Před třemi lety připravila Česká beseda v Záhřebu pro své členy řadu tématických večerů s multimediálními prezentacemi, věnovanými České republice, jejím dějinám a současnosti, vědě, umění, sportu atd. To vše v době našeho předsednictví v radě EU. Z velké části byly založeny na informacích o českých prvenstvích a unikátech, o tom, co činí naši zemi jedinečnou, za co jí zbytek světa vděčí a na co mohou být krajané pyšní. Na tom byla ostatně z velké části založena i oficiální PR kampaň (vzpomeňme si např. na kostku cukru v mediálním klipu).
Bulhaři jsou na svá prvenství pyšní
Bulharsko má také svá prvenství a zdá se mi, že si vědomí o nich hýčká ještě o něco více, Bulhaři si na ně nedají sáhnout a brání je zuby nehty před jakýmkoli zpochybněním.
Co by se asi objevilo v kampani, jakou jsme měli my, pokud by ji udělali v Bulharsku? Zkusím sem napsat pár věcí, o kterých se u nás ví málo nebo nic, zdaleka to však nebude seznam úplný – vybírám víceméně namátkově.
- Prabulharský kalendář patří k nejpřesnějším systémům k určování délky roku na Zemi. Podle UNESCO (1976) je to nejpřesnější kalendář světa. Jeho poslední úpravy proběhly podle vědců 4768 let př.n.l.
- V nekropoli u Varny byly objeveny zlaté předměty staré šest tisíc let. Odborníci je označují za nejstarší objevené zpracované zlato na světě.
- Jezdec v Madaře (Madarski konnik) ze 7. století je nejstarším skalním reliéfem v Evropě.
- Během dlouhých dějin Bulharů se válčilo docela dost, ale bulharská bojová vlajka nepadla ani jednou do rukou nepřítele.
- V 9. století vznikla cyrilice, která je nyní třetím oficiálním písmem v EU – právě kvůli vstupu Bulharska.
- V roce 1905 objevil tehdy 27letý Dr. Stamen Grigorov bakterii Lactobacillus bulgaricus, díky které vzniká jogurt, nazývaný v Bulharsku kyselé mléko. Ve svých školních letech jsem někde četla, že byl učiněn pokus Lactobacillus bulgaricus vyvézt a použít při průmyslové výrobě jogurtů ve Francii, ale nepovedlo se – mimo přirozené místo výskytu ztratil své schopnosti. Je-li to pravda, nevím. Pokud ano, je to laktobacil-vlastenec. Třeba však historka vznikla kvůli tomu, že tenkrát Francie nepatřila do našeho tábora, ale do světa. Ať je to jakkoli, jsem ráda, že to tak nefunguje – větru, dešti, ani laktobacilu neporučíme. A proč žije toto probiotikum jen na tomto omezeném území? Prý proto, že oblast Balkánu nebyla v poslední době ledové pokrytá ledem a zachovala se tam ojedinělá mikroflóra a mikroorganismy. Před šesti tisíci lety bylo Černé moře sladkovodním jezerem s jedinečnou okolní flórou. Vznikem Bosporu se do něj dostala slaná voda. Dodnes je v tomto moři o polovinu méně soli než v oceánech. Tím se vytvořily ojedinělé podmínky krajiny, díky kterým vznikl Lactobacillus bulgaricus.
- Bulharský inženýr Asen Jordanov, konstruktor prvního bulharského motorového letadla z roku 1915, zavedl do konstrukce třetí křídlo a patří k objevitelům vzduchového polštáře.
- John Atanasoff, syn bulharského otce, vynalezl první elektronický počítač AMC (1937), sloužící k řešení lineárních rovnic v oblasti fyziky, předobraz dnešních počítačů. Bulharsko jej za to ocenilo dříve, než USA, kde se narodil a žil.
- V roce 1956 prof. Dimitr Paskov získal z bledule jarní látku, ze které se vyrábí bulharský originální lék Nivalin proti dětské obrně, cerebrální paréze, neurologickým chorobám i demencím typu Alzheimera.
- Prototyp prvních digitálních hodinek byl dílem Bulhara Petra Petrova, jmenoval se Pulsar. Přístroj se objevil na trhu na přelomu 60. a 70. let 20. století a stál údajně 2100 USD.
- V roce 1977 vyletěla do kosmu na Zlaté desce vesmírné sondy Voyager 1 v rámci hudebního poselství jiným světům bulharská lidová píseň Izlel e Deljo hajditin.
- V roce 2003 objevil bulharský tým prof. Dimitra Saselova v souhvězdí Střelce nejvzdálenější známou planetu, OGLE-TR-56b, nacházející se pět tisíc světelných let od našeho Slunce.
- „Všechno, co jsem později prožil, se událo už předtím v Rusčuku.“ To je věta z knihy Zachráněný jazyk Eliase Canettiho. Rusčuk je bulharské podunajské město Ruse a budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu prožil prvních 5 let svého života právě tam. Bulharština je jazykem jeho rodného města. Na svou židli při udělování Nobelovy ceny v roce 1981 nechal napsat: Elias Canetti – Ruse.
- Christo, umělec, který zabalil Říšský sněm v Berlíne, most Pont-Neuf v Paříži, část autralského pobřeží, mrakodrapy, římské hradby, živé stromy, Velký kaňon v Coloradu, floridské ostrovy atd., je Christo Javašev z bulharského Gabrova. V roce 1956 studoval i na pražské Vysoké škole umělecko-průmyslové, pak ovšem natrvalo emigroval na Západ. Je jedním z hlavních představitelů land-artu, jenž využívá pro umění a akce přírodní prostředí.
- Žák Rolanda Barthese, filozof, sémiotik, kulturolog a spisovatel Cvetan Todorov (fr. Tzvetan Todorov), se také narodil a vyrostl jako Bulhar. Do Francie se přestěhoval ve svých 23 letech a dodnes se cítí být Bulharem i Francouzem zároveň.
- Ke stejné generaci patří ve Francii žijící Julia Krsteva (fr. Julia Kristeva), působící v oblastech filozofie, psychoanalýzy, sémiotiky a lingvistiky, jedna z nejuznávanějších autorek dneška. Oba spolupracovali, spolupracují nebo se o nich s respektem vyjádřily veličiny jako Rolland Barthes, Umberto Eco, Roman Jakobson.
Mohla bych pokračovat, ale seznam je i v takto zkrácené podobě zajímavý. Inspiroval mě k jeho napsání nedávný článek o bulharském režisérovi, který byl v Hollywoodu 60. a 70. let dost úspěšný, ale svým příbuzným v Bulharsku nikdy nenapsal, že jeho parketou jsou erotické (porno?) filmy. Jmenoval se Stefan Apostolov. Bulharská stopa je vždy žhavá…
Kdo sleduje bulharský tisk, neušlo mu ani fandění brazilské prezidentské kandidátce Dilmě Rouseff, dcery bulharského emigranta – a pak radost z jejího zvolení na podzim roku 2010. Bulharská krev se holt musí podporovat.
A proč ne? Pokud to lidem pomůže cítit se lépe, hodnotněji a ukojí to jejich potřebu patřit do národně definovaného společenství, budiž. Ať si v tom každý najde to, co ho zajímá. A s rozumem!