Ta zpráva je stará už několik dnů a každý ji zná. Za prvních 14 dnů prázdnin opustilo řady Čechů, Moravanů a Slezanů 73 lidí. Je nás o 73 méně. Představte si vesnici o 73 domech. A teď je opuštěná. Domy jsou prázdné a začínají chátrat. Zanikla jedna malá vesnice. Policie je bezradná, politici to nechávají bez komentáře. Nikdo se tím vlastně pořádně nezabývá, nikdo neví, jak tento fakt uchopit. Zemřít na silnici při cestě z práce je v této zemi zřejmě považováno za standard.
Oznámení na neznámého pachatele
Je to už několik let, co byl při pokutování řidičů zaveden bodový systém a zvýšeny sazby pokut. Myslím, že teď je zřejmé, že je k ničemu. Pravda, krátkodobě to přineslo jistý pokles dopravních nehod, ale po pár letech se zdá, že se všichni otřepali a vraždění běží opět v nezmenšené intenzitě.
Pamatuji se, jak po útoku na „dvojčata“ byl na dlouhá léta před pražskou budovou rádia Svobodná Evropa instalován betonový val. A přitom ani před tím ani potom tady nebyl nikomu zkřiven vlas na hlavě. Jaký val a kde vztyčíme po zabití 73 našich občanů!? Žádný! Nikdo neví kde ho vztyčit, nikdo si s tímto šílenstvím neví rady. Cynici tomu říkají „přirozený výběr“, což je vtipné jenom do toho okamžiku, než to do vás, stojících na stopce, někdo zezadu napálí a zabije vám děti na zadních sedadlech. Pak nastoupí hrůza v té nejkoncentrovanější podobě.
Latentní prvek sebevraždy
Když o situaci na našich silnicích přemýšlím, napadá mě jediné: v České republice řádí terorismus! Jde o specifický druh terorismu, který nemá na světě obdoby. Je to „silniční terorismus“, který je ze všech terorismů nejnebezpečnější. Nepomohou proti němu žádná ochranná opatření, prohlídky na letištích, kontroly na hraničních přechodech. Je to terorismus v nás. My, šílení čeští účastníci silničního provozu, jsme se rozhodli páchat ho sami na sobě a svých nejbližších.
Když v londýnském metru vybuchly bomby a zahynulo 37 lidí, byla celá britská metropole na nohou. A přitom to byla pouhá polovina lidí, kteří zahynuli na našich silnicích během posledních čtrnácti dnů. Jak to, že nejsme zděšeni, jak to, že policie není na nohou, jak to, že politici z toho nemají hlavní téma dne?!
Nechť je tedy tento můj text chápán jako oznámení na neznámého pachatele, který Českou republiku napadl silničním terorismem. Ať policie koná, ať politici bijí na poplach, ať media varují, sirény houkají, armádní transportéry stojí na křižovatkách. Vždyť je to zřejmé – Českou republiku napadli silniční teroristé! Zastavme jejich útok všemi dostupnými prostředky! K čemu nám bude ekonomická reforma, když se jí nikdo nedožije?
A nebo platí, že čím nás bude míň, tím víc si užijeme prosperity, kterou nám naši politici připravují?