„Úkolem nového ředitele bude hájit pořady a formáty, které štvou politiky, jejich poradce a různé lobbisty.“Týdny před volbou generálního ředitele se objevují na jedné straně jména a komentáře kandidátů, na druhé názory, čeho Česká televize pod Jiřím Janečkem dosáhla. Hlavní otázka je ale jiná: co má chtít veřejnost od nového ředitele ČT?
Jaké jsou úkoly nového ředitele ČT
Na „Janečkovu“ ČT je třeba se podívat dějinně, z perspektivy let 2003 až 2011. Osm let, kdy byl ve funkci, je klíčem k chápání, které úkoly ČT nyní má.
Janečkova éra začala v situaci totální finanční a institucionální nestability. Heslem ČT v roce 2003 bylo „kde seženeme peníze na přežití“. Televize byla roztrhaná na různé kliky a party, volilo se dva roky po tzv. televizní krizi. Jelikož zatím ani nezačala digitalizace, na trhu se potulovali zájemci o nové programy a vybízeli politiky, aby se zprivatizoval první program. Tristně začínala Janečkova éra.
I proto se tehdy Aleš Hušák vsadil, že Janeček nepřežije ve funkci ani půlrok.
V tehdejší atmosféře těžko mohl „nový“ management řešit základní hodnoty instituce, i když je musel mít na paměti. Šlo o přežití a udržení se ve funkci.
Nádech byl znatelný ve chvíli, kdy se ČT rozhodla prorážet digitalizaci, vytvořila jako první nové programy ČT24 a ČT4 a současně byly parlamentem zvýšeny příjmy z poplatků. V roce 2007 a 2008 byla Česká televize stabilní a sílila. Problémem bylo, že generální ředitel měl rok před obhajobou mandátu, což vrhne každou instituci do podobného postavení, v jakém je vláda, tedy celá země před volbami. Heslem je: hlavně neudělat chybu a nevyrobit si nepřátele.
ČT tehdy především měla odmítnout nějaké definice veřejné služby a neustálou debatu o smyslu ČT. To jsou jasné věci a ukazují potom na ne-sebevědomí managementu. Veřejná služba je přece nástrojem k udržení české národní identity, společně sdílených hodnot, kultury, původní umělecké tvorby, sportu a kvality objektivní a nezávislé informovanosti.
Žádná diskuse už není potřeba. Tu vyvolávají opakovaně jen ti, kteří ji chtějí buď zničit, nebo udržovat v poslušnosti. Zdravá demokracie a svobodný občan ale potřebuje nezávislé sebevědomé veřejné médium.
Kolem roku 2008 měla přijít jasná filozofie, jak přesně onu definici naplní nová ČT se čtyřmi programy.
Management bohužel vlivem okolností (volba nového generálního ředitele ČT, politické turbulence Topolánkovy vlády) skončil u důkazů schopnosti ČT ekonomicky řídit a formálně naplňovat Kodex. ČT je přitom kotvou v měnícím se světě společnosti, která musí být zárukou pro občany, že jde o „jejich televizi“. Má nezastupitelnou roli. Příležitost 2008 nebyla využita, nyní přichází další. Nesmí se už promarnit.
Už před třemi lety bylo totiž jasné, že doba prosperity se bude po roce 2010 otáčet a bez jasných odpovědí na základní programové otázky, nebude možné provádět reformy. Nebude možné získat podporu od odborných svazů, politické elity a hlavně veřejnosti.
I proto se loni najednou začalo mezi politiky a mediálními podnikateli otevírat téma, zda má mít sportovní program nebo točit zábavu. Protože ČT byla zvyklá vyčkávat a přizpůsobovat se náladě doby a nezasekla jasnou ideovou a institucionální kotvu čím a proč je.
I proto jí neustále uniká možnost, aby si vybudovala sílu jakou má BBC. Aby zakořenila jako nezpochybnitelné „tradiční médium“.
Diskuse o možném konci pořadu Václava Moravce, které po kandidátech požadovaly některé politické kruhy, fatálně poškozují obraz České televize, nejen oněch „kruhů“.
Ve chvíli, kdy nejúspěšnější český moderátor je zpochybňován, položme si otázku: lze ČT vůbec věřit, když někteří kandidáti jsou ochotni připustit možnost, že zruší nejúspěšnější publicistický pořad novodobé historie jen kvůli osobním ambicím? Kde je odpovědnost vůči hodnotám, které má ČT šířit? A kde je loajalita ke kritické nezávislé a silné veřejné službě?
Takové diskuse posouvají Českou republiku do Běloruska.
Kandidáti na nového ředitele tak musejí jasně odpovědět na tyto otázky a někteří tak bohudík činí. Má mít veřejná služba investigativní pořady typu Reportéři ČT? Má dělat satiru včetně politické jako je tomu ve 168 hodinách? Má mít sportovní ČT4? Má dělat původní zábavu? Má být progresivní v nových technologiích a získávat si nejmladší diváky? Má dělat nejlepší pohádky a původní seriály a dokumenty? A jak by měly vypadat a za kolik peněz se točit?
Odpověď na všechno zní: samozřejmě. A musí tak činit levně a efektivně, aby dobře hospodařila.
A pokud tak nečiní, ochuzuje veřejnost o formáty, které patří k základní výbavě veřejné služby tak, jak je chápána v celém prostoru Evropské unie. Veřejnost by měla po kandidátech na generálního ředitele chtít takové konkrétní „ano“ odpovědi a prověřit jejich věrohodnost. Zda jim věřit a zda mají tah na úspěch.
Úkolem nového ředitele bude hájit pořady a formáty, které štvou politiky, jejich poradce a různé lobbisty. Bude to tvrdá práce. Komerce skrz naskrz proniká našimi životy. Chceme, aby veškeré televizní výstupy, které nám zprostředkovávají realitu, řídila logika byznysu a politici? Pokud ano, zničme ČT. Udržovat ji totiž nemohoucí a sterilní nemá smysl.
Uvědomme si ale, jaké náklady poneseme, když v tak turbulentní době, jakou prožíváme, veškerý mediální prostor ovládne snaha vydělat peníze nebo vytvořit iluzi sterilního světa bez kritických pořadů. Nový ředitel musí obhájit naplnění veřejné služby v praxi, umět se postavit za „své“ lidi a „své“ kritické pořady s vervou a dát ČT silnou vizi.
Pro veřejné blaho, ne své přežití. Jinak možná přežije na čas on, ale Česká televize nikoli.