„To jsou Francouzi?“ ptá se na trhu svého kolegy asi čtyřicetiletý chlapík s cigaretou v puse. „Jo, jo, to jsou ti od Sarkozyho, měli bychom je všechny bojkotovat,“ odpovídá ve vtipu prodavač spodního prádla. Myslel to opravdu jako legraci? Něco mi říká, že v tomhle případě je za uštěpačnou poznámkou i trocha pravdy. Francouzští zákazníci a turisté si to v těchto dnech v Turecku lidově řečeno vyžerou. Ve Francii totiž prošel zákon, podle kterého bude nelegální zpochybňovat genocidu, včetně arménské, za kterou stojí osmanští Turci. A původně politická roztržka mezi Francií a Tureckem nenechala klidné ani obyčejné Turky.
V Turecku si teď Francouzi dovolenou moc neužijí
Za popírání genocidy bude ve Francii nově hrozit trest ročního vězení a pokuty v přepočtu více než milionu korun. V Turecku je téma arménské genocidy téměř tabu. Moc se o něm nemluví, obzvlášť ne s nějakým Evropanem, který přijede do země na návštěvu a místní Turky začne poučovat o tom, jaká zvěrstva mají na svědomí, což z vlastní zkušenosti vím, že se stává velmi často. Jakýsi nadřazený postoj nás Evropanů, že Turci jsou přece jen ten zvláštně výbojný národ, který se navíc rozmáhá všude kolem nás, není neobvyklý. Samotní Turci jsou, jak známo, národem silně nacionalisticky zaměřeným, a i v citlivých historických otázkách stojí téměř za každou cenu na straně oficiálního výkladu. Odkud jinak by totiž pramenilo jejich urputné popírání toho, čeho se jejich předci na arménském obyvatelstvu dopustili? Ve školách se o tomto tématu mluví jen málo, a pokud, jsou události z roku 1915 hlavně součástí výkladu o 1. světové válce. Vlastně i turečtí politici, kteří proti rozhodnutí francouzských zákonodárců hlasitě protestují, vycházejí z tezí tureckých historiků. Nikdo v Turecku nepopírá, že mnoho Arménů bylo po roce 1915 zabito, to je nezpochybnitelný fakt. To, kvůli čemu probíhá už léta diskuze, se točí okolo toho, zda toto zabíjení bylo předem plánované, a může se tedy nazývat genocidou, nebo šlo o válečné oběti. Turci každopádně podporují tezi, že nešlo o snahu o vyhlazení křesťanského národa. Připouštějí, že v událostech z roku 1915 stála pomsta – arménské vojenské jednotky se totiž údajně v jedné z důležitých bitev 1. světové války přidaly na stranu ruského nepřítele a pomohly tak porážce osmanského vojska. A za to měly být potrestáni. Zabíjeni byli však všichni – včetně žen a dětí. Kdo čeká, že se tady dozví jednoznačnou odpověď, čeká marně. Mnohdy si události, nazývané arménskou genocidou, netroufají soudit ani historici.
Podle arménské strany zemřelo tehdy na území Osmanské říše okolo milionu a půl lidí, turečtí historici tvrdí, že to bylo mnohem méně – okolo 500 000 lidí. Existují fotografie tzv. masových hrobů i toho, jak byly tisíce lidí deportovány do sběrných táborů. Upřímně myslím, že Turci (i jejich státníci) by byli ochotni znovu téma otevřít v odborné diskuzi, co jim ale podle mých postřehů vadí nejvíce, je to, že téma se stalo ústředním a celkem zneužívaným po celém světě. Vždyť i teď se Turci brání tím, že zákon ve Francii vznikl zřejmě kvůli blížícím se prezidentským volbám. Všeobecně se ví, že půlmilionová arménská menšina žijící ve Francii přepočtena na volební hlasy není zase tak malé číslo.
Bouřlivá reakce Turků a hlavně politiků se dala čekat. Premiér Erdogan na adresu zákona prohlásil, že je rasistický a diskriminační, a řekl, že je pro jeho vládu neplatný. V médiích se spekuluje o tom, zda by byl zatčen i premiér, pokud by toto téma při jeho návštěvě padlo – jeho názor na věc je totiž jasný. Pokud k nějaké návštěvě vůbec dojde, Erdogan totiž řekl, že pokud zákon podepíše francouzský prezident Sarkozy, už se možná nikdy do jeho země nepodívá. Turecko hrozí také sankcemi a přerušením diplomatických styků. Všechno to ale vyznívá spíš jako takové teatrální zastrašování, ze kterého ve výsledku nic moc nebude. Turecko a Francie spolu potřebují komunikovat už jen kvůli společným evropským zájmům. Vždyť francouzská a turecká diplomacie si nebyly blízké ani dosud. Ankara nemůže už delší dobu Paříži zapomenout hlavně to, že nepodporuje plné členství Turecka v Evropské unii. Teď se jejich vztah zřejmě jenom trošku víc zamotá.