Na vlastní oči na tajné poradě ministra vnitra Radka Johna. Přítomni: John, Oldřich Martinů (policejní prezident), Petr Jákl (režisér filmu Kajínek), JUDr. Tatiana Vilhelmová (herečka), Janek Kroupa a Josef Klíma (poradci ministra pro oblast organizovaného zločinu a Kajínka).
Spravedlnost pro Kajínka
John: Nazdar, vojáci! Doufám, že je vám všem jasný, proč jsme se tu dneska sešli.
JUDr. Vilhelmová: Ne, bude večírek?
John: Já prostě už nebudu dál snášet ty svinstva, který se Jirkovi Kajínkovi dějou.
Konečně ale tady vo tom někdo natočil skvělej a hlavně pravdivej film, klobouk dolu, mistře…
Jákl: Díky, šéfe.
John: …mám v ruce konkrétní posun, kterej si teda pro sebe nenechám. Možná vo tom napíšu i knížku, jako tenkrát v Mlaďáku vo feťácích.
Klíma: Počkej, Radku, to je můj kšeft, to sme snad domluvený už z Novy.
JUDr. Vilhelmová: Já myslím, že Kajínek fakt nikoho nezabil. Je takovej jemnej. A svalnatej.
A taky citlivej. Viděla jsem ho ve vězení, držela jsem ho za ruku. On to určitě neudělal.
John: No moje řeč. Takže co nám k tomu řekneš, četníku?
Martinů: Pane ministře, od případu již uběhlo sedmnáct let a přezkoumávaly jej několikrát všechny příslušné justiční orgány včetně Nejvyššího soudu a jejich verdikt byl vždy stejný: odsouzený Kajínek spáchal několikanásobnou nájemní vraždu a…
John: …tak tohle už nechci nikdy slyšet, rozumíš? Jestli to nechápeš, taky bys moh zas fofrem šlapat chodník na Spořilově.
Jákl: Kajínek nevinný.
John: Slyšíš to? Hlasovali jsme o tom u véčkařů v referendu a všichni si myslej, že je Jirka nevinnej. Tady Pepa s Jankem to už před deseti lety točili, byli takhle, takhle blízko a pak… Pak teda vlastně nic, jenže to jsem taky nebyl ministr vnitra.
Martinů: Promiňte, pane ministře, ale ani ze své funkce nemáte právo vstupovat do případů…
John: …a dost! Ještě slovo, tak zmizíš a budeš zmizelej. Chci, abys na to nasadil svý nejlepší lidi. Tady Pepa s Jankem ti pomůžou, pudou po tom jak vohaři. Jestli je ten hajzl, co to na Jirku ušil, v Asii, chlápek z inspekce vyskočí z jeho misky rejže a sejme ho, chápeš?
Martinů: Jistě, pane ministře. John: Tak to sem rád. A teď půjdem na tu premiéru a uděláme si, Táňo, konečně pořádnej večírek.
(texty z blogu Jindřicha Šídla publikuje pravidelně týdeník Respekt)