„Divokým severem“ končím pentalogii publicisticko-dokumentárních pořadů o českém pohraničí v proměnách novodobých středoevropských dějin, které jsem v průběhu čtyř let natočil pro Českou televizi (Zabíjení po česku; Řekni, kde ti mrtví jsou; Sbohem český koutku; Do země (ne)zaslíbené).
Šluknovsko aneb Na divokém severu
Loni koncem léta jsem natáčel sérii reportáží o protiromských demonstracích ve Šluknovském výběžku pro pořad Reportéři ČT. Na místě mě napadlo, že bych se mohl pokusit o hlubinnější sondu o prapříčinách sociálního a etnického napětí v tomto zapomenutém konci Čech. Výhodou bylo, že v rámci reportážního natáčení jsem „pochytal“ plno zajímavých situací, které ve své plastičnosti vypovídají o tom, co se ve Šluknovském výběžku vlastně děje, ale které se kvůli časově omezenému rozsahu aktuální publicistiky do reportáží nevešly.
Pokusil jsem se tedy v hodinovém dokumentu přes konkrétní příběhy „výběžkářů“ – například organizátora demonstrací mystifikátora Lukáše Kohouta a majitelky vily Lenky Juricové, žijící u romské ubytovny – zachytit zdejší složitou situaci. A také – eticky pochybnou – formu „občanského protestu proti nepřizpůsobivým“.
Jistou ambicí „divokokého severu“ bylo tázat se – nedidakticky, implicitně – proč pogromistické nálady vyvřely právě v tomto koutu Čech… Zde si prostě už nevystačíme jen se „zpravodajskými odpověďmi“ o narůstající kriminalitě, předražených nájmech na ubytovnách, o přehnaných sociálních dávkách, o velké nezaměstnanosti…
Pokusil jsem se o „hlubinnější historickou sociologii“, kde mi pomáhá studium prací společenských vědců (Petr Příhoda, Petr Mikšíček, Adrian von Arburg, Eagle Glassheim), kteří se anamnéze tohoto sociálně nemocného kraje dlouhodobě věnují. Dosti obtížné je přetavit jejich vědecké poznání, jež mě dost oslovuje, do zachycení autenticity zdejšího života, do dokumentárně-publicistické výpovědi.
V portrétech posledních německých šluknovských starousedlíků Jana Müllera a Veroniky Račanské jsem snad i zachytil proměny tohoto regionu v druhé půlce dvacátého století (Není na starém kontinentě region, kde na poměrně malé území severních Čech přišly po válce desetitisíce nekvalifikovaných lidí z nejchudších oblastí Čech, Slovenska, Rumunska, Ukrajiny a Bulharska.). Ostatně dosídlování výběžku po nuceném vysídlení německého obyvatelstva probíhalo kvůli struktuře průmyslu (textilky využívají každou vyučenou i nevyučenou ruku) i v šedesátých a sedmdesátých letech.
- Z dokumentu Na divokém severu autor: David Vondráček, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3938/393715.jpg
- Z dokumentu Na divokém severu autor: David Vondráček, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3938/393716.jpg
- Z dokumentu Na divokém severu autor: David Vondráček, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3938/393717.jpg
- Z dokumentu Na divokém severu autor: David Vondráček, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/40/3938/393718.jpg
Komunistická normalizační sociální politika uspokojila nenáročné potřeby většiny obyvatel, již neměli větší „duchovně kulturní potřeby“. Místním se také nepodařilo úplně vkořenit na území, jehož dějiny neznali a ani je nechtěli poznat. Jejich životní styl se skládal a skládá z prvoplánového konzumismu. Nevytvořila se tu ve své většině žádná hlubší regionální identita.
V dnešní době, kdy mizí i poslední jistota – práce – se prakticky celá druhá a třetí generace neukotvených novoosídlenců cítí velmi frustrovaná. Lidé se „sociálně kulturními geny“ svých rodičů a prarodičů, jejichž smysl bytí byl až na výjimky „prvoplánově materiální“, teď nevědí, co se životem… Nikdy se u nich nevytvořil hlubší vztah k majetku, k půdě, k zemi. O uměřeném nefundamentálním náboženském ukotvení – možném sociálním tmelu společenství – se nedá vůbec hovořit.
Reportáž Ivy Strnadové o dokumentu (zdroj: ČT24)
Hodně se ve výběžku pije, blikající automaty heren září do noci, drogy se prodávají volně na ulicích. Prostě přibývá sociálně patologických jevů (zdaleka nejen u Romů) a kriminogenního chování. V ovzduší bezvýchodnosti a zmaru narůstá agresivita a „meziskupinová agrese“.
Z historie lidstva známe neustále se opakující temný fenomén: hledání viníka mého neštěstí, hledání a nacházení obětního beránka. Stačí malá rozbuška v podobě „napadení cikány“ a máme tu pogromy. Poprvé po 67 letech.
Dokument Davida Vondráčka Na divokém severu vysílá ČT 9. září ve 20:00 hod., 12. září v 10:00 hod. a 15. září (ze soboty na neděli) ve 3:20 hod. vždy na ČT2.