Tak Ivan Hašek balí kufry a míří (prý za hlasem svého trenérského srdce) kamsi do emirátů. Sdělil udiveným fotbalovým funkcionářům, že sport, o který se dva roky staral, se nachází ve stabilizovaném stavu a že se tedy necítí být podrazákem. Mnozí jeho kolegové i mediální komentátoři hry v míč kopaný mu dali najevo, že oni to vnímají docela jinak. V řadě případů dokonce diametrálně.
Sbohem, Ivane Hašku!
Zdálo by se, že tento pobouřený postoj je zcela oprávněný. Taky se mi nezdá, že by bylo v naší kopané hotovo alespoň do té míry, že nová hlava svazu odstartuje od vyčištěného stolu. Předpokládám, že se nikdo nebude pokoušet říkat, že je to ve fotbale lepší než za pánů Vlastimila Košťála a Pavla Mokrého. Lépe než tato vypečená garnitura by to totiž dokázal vskutku kdekdo. Myslím dokonce, že i všichni ti chlápkové, kteří v hospodách rozumějí fotbalu odborněji než Guardiola a hráli ho šikovněji nad Messiho. Na to, aby to ve fotbalovém svazu klapalo řádněji než za této dvojice, nebylo třeba vyvolávat atmosféru spasitele, schopného procházet se suchou nohou po vodě a pěti chleby a dvěma rybami nakrmit zástupy, totiž právě Ivana Haška.
Tedy: také mi podivný Haškův odchod trochu páchne pšoukem po něčem ne zcela férovém. Že by souvisel s pádem loterijního mága Aleše Hušáka? Faktem je, že na toho, těsně po tom, co Hašek rezignoval, padlo první trestní oznámení. Nevyvolávejme ale duchy všelijakých fám, které veřejný prostor této země vydatně hnojí. Protože na druhé straně mě zaujala komentátory nepostřehnutá odpověď teď už bývalého fotbalového předsedy na otázku deníku Sport: „Co se vám nepovedlo?“
„Samozřejmě že se dá vždycky všechno zlepšit. Ale určité věci ovlivnit neumím. Nevím, jaká další opatření přijmout, abychom bojovali proti korupci. Sice jsme se v tomhle směru posunuli, přijali jsme řadu rozhodnutí, zároveň mám někdy pocit marnosti,“ říká jakoby rezignovaně Hašek.
Smutné, že ano? Ale copak to neslyšíme kolem sebe i mimo fotbal? „Ve směru uplácení a podvádění jsme se, vážení občané a občanky, posunuli, přijali jsme řadu rozhodnutí…“ teď řečník očekává potlesk, a když ten nepřichází, je nucen otráveně dodat: „…zároveň máme pocit marnosti.“ Ten dodatek ovšem politik přidá pouze, je-li to člověk, jemuž zůstal i po pobytu v činovnickém světě kousek svědomí. Ostatní se jenom kasají, co všechno proti korupci udělali, a zcela cynicky očekávají, že jim to budeme jako idioti věřit.
Už mnohokrát jsem řekl a napsal, že fotbal je zdrsňujícím (a o to jasnějším) obrazem a odrazem celé ostatní společnosti. Překotný odchod Ivana Haška je toho možná dalším důkazem. Někdo ho může podezírat, že „v tom taky jede“, jiný je přesvědčen, že „na to nemá už žaludek“ a konečně třetí zastává názor, že „to svinstvo nezvládl“. Platí-li něco z toho, je to ve všech případech škoda. Ne pro Ivana Haška. Ne pro fotbal. Pro nás pro všechny. Sbohem, Ivane Hašku!
- Ivan Hašek autor: René Volfík, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/949/94872.jpg
- Ivan Hašek autor: Kateřina Šulová, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/27/2671/267007.jpg
- Ivan Hašek autor: Stanislav Peška, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/15/1493/149262.jpg
- Ivan Hašek autor: René Volfík, zdroj: ČTK http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/11/1031/103078.jpg