Koalice je ve stavu obvyklém, čili rozklíženém. Tentokrát extra rozklíženém, rozklíženějším, než byla jakákoliv koalice předtím. A objevil se nový jev: kapři si vypouštějí rybník. To tu ještě nebylo; naopak se tvrdilo, že kapři si nikdy rybník sami nevypustí. Teď se koaliční kapři plácají v bahně jako sebevražedné hejno velryb na mělčině. Demise se skloňují ve všech pádech, jednak se podávají, jednak nabízejí, a kdo demisi nepodá, může být odvolán. Prezident Klaus ale demise nepřijímá, chce vidět záložní plán. Co bude dál? Kde jsou nějací rezervní ministři? Padne-li vláda, reformy jsou v troubě. Padne-li vláda, pryč jsou naděje, jež snad ještě vzbuzovala. Nebo to všechno byl podvod?
Kapři si vypouštějí rybník
Zdá se, že spíše než o podvod šlo o víru v politický zázrak. Smysluplné a konsensuální reformy evidentně stejně nehrozily. Neboť o ministrech nedávno pravil sám premiér Petr Nečas: někteří na své funkce prostě nestačí. To už ovšem mohl vědět loni na jaře, když šel do koalice s tak dubiózním partnerem, jako jsou Věci veřejné. První sice musel z kola ven ministr ODS Pavel Drobil, ale samozřejmost, s jakou hodlal manipulovat zakázky ve Státním fondu životního prostředí, signalizovala kvetoucí korupční prostředí i v „protikorupční“ vládě. To Vít Bárta měl byznysplán hotový dávno před vstupem do vlády. Jenže jeho manuál, jak infiltrací do politiky shrábnout veřejné zakázky pro firmu ABL, byl návod k podvodu. Bárta byl schopný až příliš, zvládal dopravu a za Radka Johna i vnitro. Ačkoliv na dopravě si nevedl úplně špatně, s nápadem privatizovat vnitro jako svou bezpečnostní agenturu musel narazit. Když ve dvojroli detektiva Babočky a Napoleona Bonaparte navíc začal se záhadnými „půjčkami“ spolustraníkům (také inovace!), větev pod ním povolila. Dokonce i „mátoha v pekle“ neboli předseda vlády, jak jeho vůdcovské vlohy glosoval politolog Mlejnek, začal pozdě, ale rázně konat.
Kromě Bárty, jenž raději rychle rezignoval, nechce premiér ve vládě nikoho z ABL a na vnitru nikoho z Věcí veřejných. Což je pochopitelné u ministra vnitra Johna, jehož odvolání požaduje i 26 tisíc policistů, ale nikoli u ministra školství Josefa Dobeše, kterého naopak podporuje 40 tisíc rodičů žáků. Kromě toho by Johnovo další ministrování zřejmě neskýtalo záruku, že odstavený Bárta nepojme vnitro jako svůj skrytý „full time job“. Jenže na Nečasův tvrdý verdikt kontrovala véčka recipročně: za tři véčkaře odejdou dva ministři z ODS a jeden z TOP 09. A právě na tom se koaliční K9 zasekla. I přesto, že ministr obrany za ODS Vondra dal svůj post pro případnou rošádu velkoryse k dispozici.
Dalšího kandidáta na odchod, ministra financí za TOP 09 Kalouska, zapleteného se zbrojaři a útočícího na Vondru kvůli kauze ProMoPro (či spíše novele rušící armádní prostředníky), žoviálně hájí jeho stranický šéf kníže Schwarzenberg: nediví se prý, „že když se naskytla příležitost, dal to Sašovi Vondrovi tak trochu sežrat“. Na Kalouska nepřímo míří rovněž trestní oznámení véček kvůli legalizaci internetového hazardu. Premiér pro změnu odmítá požadavek véčkařů na odvolání ministra zemědělství za ODS Ivana Fuksy, který údajně věděl o rozkrádání ve státním podniku Lesy ČR (podle Fuksy audit hospodaření neprokázal žádná pochybení). Jinou figurou v ministerské rošádě může být i ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09), jednak kvůli zbytečně prohranému souboji s lékařskými vyděrači a jednak pro nehumánní návrh omezit péči o děti narozené před 24. týdnem těhotenství.
Kromě sporu o to, koho odvolat a koho ne, je premiér i v ostrém nesouladu s prezidentem republiky. Zatímco Klaus mluví o tom, že koaliční K9 učinila teprve „půltah“, protože nepředložila plán dalších kroků, takže on „není na tahu“, Nečas neústupně prosazuje názor, že podle ústavy je prezident povinen přijmout všechny demise či návrhy na odvolání, které mu premiér předloží. To je i názor opoziční sociální demokracie. Ústava dává za pravdu Klausovým oponentům, protože stanoví, že po předložení demise či návrhů na odvolání nenásleduje nic jiného, než jejich přijetí a následné odvolání ministrů prezidentem. O podmínkách, které by si prezident mohl stanovovat, nebo o lhůtě, v jaké může demise a návrhy přijmout, není v ústavě ani slovo.
Pokud prezident nepostupuje podle ústavy, může se vymlouvat (jak to ostatně činí), že nechce zemi uvrhnout do chaosu, do bezvládí či předčasných voleb. Klaus si ovšem přidává ještě podmínku, že důvěra sněmovny v rekonstruovanou vládu nesmí být založena na přeběhlících. To je sice chvályhodné předsevzetí, ale v přítomné chvíli to značí, že prezident preferuje jinou politickou nectnost, a to velkou koalici – snad nějakou novou „oposmlouvu“ – Klaus-Zemanův vynález z poloviny 90. let. Úplně nejšílenějším důvodem Klausova zdráhání by mohla být jeho afinita k Bártovi a pokus zabetonovat pozici Věcí veřejných ve stávající vládě.
Jelikož ústava neobsahuje konkrétní nástroje, jak čelit jejímu nedodržování prezidentem, a vzhledem k tomu, že není jasné, jak daleko v sebezničujících „justamentech“ zajdou koaliční partneři, je nejbližší vývoj těžko předvídatelný. Může vzniknout vláda na stávajícím půdorysu, která se bude snažit o smazání vlastní ostudy a o provádění promyšlenějších reforem. Může ale vypadnout některý člen koalice a kabinet nezíská ve sněmovně potřebných 101 hlasů. Pak bude na řadě velká koalice, která se na potřebných reformách shodne jen velmi obtížně. Poslední variantou jsou předčasné volby, které mohou zcela změnit poměr sil na politické scéně. Nešlo by jen o prohru Nečasova týmu, ale i o zásadní neúspěch pravicové politiky. Nehledě na to, že zpomalení úsporných kroků a enormní náklady na předčasné volby by vedly k dalšímu růstu státního dluhu a ke zhmotnění strašáka státního bankrotu.
- Kristýna Kočí autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/25/2468/246768.jpg
- Schwarzenberg, Nečas, John autor: Dospiva Jakub, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1748/174707.jpg
- Petr Nečas a Radek John autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/23/2257/225638.jpg