Ještě nezačal červenec a s ním to největší prázdninové ježdění a už chodí zprávy o nehodách našich turistů v zahraničí. Jistě jsou i na podzim, v zimě a na jaře, ale když se blíží a začíná léto, stávají se tyto informace pravidelnějšími a bohužel už přirozeně patří k jinak většinou radostné sezóně. Ale kdyby bylo přirozené umírat v autě, asi by se o tom tolik nepsalo.Pořád nemůžu zapomenout na loňskou autonehodu v Chorvatsku, kdy z celé čtyřčlenné rodiny přežila jen asi šestiletá holčička a nějaký ten den čekala na příbuzné, než si pro ni přijedou. Byla jsem v Záhřebu, vyptávala se a sledovala průběh toho, co se dělo. Drásalo mě, že pro ni nemůžu nic udělat, ani jet jsem za ní v tu chvíli nemohla. A co bych jí tam byla platná – neznámá paní, která její rodinu nikdy neznala…
Nucený slalom bulharskými silnicemi
Je českou specialitou jezdit k moři bez přestávky, až 24 hodin bez pořádného odpočinku, často s jediným řidičem v autě. Stačí i méně, aby únava způsobila nehodu. Lidé mají pocit, že přijdou o neopakovatelné zážitky, když na pár hodin zastaví a zdřímnou si. Kdysi jsme jezdívali krásnou modrou Škodou 100 trasu Varna – Praha za babičkou. Byli jsme čtyři, plný kufr, zahrádka na střeše. Přes Jugoslávii jsme nesměli – ani na příslib, to u Bulharů nepřipadalo v úvahu. Takže Rumunsko (trajektem přes Dunaj z Bulharska), Maďarsko, Československo. Auta byla pomalejší, dálnice kratší, dětské autosedačky v nedohlednu. Rodiče jezdili vzorně, střídali se, cestou jsme stavěli na zajímavých místech a dvakrát přenocovali. Po obědě se táta někde na odpočívadle natáhl do auta, jak to jen šlo, a dal si šlofíka. Cesty jsme ve zdraví přežili a prožili spolu nádherné prázdniny. Tak jsem vnímala ježdění jako malá. Teď jsou na mých cestách auta rychlejší, dálnice delší, řidiči všelijací.
Dnešní Bulharsko se asi jako každý evropský stát snaží nehodovosti zabránit, země má ovšem stále o 20 procent silničních nehod více, než je unijní průměr. Za loňský rok bylo o 25 procent více usmrcených (v bulharské dopravní terminologii trefně zabitých) a zhruba čtyřikrát více zraněných než v ČR. Proč?
Během cest po Bulharsku, pokud právě neletíte nebo nezvolíte železniční dopravu, to s vámi pěkně zatřepe. Doslova. Cesty jsou obecně děravé, záplaty bývají nerovné a zpravidla nevydrží dlouho (což známe i u nás). Dálniční vozovky jsou různé kvality a vodorovné značení na nich často naprosto chybí. Kus dálnice ze západu před Varnou, na který se podle mapy těšíte a po průjezdu zemí na něj s pocitem úlevy najedete, vás brzy zklame. Jsou na něm velmi patrné a při jízdě velmi hlučné stopy hrubého přeasfaltování jen některých úseků, přesněji jen částí pruhů. I v jinak nejtišším autě si moc nepopovídáte. Nejlépe se tam tedy jezdí (neoznačeným) odstavným pruhem. Slavná dálnice, která má spojit Sofii s nejfrekventovanějším hraničním přechodem s Tureckem, se dělá po kouscích, které sice premiér pyšně otevírá, jako by je sám postavil, ale těch medializovaných pár kilometrů ujedete rychleji, než si o nich stihnete přečíst v novinách – a dorazíte na naprosto nevyhovující přechod, kde je problém i autem předjet kolonu TIRů, o vybavenosti, vzhledu či stavu vozovky ani nemluvě. Vjíždíte-li do Bulharska, je to skutečně ostudný vjezd do EU.
Prokličkovat mezi dírami, hrboly a jim podobnými překážkami není vždy možné a krokem stále jezdit nejde. Jsou příčinou nehod. Podepisují se na stavu vozidel – starých i nových. A ten zase snižuje obecnou bezpečnost – jak pro cestující, tak pro chodce.
Chodci to v zemi obecně nemají jednoduché. Za léta vývoje automobilismu se na dopravních komunikacích ti, co jdou po svých, stali menšinovým a neustále ohrožovaným druhem. Jakoby tu auta nebyla kvůli nám a my jim jen překáželi. V ČR je velmi příjemné vědět, že podle pravidel silničního provozu je zebra neboli přechod za normálních podmínek pro chodce a ti na něm při spořádaném chování mají přednost. Máte šanci přejít a nemusíte o ni pokaždé bojovat. Ne tak v Bulharsku. Tam je podle zákona řidič sice povinen zpomalit a dát vám přednost, ovšem jen v případě, že už na přechodu stojíte – ať na kraji či uprostřed. Budete-li stát na chodníku a rozhlížet se, ač je nade vši pochybnost, že chcete přejít, raději na přednost nespoléhejte. I ten okraj vozovky moc nefunguje – matku s kočárkem tu kolikrát jen objedou. Důležitý je postřeh a rychlost, nakonec před vámi stejně přibrzdí. Měli by… Na tureckou džungli to sice nemá, ale nebezpečné je to zhruba stejně. Jsou také místa, kde přechody pro chodce chybí. O podchodech či nadchodech nemluvě – podchody bývají jen ve městech, staré jako ulice, pod kterými jsou, nadchody v zemi nejsou obvyklé. Na větších či frekventovanějších světelných křižovatkách se v posledních letech objevilo světelné odečítání délky červené a zelené. Ty sice jsou pro řidiče pohodlné, ale není výjimkou vozidlo, které proletí křižovatkou v polovině poslední vteřiny, než padne červená. To může stát jeho řidiče život, protože ti, kteří čekají na zelenou, už nedočkavě popojíždějí. A to neznámo v kolika pruzích, zvlášť v hlavním městě. Jakoby to měli odkoukané z Turecka, kde vedle sebe stojí tolik aut, kolik se jich vejde, nehledě na vodorovné značení.
Abych ovšem příliš nekřivdila bulharským řidičům – nevyvádějí tak často a tak neuvěřitelné kousky jako ti turečtí. Podle jednoho přítele jsou tak ale pro našince nebezpečnější, protože jsou nevyzpytatelnější. Od tureckých lze očekávat vše a proto je prý člověk opatrnější. Já si tou logikou nejsem tak úplně jista… Také jsou mezi nimi ti ohleduplní nebo přinejmenším opatrní. Bohužel na ně rychle zapomenete, protože to by přece mělo být normální. Zapamatujeme si a vyprávíme pak historky o těch negativních zkušenostech na silnicích. I v Bulharsku ale platí, že kdo se chová v dopravě slušně, má větší šanci přežít. Jeho peněženka také.
- Bulharské silnice autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2670/266988.jpg
- Bulharské silnice autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2670/266990.jpg
- Bulharské silnice autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2670/266991.jpg
- Bulharské silnice autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2670/266983.jpg
- Bulharské silnice autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2670/266985.jpg
- Bulharské silnice autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2670/266987.jpg