Už to není jen neuchopitelné heslo pohybující se někde ve vzduchoprázdnu. Minulý týden oznámili ekonomičtí ministři, že základní obrysy penzijní reformy jsou na světě. Premiér Petr Nečas dokonce hovořil o více než 90procentní koaliční shodě. Nadšení trochu zchladily následné tiskové konference jednotlivých politických stran a prohlášení některých aktérů – ukázalo se, že nejasností je ještě celá řada, a nejde jen o mezigenerační solidaritu, kterou by rády zabudovaly do systému Věci veřejné.
Penzijní reforma? Nezájem!
I přesto je na místě mírná pochvala – lepší nějaký začátek než žádný. Netvrďme hned, že to ministři vzali za správný konec. Prostě to nějak uchopili – a výsledek se uvidí.
Kdo chce, může
Víceméně jasné je dnes jedno: bude-li se realizovat důchodová reforma, pak vyvedení určité části příspěvků na důchodové pojištění z průběžného, státem organizovaného systému, bude dobrovolné. Připomeňme, že tzv. Bezděkova komise, která připravovala podklady a doporučení k důchodové reformě (dokonce dvakrát – jednou už před pěti lety, podruhé loni), se klonila spíše k povinnému spoření v druhém pilíři. A podobný názor zastávala (zastává stále?) i koaliční TOP 09, která má dokonce ve vládě svého ministra financí.
Že se koalice v tuto chvíli ujednotila na nepovinném vyvedení tří procent ze systému, má svou logiku: Je to méně radikální, tudíž i pro mnohé voliče akceptovatelnější a v budoucnu i politicky průchodnější. Bude totiž nutné hledat shodu i s opoziční ČSSD. A to bude tvrdý oříšek.
Přestože zdaleka nejsou známé detaily toho, jak budou vypadat kapitálové fondy, do kterých mají jít ona zmíněná tři procenta (doplněná o další příspěvek z „vlastních zdrojů“ poplatníka), jedno riziko už je nasnadě. Lidé o vyvádění části peněz z průběžného systému nemusí mít velký zájem. A pokud by do systému vstoupilo jen minimum lidí, vyzněla by celá reforma jen jako plácnutí do vody.
Pokud zůstane zachována možnost spoření do stávajících penzijních fondů, je otázka, jak atraktivní bude pro budoucí důchodce spořit do těch nově vzniklých. Proč by si poplatník raději nenechal všechno v průběžném systému a – má-li na to – třeba si nepřidal tam, kam už posílá peníze dnes a na které navíc čerpá státní příspěvek? V penzijních fondech si dnes spoří víc než čtyři a půl milionu lidí a rozhodně ne jen ti bohatí. Jsou to pochopitelně spíš čtyřicátníci než třicátníci, ale bezpochyby roste i procento mladších lidí, kteří více myslí na stáří a využívají tuto možnost dnes už taky.
Bude dost zájemců?
Ať už se vláda shodne na čemkoliv, nemůže zaručit, že spoření v nově vzniklých fondech bude nějak mimořádně atraktivní. To ale také není smyslem reformy. Důvod, proč Česko reformu potřebuje, je diverzifikovat zdroje, z nichž se penze vyplácejí. Jinými slovy, zajistit aspoň částečně soulad mezi platbami do systému a výplatami penzí. V průběžném pilíři jsou odevzdané peníze okamžitě zkonzumovány anonymním důchodcem, což s sebou nese dvojí riziko: na jedné straně se mění demografická struktura a přibývá důchodců, tudíž je třeba víc vyplácet, na straně druhé se ale nerodí více dětí, a tudíž na důchodový účet nepřichází stále víc peněz. A v dobách, kdy se ekonomicky zrovna nedaří, příspěvky do průběžného pilíře ještě slábnou. V kapitálovém pilíři je to jiné, tam si spoří každý sám za sebe na svůj účet.
Navrhovanou reformou, která přesměruje část (celkově zatím nejistě velkou) do kapitálového pilíře, se tudíž najde nový zdroj, ale žádnou jistotu, že vyplácené penze budou pro jednotlivce nějak významně vyšší, to nikomu nedává. Potvrdit by to mohli třeba polští nebo slovenští důchodci, kteří si už několik let do fondů spoří. Zhodnocení prostředků je minimální.
Věkový limit, kdy by se lidé mohli rozhodnout, zda si budou šetřit na důchod v nových fondech, je nyní předběžně stanoven na 35 let. Objevila se ale také informace, že by mohli do systému vstoupit i lidé starší. Jakou logiku by ale mělo třeba pro padesátníka, aby si začal šetřit na penzi mimo průběžný systém? Pokud je trochu zodpovědný, šetří si jinde už teď. Na nových produktech už by nic nevydělal. Možná tento návrh, pokud v důchodové reformě opravdu zůstane, má být aspoň malou pojistkou, kdyby zájem mladších nebyl dostatečný…
Kolik spolkne fond
V každém případě, bude-li v nových fondech málo lidí a málo peněz, což se stát může, nesplní to, čemu dnes vládní architekti říkají reforma, svůj účel.
Bezpochyby se rozpoutá ještě velká diskuse nad tím, zda a jak se tyto nové fondy diverzifikují podle rizika. Dalším tématem bude, jak náročná bude správa fondů, a bude-li se stát snažit tyto záležitosti nějak ošetřit – to čistě proto, aby náklady manažerů nespolkly celý výnos. Jedním z dobře fungujících důchodových systémů na světě lze najít ve Švédsku. Je poměrně složitý a jeho úspěch spočívá mimo jiné v tom, že tamní fondy jsou pod přísnou kontrolou státu. Důsledné oddělení majetku účastníků spoření od majetku akcionářů je podmínkou nutnou, nikoliv dostačující.
A další otázka do začátku: jak moc drahou a agresivní budou moci dělat nové penzijní fondy reklamu? Pokud by se jim „dobrou prací“ marketingových agentur podařilo přesvědčit ke vstupu do fondů přehnanými sliby i lidi, kteří by toho v budoucnu litovali, pro některou příští sociálnědemokratickou vládu by nebylo nic jednoduššího než zavedený systém zase zrušit. Nakonec vzpomeňme na Slovensko, kde se něco podobného stalo.
Vstříc finanční vzdělanosti
Většina penzijních systémů, které ve světě víceméně úspěšně fungují, je třípilířová. Průběžný státní pilíř, spoření v penzijním fondu (ale většinou povinné) a dobrovolné penzijní připojištění. Sice nevíme, jak ve finále bude vypadat ta naše reforma důchodů, ale už teď se dá říct, že v tomto směru Česko v zásadě jde správným směrem. Bude-li ale vláda chtít, aby nový systém fungoval, což bezpochyby bude, musí za situace, kdy spoření do druhého pilíře nebude povinné, potenciální poplatníky nějak přesvědčit.
Nebude to jednoduché. Pomiňme tu menší část obyvatelstva, které má z nějakých důvodů vystaráno. Většinová populace se pak může rozdělit na dvě skupiny. První, snad tu menší, by mohli představovat ti, kdo si stále myslí, že se o ně stát nějak musí postarat a nemají potřebu zaobírat se tím, co bude za deset, dvacet, třicet let. Spokojí se s tím, co nabízí stát. Do druhé skupiny pak můžeme zahrnout ty zodpovědnější, kteří nad zajištěním ve stáří opravdu přemýšlejí. Pár tisícovek ročně už si dnes dávají do komerčních penzijních fondů. A uvažují i nad těmi novými. Většina z nich přitom nechce moc riskovat. Pokud se nabídne možnost vložit tři procenta do fondu, který bude investovat do bezpečných českých státních dluhopisů, půjde asi tam. A nebo si třeba taky řekne: Proč bych měl dávat nějaký správcovský poplatek fondům, když ministerstvo financí bude prodávat dluhopisy domácnostem přímo?
Když už se vláda do vymýšlení reformy opravdu pustila, bezpochyby bude brát v úvahu všechna rizika. Stejně velký kus práce, který bude muset odvést v rámci koalice, v jednáních s odbory; zaměstnavateli a opozicí, jí bude čekat v diskusi se širokou veřejností. Je všeobecně známo, že finanční vzdělanost je v Česku stále ještě na nízké úrovni – zavádění penzijní reformy je mimo jiné unikátní příležitost, jak se postarat o její zvýšení.
PS:
Takhle daleko ale ještě nejsme. Na cestě k finální podobě penzí musí koalice-vláda ještě vymyslet, schválit a prosadit změny v důchodovém systému tak, aby dostála nálezu Ústavního soudu, který požaduje, aby lidé s vyššími příjmy pobírali vyšší penzi.
A pak ještě „drobnost“: Díra po vyvedení části prostředků z průběžného pilíře se bohužel nezacelí sama. Vykrýt by ji měly příjmy z DPH sjednocené na 20 procentech. Jelikož není jasné, kolik lidí se rozhodne odkládat tři procenta mimo průběžný systém, nelze ani propočítat, jak velká ona díra v systému vznikne. Z vyššího výběru DPH stát získá odhadem 60 miliard korun ročně navíc, což bude jistě o dost víc, než bude systém potřebovat. Pak bude následovat poněkud zvláštní dělení „kořisti“. Něco do průběžného systému, něco v podobě sociálních dávek zpátky těm, které vyšší DPH postihla nejvíc… Možná to přinese i nějaká nová pokušení. A práci pro pár nových úředníků.
- Důchodkyně autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2326/232508.jpg
- Valorizace důchodů v roce 2011 autor: ČT24, zdroj: MPSV http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2217/221621.jpg
- Důchodci autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2326/232503.jpg
- Důchodkyně autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/20/1998/199708.jpg