Bydlím v jednom z obvodů Prahy 6, v Suchdole. Hranice metropole tady končí i začíná. Do televize jezdím často a rád. Na kole. Jezdí se docela dobře, přibývá totiž stezek pro cyklisty. Někdy jedu i přes Malou Stranu, po Kampě a za sebou nechávám budovu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Ministerstva, které v dnešní Češtině před kamerou sehraje významnou roli. Jeho expertní skupina totiž připravila se skupinou tří českých autorek příručku Kultura genderově vyváženého vyjadřování, vycházejíc přitom z požadavku Evropské komise na nonsexistický jazyk; tedy takový jazyk, který nenadržuje ani ženám, ani mužům; a pro který je právě spojení stezka pro cyklisty příkladem toho, jak se v češtině zvýhodňují muži, resp. mužský rod.
Čeština před kamerou (106)
Za docela zdatného zájmu médií pověsilo ministerstvo tuto příručku na svůj web. Vůdkyně badatelka této skupiny Jana Valdrová je v Česku známa svými pracemi právě na téma rod v jazyce. Ti, kteří se zajímají o dění v současném bohemistickém světě, vědí, že v publikaci není nic nového. Jen člověk naivní nebo hloupý by si mohl myslet, že by snad autorky mohly přijít s něčím objevným. Po prostudování oné příručky si to může myslet už jen ten druhý, tedy ten hloupý. Publikace je plná nesmyslů, které jsou však traktovány jako vědecké.
Co je totiž špatného v jazyku nediskriminovat ženy, vyjadřovat se kultivovaně a zdvořile, viďte! Naprosto nové je tvrzení, že genderové vyjadřování usnadňuje komunikaci. Želbohu ani jedna ze tří proponentek to v příručce nikde nedokazuje: komu? v čem? kdy? jak? proč? to jimi navrhované vyjadřování usnadňuje??? Pryč např. s takovými spojeními jako one man show, žák, student, poslanec. Bizarně se namísto toho nabízí třeba žactvo, sportující. Jana Valdrová už někdy před deseti lety „nadchla“ svým tvrzením, že spojení platy učitelů lze nahradit spojením platy ve školství. Sic! Cožpak si ani v další dekádě není s to uvědomit, že sportující není totéž co sportovec; že žáci čeština významově obsadila představě množině jedinců dětí; zatímco žactvo je skupina, masa, množina hromadná. Že sportující není přece genderově neutrální a korektní ve vztahu právě k ženám, protože se gramaticky vždycky bude chovat jako maskulinum, a doporučení autorek, že nejde jen o názvy osob, že je nutné upravit taky styl a dbát na koncovky, zůstává v rovině napsaného. V praxi to totiž nejde. Zkuste si to sami na větě: Čeští sportující vyhráli. Pomineme-li významovou nepřesnost v záměně slov sportovec – sportující a topornost celého opisu, pak mi řekněte, co je korektního na téhle větě? V čem je lepší než Čeští sportovci vyhráli?
Za samostatný odstavec pak stojí myšlenka, v níž se autorky dožadují toho, abychom mluvíce o lidech jasně rozlišovali a vytvářeli samostatné skupiny žen a mužů, jinými slovy dopředu rozdělili ženy a muže. Tenhle nápad už není nesmysl, myslím, že je i dost nebezpečný. Jde o jakési bipersonální nahlížení na svět. Nebo mě opravte: co je přitažlivého, korektního nebo zajímavého na tom existovat ve světě, kde se oddělují muži od žen, vytvářejí samostatné skupiny, v češtině dokonce gramaticky podle autorek vzájemně neslučitelné? Ozvou se pak další v těchto skupinách, že je třeba vytvářet podskupiny diabetiků, gayů a třeba černochů? Právo by na to jistě měli.
Autorky jistě nelze podezírat z těchto úmyslů, a nečiním to ani já. Ony jen chtějí jazyku pomoct, i když si to nežádá, a vlastně to dost dobře ani nejde. Jazyk funguje jinak, než si autorky myslejí nebo předpokládají.
A další pokračování či osud oné publikace? Do hry na toto gramaticko pohlavní klání s cílem udělat z češtiny buď jazykový hermafrodit, resp. asexuální bezpohlavní jazyk vstoupila významně i česká bohemistická pracoviště a svým krátkým dopisem vyjádřila svůj nesouhlas s tím, co příručka uvádí. Nelze se jim divit. Dopis byl zaslán na MŠMT. Pak nevím, co se dělo, snaha předních českých lingvistů (a tedy i lingvistek) nezůstala však zaplaťpánbůh oslyšena. MŠMT totiž v tichosti ze svých stránek tuto příručku stáhlo. Už tam zkrátka nevisí. Díky.
Další rok rodu některých českých feministek
Vnucovat českému funkčnímu úzu a obvyklostem ve vyjadřování něco nepřirozeného, nechtěného a nepotřebného je zbytečná práce, mrhání časem a penězi. Předpokládám, že autorky na svůj projekt dostaly grant nebo nějakou dotaci. Určitě šla využít líp, a to i v této oblasti než jen na boj proti generickému maskulinu. Sám v televizi vždycky opravuju titulky, kde je u žen napsáno, že je psycholog, asistent, zástupce na jejich ženské protějšky. Ale co s tím máte dělat dál, když ony ženy samy pak v reportáži o sobě mluví jako o psychologovi, ne psycholožce. A vůbec jim to nevadí. Dokonce je ani nenapadne o tom přemýšlet.
Feministická lingvistika mě baví a hodně jí fandím, ne však této příručce. Z jejího obsahu nemám strach, to vůbec ne, bát se nemusíme nikdo. Nápady autorek jsou opravdu tak mimo úzus, mimo gramatiku, že jsou zkrátka nerealizovatelné. Spíš mně vadí to, že se tyhle jejich snahy opakují pořád a pořád dokola a jsou jako přes kopírák. A stačí se podívat na některé texty na webu MŠMT a sami uvidíte, že ani ministerští úředníci si doporučení této příručky k srdci nevzali.
Jana Valdrová byla i hostkou Studia 6. Oponentem jí byl člověk nadmíru uznávaný, bohemista doc. Richard Adam, který o příručce psal v příloze MF DNES Víkend 17. července 2010. Sama autorka tam v jedné větě užila generické maskulinum (myslím, že šlo o slovo tazatelů) – očekával jsem, že připojí i tazatelek. Nestalo se tak! Že by i u ní zafungoval onen funkční vyjadřovací úzus, onen vyjadřovací stereotyp, který v sobě a s sebou nosíme všichni? Nevím, do hlavy jí nevidím. A pak ještě jedna poznámka, a tu prosím berte velmi s rezervou. Není myšlena vůbec zle, konfrontačně, je spíš taková školometská. Jana Valdrová použila v rozhovoru číslovkový tvar dvěmi. Je to lapálie, prkotina, já vím. Ale už na základní škole se děti dozvědí, že je to nesmysl, chyba, hyperkorektnost. Správně je dvěma. Vždycky.
Jana Valdrová je germanistka, její kolegyně Blanka Knotková Čapková je orientalistka se zaměřením na bengalistiku a Pavla Paclíková pracuje jako překladatelka angličtiny a němčiny. Je mi jedno, že ani jedna z dam není bohemistka; přicházím spíš s prosbou. Připravte nám pojednání o tom, jak si vedou v otázkách rodu jazyky, kterým vy rozumíte. Já o snahách němčiny a angličtiny na tohle téma v Češtině před kamerou už psal. Budu jen rád, a čtenáři snad taky, když nám rozšíříte obzor. Za sebe přidávám dvě témata, s nimiž si samy nevíte rady nebo si odporujete v tom, co proklamujete. Prvním z nich je přechylování ženských příjmení, tím druhým pak otázka, jak chcete zaručit jazykovou vyváženost, když čeština zhusta disponuje i generickými femininy (celebrita, ikona, modla, hvězda).
Já se ptám proto, že se sám nedokážu popasovat s představou, že bych už neměl nebo nemohl napsat, že Hvězdou utkání byl Tomáš Berdych. Bude snad nadějný úspěšný tenista hvězdářem? Hvězdným?
Vážená paní Vybírale…
Od jedné kosmetické firmy dostávám reklamní nabídky. Jsem v nich už řadu let oslovován Vážená paní Vybírale. Vůbec mi to nevadí, i když by možná mělo. Nestěžoval jsem si a stěžovat nebudu. Asi uvažuju jinak než vy. A to je dobře, ona by věda – potažmo svět – byly dost sterilní a nudné, kdybychom všichni mysleli stejně.
Prosím, nechte češtinu na pokoji, nechte ji, jak je, a nedělejte ani nehledejte problémy tam, kde nejsou.
Reakce prosím na petr.vybiral@ceskatelevize.cz