Suchý anglický humor je znamenitá věc. Někdy ale umí zle bodnout, protože ani Angličané se často neumějí vyrovnat s historickými prohrami. Kde jen mohli, tam se provinili na jiných svou proslulou politikou „rozděl a panuj“. Před šesti sedmi generacemi si chtěli podrobit Afghánistán, když už se jim to celkem snadno povedlo s celým Indickým poloostrovem. Jenže tenkrát to byl prostor s několika sty malými královstvími, jejichž vládci si dávali pozor na sebe navzájem.
Lekce anglického humoru aneb přejmenované Spojené státy
Nakonec, když jim po druhé světové už nezbývalo nic jiného než odejít, s radostnou zlomyslností popichovali a nakonec podpořili rozdělení subkontinentu na Indii a Pákistán. Dodnes se s tím historický vývoj nevyrovnal a ostatně takhle má zaděláno i na pár dalších desetiletí.
Jen ten obrovský oříšek v centru jižní Asie zdědila Amerika, která si v příštím roce bude moci připomenout, jak jí Britové před 200 lety vypálili Bílý dům, což byla jedna ze splátek touhy po nezávislosti. Jistě si to připomenou i Angličané.
Teď se momentálně ostří jejich proslulého vtipu obrátilo v týdeníku Economist proti Americe, jejíž válčení v někdejších britských koloniích (od Eufratu až po Indus a Gangu) se dá brát i jako jakési paradoxní anglosaské dědictví. Většina válčících si myslela, že si pomohou k bohatství. Ale, ouha, z minulých omylů jiných se nepoučili.
Výsměch The Economistu se tomu zdařile věnuje tou nejúspornější zkratkou. Států USA je 50. Britský týdeník na titulní stránce zveřejnil jména všech těchto států, jenže nádherně je zkomolil. Tak, že to dává NOMEN OMEN coby obraz hospodářského propadu, z něhož teď Amerika tak obtížně hledá cestu ven.
Například Aljaška se smrskla na ALAS, tedy v překladu = bohužel.
Stát Washington se změnil na Washedup čili Vybělený.
Jižnější Oregon je napsán jako nápis na uzavřeném dole s významem ruda už došla.
Oklahoma je nyní Brokelahome neboli zlomený domov.
Alabama se změnila na Albánii.
Michigan je Muchgone – čili hodně toho zmizelo. – A tak dál. Ale dá se pokračovat.
Víte, jak se dá vesele transkribovat New York? Inu jako New Yoke – neboli Nové Jařmo.
Pennsylvanie se proměnila na zkrácené Pennies – čili Pětníkov.
Texas si ve svém skromném dvouslabičném jménu jen prohodil samohlásky. A v názvu – psáno tedy Taxes – z něho prostě stal americký Berňák.
Z Missouri je Mizerie; z Mainu je Draine – čili Odtokov nebo Vycucánkov.
Z Caroliny je kmotrovský pojem Korleanov.
Z Marylandu se stalo cosi jako Maruško, nedáš mi na dluh?
Z Delaware je pak Debtaware neboli otázka jak unést dluh?
Z New Hampshire je No Hopeshire čili Beznadějnov.
Mýlí se, kdo si myslí, že se Američané urazili. Berou to nejen s nadhledem, ale už se to objevilo jako přenáramná inspirace v televizních programech a v kabaretech Las Vegas i v Kalifornii.
Vždycky jsem obdivoval Kalifornii, jejíž hospodářská kapacita se vyrovnává Anglii, Francii, Německu a ještě některým evropským státům dohromady. Kdyby Kalifornie byla samostatným státem, byla by mezi první desítkou nejvýkonnějších států světa. A přece najednou dostala na mapce Economistu málo lichotivou přezdívku Califoreclosia. Což se dá vzít jakože Je to před stažením rolety.
Ovšem že je to všechno nadsázka. Nebo studená sprcha. Ale nelze popřít, že sarkasmus založený na pravdě je ta nejpronikavější kritika. Tu zasluhuje krátkozrakost všech velkých světových stratégů, kteří po rozpadu bipolárního světa si už byli jisti, že technologie moci, kterou má svobodný svět k dispozici, už snadno vyřeší takovou maličkost, jako je problém budoucnosti a blahobytu světa.
Když se přišel mocný Chamurapi podívat na to, jak i na druhý pokus spadla stavitelům Babylonská věž, která měla sahat až do nebe, řekl prý „zdá se, že to tak snadné nebude“. Ale třeba byl nepřesně citován, a kdo ví, zda něco tak pochybovačného ve své bohorovnosti vůbec mohl říci.