Pozoruji rozporuplný vztah Chorvatů k turistům, přijíždějícím do jejich země, se smíšenými pocity. A je mi trochu líto, že tam není vždy všechno tak, jak by mělo, protože mám Chorvatsko ráda, je v něm kus mého života. Píšu to hned na začátek, aby nebylo mýlky – kritika nemusí být povedená či konstruktivní, aby byla myšlena dobře a od srdce. Někdy má člověk mnohem menší zábrany při výčitkách vůči svým nejbližším, než když jde o cizí lidi.
Vady na kráse chorvatské pohostinnosti
Zpráva o novinovém prohlášení bosenských turistů v Chorvatsku za nepotřebné mě rozesmála, byl to ale smích poněkud trpký – nic nového pod sluncem. Kousavě by se dalo podotknout, že to tentokrát aspoň nejsme my – pamatujete, jak jsme také byli osočeni, že si vozíme paštiky a řízky z domova a dost neutrácíme?
Na slovansky mluvícím jadranském pobřeží vás mnohý domácí, u kterého si pronajmete apartmán, pozve na panáka, nebo dokonce na večeři z ryb ulovených ráno jím nebo jeho partou. O kousek dál se ovšem rodině s dětmi vysměje do tváře majitel restaurace, když se čtvrt hodiny před dvanáctou slušně optají, mohou-li se už v jeho podniku posadit: „Snídani nepodáváme. Otevřeno bude za půl hodiny.“
Ceny potravin na pobřeží jsou vysoké a prodejcům se může zdát, že nevydělají, když si turista doveze vlastní ze zahraničí – o žádném zlevnění však ani neuvažuje, proč by se právě on měl přizpůsobit. Vzhledem k malému obratu se mu to opravdu nevyplatí. A vzniká tak bludný kruh.
V oblastech, kde se pěstují olivy, je samozřejmá nabídka čerstvého domácího panenského oleje. Přímo od výrobce, bez zprostředkovatele. Avšak za cenu drahého značkového v městských obchodech.
- Chorvatské pobřeží autor: Margarita Troševa, zdroj: Margarita Troševa http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/29/2829/282812.jpg
- Dubrovník autor: Margarita Troševa, zdroj: Margarita Troševa http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/29/2829/282815.jpg
Ve vnitrozemí, v záhřebském informačním centru pro turisty dostanete letáky v různých jazycích včetně češtiny, popisky v galeriích a muzeích jsou ovšem jen vzácně jinak než chorvatsky.
Vyrazíte na výlet k jednomu z nejčastěji zmiňovaných hradů, dovedou vás k němu dokonce šipky – a tam zjistíte, že je celý obehnán lešením, všude v něm i kolem jsou hromady suti a prach, zákaz vstupu a nic kolem. Zpětně se pak dozvíte, že je to tak už pár let. Proč o tom informovat turisty, že…
Chorvat před cizinci málokdy připustí, že „to tu nemáme,“ jako v jedné české televizní reklamě. Ale ani se moc nesnaží nabídnout vše, co má tak, aby o tom pak sami vyprávěli. Nejde o nepřátelství, jde o ochotu, promyšlenost, provázanost informací a služeb. Po těch letech bych to skoro čekala.
Zahraniční turisté bývají v zemích bývalého tábora (socialistických zemí, samozřejmě, ty západní byly přece svět), ale i na jihovýchod od něj, automaticky za bohaté. Pravděpodobně proto, že pocházejí z ekonomicky lépe situovaných států a že se tudíž automaticky předpokládá, že jsou i sami dobře ekonomicky situováni – a možná nevědí, co s penězi. Zneužívá se neznalost jazyka a místních poměrů, slabá znalost bankovek a mincí hostitelské země, dobrého rozmaru dovolenkářů. I když od nás mnoho lidí jezdí právě do Chorvatska, není to proto, že by to tam fungovalo jinak. „Jezdíte sem, tak plaťte! Nebudete-li dost platit, vůbec k nám nejezděte!“ Kdyby se takové hlasy občas neozvaly v médiích, možná nám to ani nedojde. Každopádně to tak neurazí. Nevybavuji si, že bych slyšela o podobných výrocích jinde – v Bulharsku, Turecku, Itálii, Řecku, Španělsku… Proč? Protože nejde jen o turistiku, jde o nacionalistický podtext a nezdravé národní vědomí. Víte, co mi to připomíná? V době mé puberty ten, kdo měl „pravé“ džíny ze Západu či tuzexu nebo triko popsané anglicky, dlouho od nich nosil „západní“ igelitku, připadal si jiný a s naivitou svého věku nezrale očekával, že mu ostatní padnou k nohám jen proto, že nějak vypadá.
Samozřejmě se nejedná o oficiální chorvatskou politiku vůči cizincům, ti jsou i nádále lákáni nákladnými reklamními kampaněmi a vítáni. Chorvatská ekonomika na turistický ruch velmi spoléhá a částečně i stojí. Zahraniční turisté si většinou dovolenou řádně a bez problémů užijou. Ale někde stále bublá něco, co se tak snadno nevzdá.
Jezděme do Chorvatska a nenechme si to zkazit. Brzy pyšně doklopýtá do EU a možná ho to poučí i o detailech, kterým zatím brání ve vstupu hraniční kontrola. Moře barvy prospektových fotek tam bude stále a nadále mu to bude všechno jedno, zejména lidská marnivost a netolerance.