San Suu Kyi, Tymošenková a Nobelova cena

Týden udělování Nobelových cen a týden spekulací o tom, kdo se stane laureátem Nobelovy ceny míru, pomalu spěje ke svému vrcholu. Cena bude udělena v pátek v Oslu a porota má na výběr rovnou z 231 kandidátů. Jejich seznam se snaží komise držet v tajnosti, nicméně se ví, že na něm jsou jména jako Bill Clinton, Helmut Kohl, Bradley Manning (WikiLeaks) nebo „Matka Tereza z Káhiry“ Maggie Gobran, afghánská bojovnice za lidská práva a zejména práva žen Sima Samar nebo televizní kanál Al-Džazíra.

Je mezi nimi ale i Julie Tymošenková a prý nedělá výše jmenovaným jen stafáž. Alespoň na Ukrajině tomu někteří chtějí věřit. Podle jakýchsi bookmakerů (původ neznámý) se Tymošenková ocitla na třetím místě v žebříčku nejpravděpodobnějších vítězů. Samozřejmě, že jde o nějakou kachnu vypuštěnou do ukrajinského mediálního prostoru, navíc příhodně před volbami, ale z – na první pohled – úplně absurdní a nepochopitelné nominace se stává příběh.

Tymošenková Nobelovu cenu míru nedostane, není totiž za co. To i Obama si ji svými řečmi zaslouží víc (Al Gore a Mezinárodní panel pro změny klimatu se svou demagogií jsou ale pořád neobhajitelní), ale političtí stratégové opoziční strany Báťkivština si musí mnout ruce. Už to vypadalo, že jim v boji proti režimu docházejí nápady, ale zabrali a dokázali vymyslet něco opravdu světoborného. Muselo to totiž dát dost práce najít nějakou souvislost mezi Nobelovou cenou míru a Tymošenkovou. Ukrajinci se ale bojí máločeho a z Julie udělali ukrajinskou Aung San Suu Kyi. S Barmskou političkou se nedávno sešla dokonce i Tymošenkové dcera Jevgenije a několik fotek udělalo své. Tymošenková a Nobelova cena míru už najednou nebylo (jak pro koho) úplně šílenou představou. Jenže Tymošenková samozřejmě žádnou San Suu Kyi není a mohla by pretendovat možná tak na cenu za nejvíce mediálně schopného politického vězně, čímž rozhodně nechci zlehčovat její situaci ani situaci kteréhokoli z politických vězňů nebo zpolitizovanost ukrajinské justice. Problém je v tom, že Tymošenkové se na západě dostává téměř nekritické podpory, na Ukrajině je situace vnímána komplexněji a Tymošenková zde má fanoušků citelně méně.

Vyjmenovávání rozdílů mezi San Suu Kyi a Tymošenkovou by bylo jen ztrátou času. Jen těžko si asi představíte barmskou disidentku, jak přeprodává ruský plyn, tvrdě obchoduje anebo, jak to bylo ale v té době na Ukrajině úplně běžné, korumpuje a ulívá zisky v offshorech někde na Kypru. Ne, nemám o tom důkazy, ale také o tehdejší době nemám iluze. Suu Kyi si přála pro svou zemi demokracii, Tymošenková si přála získat moc. V politickém boji sice prohrály obě a obě zaplatily svou svobodou, ale symbolem mírového boje za demokracii je jen jedna z nich.

Jenže v ukrajinském mediálním prostoru už byl příběh vytvořen a chvíli před volbami se zase o Tymošenkové mluví. A o to jde přeci především.

P.S. Nejsem fanouškem premiérova tažení proti „dalajlamismu“, ale jistá dávka střízlivosti je v těchto otázkách jistě potřeba. Evropskému parlamentu ale, zdá se, chybí. Nominoval totiž Pussy Riot na Sacharovovu cenu. V době, kdy EU pokrytecky tvrdí, že hodnoty jsou pro ni zásadní, ale vesele obchoduje s Ruskem, na úkor třeba právě podpory post-oranžové ukrajinské demokracie (a možná i proto jsme tam, kde jsme, tedy Ukrajina je tam, kde je), je tato demonstrace hájení evropských hodnot celkem ubohá. Jestliže se ale smyslem udělování podobných cen stalo dát pěkných pár mezinárodních facek nějakému režimu a ukázat alespoň trochu své svaly, pak jsou Tymošenková i Pussy Riot určitě vhodnými kandidáty.