Pro novinářský žánr zvaný „komentář“ je asi lepší tištěné či elektronické médium, než televizní obrazovka, kde není možné se vrátit k předchozí větě nebo třeba k prvnímu odstavci. Navíc tam vaši pozornost na sebe každou chvíli strhnou ilustrační záběry nebo (vystydlé) „hot news“ do nekonečna běžící na liště. Autora to pomyšlení samozřejmě frustruje. A protože teď pro vás píšu na stejné téma, na jaké jsem dnes (9. 2. 2011) před polednem mluvil v pořadu ČT24 „Highlight“, nabízím vám jako úvod to, co jsem tam řekl:
Svět podle Zdeňka Velíška (188)
Svoboda a náboženství
Evropa, jako pozorovatel egyptského převratu, se soustřeďuje hlavně na otázku, kdy tlak veřejnosti přiměje Husního Mubaraka odstoupit. Spektakulárnost souboje lidu s despotou na sebe strhla veškerou pozornost. Ale mnohem napínavější drama má člověk před očima, když si řekne, co bude potom. Evropa a Spojené státy, už kvůli vlastnímu vlivu na tuto oblast, vidí teď budoucnost severní Afriky ve vítězství demokracie. Raději si nepřipouštějí, že téměř všude tam, kde se v posledních desetiletích podařilo skoncovat s autokracií, despocií či totalitou, a kde předtím demokracie nebyla, dostavila se renesance náboženských proudů. V Íránu po smrti šáha „obživli“ ajatoláhové, v Iráku po pádu Saddáma jakoby byl největší starostí výsledek souboje mezi šiity a sunnity. Otázka, zda tam demokracie má, či teprve jednou bude mít levicovou nebo pravicovou tvář, rozhodně není v popředí zájmu.
Ale obroda náboženského života po pádu totality není výsada zemí islámu. V postsovětském Rusku se ve společnosti vrátila významná role pravoslaví, v Polsku spoluurčuje společenskou atmosféru katolická církev. Ale vraťme se do Egypta. Tam i za Mubaraka hraje náboženská organizace Muslimské bratrstvo roli přímo politickou. Právě tak, jako ji hrají náboženská hnutí Hizballáh v Libanonu a Hamás v Palestinské samosprávě. Demokracie v Egyptě není vyloučena, to nehlásám. Vyloučeno je jen to, že by islám neprožil po příchodu svobody do Egypta mohutnou obrodu a nezačal tu být silným politickým faktorem.
„Muslimští bratři“
Muslimské bratrstvo (nebo také „Muslimští bratři“) je společenství, o kterém asi hodně uslyšíme. Egypt je jeho kolébkou, organizace měla období násilného džihádu, ale v současné době není v popředí vzpoury proti Mubarakovi, přestože je nejmohutnější organizovanou opoziční silou. Čeká na svou příležitost. A pracuje: nejen v mešitách, ale také v odborech, na univerzitách, v podnicích a hlavně mezi chudinou a jinak sociálně postiženými skupinami. V muslimské společnosti, a to třeba i v muslimských komunitách v Evropě, se Bratrstvo věnuje široké škále aktivit, kterými se jinde obvykle zabývají dobročinné organizace, občanská sdružení nebo jiné formy nevládní neziskové, obecně prospěšné činnosti, nebo dokonce sociální odbory vládních institucí. V zemích, kde jsou svobody i lidská práva potlačovány, to má dalekosáhlý politický význam. Díky této práci v občanské společnosti se v Libanonu podařilo Hizballáhu na konci loňského roku dostat svého kandidáta do funkce premiéra země! Stejná strategie, rozvětvené sociální aktivity, dopomohly Hamásu k první příčce mezi politickými proudy na území Palestinské administrativy a zejména v pásmu Gazy.
V této strategii je možné přirovnávat Muslimské bratrstvo k Hamásu a Hizballáhu, ale v současné době je není možné stavět do jedné řady s nimi, co se týká bojovnosti. Zejména ne, co se týká likvidace státu Izrael. Egyptští Muslimští bratři sice hlásají šaríu, říkají, že jejich ústavou je korán a neuznávají stát Izrael, ale ve své současné podobě nejsou militantním hnutím a dokonce tvrdí, že ani nemají politické ambice. Dobře odhadují své šance. Na rozdíl od toho, čeho organizace Hizballáh a Hamás dosáhly na politické scéně ve svých zemích, Muslimští bratři by se v současné prodemokratické atmosféře vládnoucí v Egyptě v těchto dnech do tak dominantní politické pozice nedostali, i když je jejich základna masová a už loni v září sebrali právě oni osm set tisíc z celkového počtu jednoho milionu podpisů pod výzvu El Baradeje ke změnám. Jedna věc je aktivní účast na úsilí o svržení despoty, jiná vliv Muslimských bratří na politickou atmosféru v zemi. Tu nelze podceňovat. Islamistická hnutí vynikají trpělivostí a rafinovaností. V sociální situaci, která se v Egyptě pravděpodobně nezačne hned zlepšovat, naopak se spíš zhorší, si Muslimští bratři svými osvědčenými metodami práce mezi lidmi postupně v zemi zajistí situaci, kdy si budou moci a chtít říci, že přišel čas uplatňovat radikální postuláty, pro které byla jejich organizace založena.
Tato předpověď má jednu alternativu (Zejména, když se o ni zaslouží nějaký chytrý a citlivý vliv západní diplomacie): Začne-li se Egyptem skutečně šířit duch demokracie, může mezi řadovými stoupenci Muslimských bratří převládnout chuť nadechnout se svobody, stát se součástí občanské společnosti a vyhradit víře jen její přirozený prostor . A ten je v mešitě a v duši.
- Viceprezident Sulajmán při jednání s opozicí autor: Soliman Oteiffi, zdroj: ČTK/AP http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2302/230168.jpg
- Egyptský demonstrant autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2289/228827.jpg
- Husní Mubarak autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2292/229107.jpg