. cotisation. (Francouzi tradičně stanoví odchod do důchodu závaznou dobou odvodů do důchodového pojištění. Není to samoúčelné, naopak! Každý má vždy hned před očima nejen svá práva, ale také své povinnosti.)
Ještě něco zajímavého i pro „nefrancouze“ řekl včera Sarkozy: Znovu potvrdil zásadu, kterou vyhlásil po nástupu do úřadu: Že celkový měsíční úhrn odvodů (daně+sociální odvody) nesmí u nikoho přesáhnout 50 % jeho příjmů za daný měsíc. Není to, jak vysvětlil, jen náhodné číslo. Záměrně tu napodobuje, jak řekl, dlouholetou německou praxi, která se osvědčuje.
„Nízká obvinění z úst nízkých lidí…“
Nové informace o podrobnostech návrhů Sarkozyho reforem mají zásadní význam pro představu Francouzů o sociálních jistotách, které jim prezident hodlá vzít nebo ponechat (akcent byl na těch, které jim hodlá ponechat). Ale Francouzi, asi stejně jako Češi, chtějí mít také jistoty morálního rázu. I ty jsou pro ně důležitou tváří politiky. Ministr práce Eric Woerth, těžce podezřelý z toho, že převáděl vysoké částky z kapitálu Lilian Bettencourtové do pokladny UMP, což je protizákonné, neodstoupil, jak se u podezřelého očekává v demokracii západního typu. A prezident to po něm ani nežádal! Pouze ho už nechce jako pokladníka strany. Jako ministra a autora důchodové reformy ho totiž právě teď potřebuje nejvíc. Woerthův pád by mohl znamenat zhroucení projektu důchodové reformy, tedy nenaplnění hlavního bodu Sarkozyho prezidentského programu.
Ale nebylo by radno vyslovit kvůli tomu všemu na závěr opovržlivý soud nad „ukázkou nedostatku zásadovosti“ ve francouzské vládní politice. Nic zatím není dokázáno! Obvinění, která poskytla internetovému periodiku Mediapart bývalá účetní miliardářky Liliany Bettencourtové Claire Thiboutová, lze interpretovat jako projevy osobní zášti. A to nejen k zaměstnavatelce (dnes už bývalé), ale také k dalším postavám, které kolem Bettencourtové krouží. Všichni aktéři této aféry, které v těchto dnech francouzský tisk představuje veřejnosti, jsou jako postavy z divadelní hry, která postupně odhaluje povahovou pokleslost svých protagonistů. Na vynášení informací zakládajících podezření na Erica Woertha a od předvčerejška i na samotného Sarkozyho ( měl kdysi ve funkci starosty Neuilly-sur-Seine převzít od L. Bettencourtové osobně vysokou částku) se podílí např. také počítačový expert zaměstnaný rodinou Bettencourtů Philippe Dunand. Je to, jak později oznámí tisk, manžel Claire Thiboutové. Novináři se zavrtávají do dalších a dalších dosud opomíjených okolností a veřejnosti se před očima začíná skládat dohromady pestrý, ale nevábný obraz druhé strany skandálu, který zatím kompromitoval jen postavy vysoké politiky a francouzskou vládnoucí stranu.
Noviny obvykle říkají: případ budeme dál sledovat. Pokud to bude stát za to, můžeme i my uvést někdy příště jeho další dějství.