Olympiáda teprve začíná a někteří už jsou mimo hry, aniž by vůbec dopovali. Diskvalifikováni z politických důvodů byli: Robert Mugabe, prezident Zimbabwe, generál Antonio Injai (lídr státního převratu v Guinea-Bissau), Bašar al-Assad (všichni dobře víme proč), ale také Voula Papachristou, řecká trojskokanka a Aleksandr Lukašenko, všeobecně známý jako poslední diktátor Evropy. První tři jména nevzbudila téměř žádnou reakci, u těch dvou posledních se na chvíli zastavím.
Odpískaný Lukašenko a „anexe“ Ukrajiny
Voula Papachristouová byla vyřazena z řeckého olympijského týmu, protože je extremistka a rasistka. Na jejím Twitteru se objevilo plno narážek na africké přistěhovalce a veřejně vyjádřila podporu ultrapravicové řecké politické straně Zlatý úsvit. Papachristouové nepomohla ani opožděná lítost, omluvy a deklamace, že nevěří na diskriminaci mezi lidmi a rasami. Když se ale podíváte na její učet na Twitteru, najdete hlavně rasistické odkazy. Její poslední vtip z 22. července 2012, „S tolika Afričany v Řecku … Alespoň západonilští komáři sežerou domácí jídlo!“, je spíše ubohým pokusem o něj. Její chování bylo po právu vyhodnoceno jako neslučitelné s olympijskými hodnotami a do Londýna nepojede i přesto, že měla šanci na medaili. Správné rozhodnutí a Řeky je možné po dlouhé době alespoň za něco pochválit. Papachristouová tak může vtipkovat se svými kamarády leda tak před televizí.
Aleksandr Lukašenko, který je nejen prezidentem Běloruska, ale i předsedou Běloruského olympijského výboru, je na tom podobně. Neměl sice šanci na medaili, ale na Hry se také bude dívat jen v televizi. Jeho chování bylo vyhodnoceno nejen jako neslučitelné s olympijskými hodnotami, ale hlavně s hodnotami Evropské unie. Lukašenko se totiž po zfalšovaných prezidentských volbách (12/2010) a následně násilně potlačených demonstracích dostal na černý seznam osob, které mají zákaz pobytu na území EU a Londýn nevidí důvod, proč by LOH měly být výjimkou. A i to je správné rozhodnutí. A i v tomto případě debatu rozhýbal Twitter. Klasicky jsou v tom zamotáni Rusové. Předseda Ruského olympijského výboru Aleksandr Žukov tento krok odsoudil a označil olympiádu za zpolitizovanou. Sport má dle něj stát mimo politiku a během her má panovat klid zbraní. Ruská pozice je pochopitelná, blíží se ZOH v Soči a Rusko se nechce potýkat s debatami o bojkotu atp. Podpořilo proto Ukrajinu, když jí hrozil bojkot fotbalového Euro 2012, a podpořilo Lukašenka i teď.
Není známo, zda se prezident Lukašenko do Londýna opravdu chystal, spíše to vypadá, že se na odmítnutí připravoval. Hry označil za „špinavou politiku“, která nemá se sportem nic společného, a světu doporučil vzít si příklad z běloruského „Slav Bazaar“ festivalu, který je podle něj ostrovem svobody myšlení a nezávislosti. Běloruské sportovce, kteří rozhodně nejsou žádná ořezávátka (z Pekingu přivezli 19, z Atén 14 a ze Sydney 18 medailí), ale na olympiádu poslal a rozhodně jim to neulehčil, když prohlásil, že není důležité zúčastnit se, ale vyhrát! A očekává 25 medailí. Později slevil na dvacet, ale z toho musí být pět zlatých. Aleksandr Lukašenko, sám zatvrzelý sportovec, asi smysl olympiády úplně nepochopil. Navíc si myslí, že úspěch na olympijských hrách demonstruje stupeň rozvoje země, a že triumf sportovce na hrách se promění v pozitivní image země v zahraničí.
Před odjezdem Lukašenko popřál všem atletům hodně štěstí a dodal „Nezapomeňte, že přinášíte Bělorusku slávu“. Oni možná, on rozhodně ne. Šéf Mezinárodní hokejové federace (IIHF) René Fasel už připustil, že by Bělorusko mohlo kvůli Lukašenkovi přijít o právo pořádat mistrovství světa v hokeji v roce 2014.
Co je ale nutné v této souvislosti připomenout je jistá ambivalentnost (pokrytectví?) Západu. Ukrajinské fotbalové Euro bylo v mírném ohrožení, běloruské mistrovství je ve velkém ohrožení. Zajímavé bude sledovat, jak se Západ vypořádá s ruskou zimní olympiádou v Soči.
P.S. Prý čistě technická chyba jistě přinesla Vladimiru Putinu úsměv na rty a další noci plné imperiálních snů. Rusko totiž na chvíli „anektovalo“ Ukrajinu, Gruzii a další postsovětské země. Místa narození některých sportovců, přestože se nachází na Ukrajině (v Gruzii, Ázerbájdžánu, Bělorusku) byla na oficiálních stránkách olympiády prezentována jako ruské regiony. To, že je Ukrajina pořád vnímána jako součást Ruska, je stejný folklór jako to, že my jsme pořád z Československa (Česká republika? Aha! Československo…to po pravdě naštve daleko méně, než Ukrajina? Aha! Rusko…). Bylo by ale zajímavé vystopovat původ takových informací. Podle Londýna pocházejí od národních olympijských výborů, tedy z Ruska. Někdo se nechal unést.