Miki Volek a renesance rock´n´rollu

Patnáct let po smrti nekorunovaného krále českého rock´n´rollu Mikiho Volka zaznamenává tento žánr překvapivý comeback. Přesunuje se z klubů, provinčních štací a sklepů hospůdek do stále větších prostor, jež novému zájmu o klasický rock´n´roll padesátých let pomalu přestávají stačit. Poslední dva veleúspěšné „Koncerty pro Mikiho Volka“ v pražském hotelu Belvedere a v KC Vltavská dávají za pravdu heslu skalních rockerů, že „rock´n´roll a starý páky jsou nesmrtelný!“ Idea galakoncertu skupin jako je Cadillac, Mefisto, Classic Rock´n´Roll Band,  Crazy Boys, Rock´n´Roll Gang, nebo The Fireballs, který by zaplnil velký sál Lucerny, jako za Volkových časů, není až tak nereálná.

Do českých luhů a hájů ostražitě spravovaných komunistickou stranou klasický rock´n´roll vpadl se skoro desetiletým zpožděním. Miki Volek, Pavel Sedláček, Pete Kaplan a Viktor Sodoma patřili na začátku šedesátých let 20. století k jeho průkopníkům. „Božský Miki“ – blonďák s černými „charlesovkami“ na očích – se stal idolem zlaté mládeže (neplésti si s „mládeží Gottwaldovou“) a postrachem všech pořadatelů. Jeho syrový projev provokoval k divokému tanci, při němž snadno bralo za své vybavení sálů. Pamatuji, jak při Mikiho koncertu na nuselské Jezerce pořadatelé preventivně vypínali elektřinu, aby publikum nemohlo přikročit k demolici interiéru. Teprve koncem 60. let se rock´n´roll stal jakžtakž legitimní součástí popkultury, ale to už Mikiho hvězda začala pohasínat. Odmítl se přizpůsobit nové bigbeatové vlně a přežíval z rockového revivalu. V té době na tloustnoucím rockerovi už při jeho kouscích praskaly kalhoty, což jakoby patřilo k lehce dekadentní show. Ještě v r. 1980 zazářil na koncertu ke čtvrtstoletí rock´n´rollu a o čtyři roky později nahrál své jediné sólové album.

Na současném návratu k „dřevnímu“ rock´n´rollu je pozoruhodné, že to není pouze pamětnická, nýbrž i objevitelská záležitost. Na tanečních parketech se vedle stříbrovlasých veteránů a jejich podsaditějších partnerek objevují i mladistvé čupřiny a štíhlé linie lepých děv. Pravda je, že na těchto rockových „pažitech“ je čím dál méně místa, takže jsou v kursu spíše úsporné a sofistikované figury. Ale i tak, nestárnoucí dámy odhazují své seniory s takovým drivem, že nám jeden v KC Vltavská dokonce přistál na stole.

Neméně potěšitelné je, že ani z hudebního hlediska nejde o pouhé přežívání. Sice se hrají pořád tytéž „pecky“ legendárních matadorů, především Elvise Presleyho, Jerry Lee Lewise, Little Richarda, Chuck Berryho,  jako např. Rock Around The Clock, Heartbreak Hotel, Jailhouse Rock, Great Balls Of Fire, Shake a Hand, Tutti Frutti, Sweet Little Sixteen a Roll Over Beethoven, přibývá však také nápaditých interpretací a vůčihledě roste i muzikantská úroveň „starých pák“.

Doslova hvězdným fenoménem vzkříšení rock´n´rollu  je ovšem nová brněnská kapela The Fireballs. To, co produkuje šest mladých rockerů v rudých sakách s černými motýlky (dle vzoru Billa Haleyho), je perfektní ukázkou rock´n´rollově  potrhlých padesátých let. A když Petr Pospíšil vyleze na basu a kytarista Pavel Štursa vyhrává rockové riffy i za hlavou, může si leckdo myslet, že je o půl století mladší a kdesi daleko za „železnou oponou“.

Ostatně, další šance ponořit se do dravých proudů rock´n´rollu bude už začátkem dubna, kdy nejvýraznější žijící rocková legenda Pavel Sedláček se svou skupinou Cadillac oslaví 30 let od jejího vzniku. Sekundovat mu budou klasici rock´n´rollu  včetně Petra Jandy, Pavla Bobka, Karla Kahovce, Viktora Sodomy, Tonyho Škráška, Pepy Pilaře, Jiřího „Bíbra“ Šimáka, Mirka Hajšmana a Jiřího „Šlupky“ Svěráka.

A co Miki Volek? Ale ten to přeci všechno supervizuje!

  • Miki Volek zdroj: google http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2400/239988.jpg
  • Pavel Sedláček v roce 1963 zdroj: ČT http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/21/2023/202296.jpg
Vydáno pod