Podepsat dohodu o dodávkách plynu s bývalým lyžařským instruktorem? I to se může na Ukrajině stát. Demonstrativní akce, která měla Rusku ukázat, že i Ukrajina má své neruské zdroje energie, a že opravdu začíná diverzifikovat, jak zní to magické slovo a klíč k ukrajinské, nejen energetické, nezávislosti, se opravdu nevydařila. Kyjev v poslední době hodně mluvil o tom, že už je rozhodně načase snížit závislost na ruských dodávkách energetických surovin, ale reálně nikdo nic nepodnikal. Až do konce listopadu…
Ukrajinská nezávislost a lyžařský instruktor
Svá prohlášení se totiž ukrajinská administrativa rozhodla podpořit veřejným ceremoniálním podpisem smlouvy o vytvoření konsorcia, které by mělo investovat právě do výstavby prvního tzv. LNG terminálu v hodnotě 1,1 miliardy dolarů. Díky němu se měl na Ukrajinu začít dovážet až o 20% levnější zkapalněný zemní plyn (v porovnání s ruskými dodávkami, které činí zhruba 430 dolarů za tisíc kubíků) v objemu 5 až 10 miliard kubíků ročně.
Na slavnostní událost byla pozvána média, ceremoniál zahajoval ministr energetiky a předseda vlády Mykola Azarov. Mluvilo se o historickém momentu a zdálo se, že jde o triumf ukrajinské vlády. Ten se ale záhy změnil v trapas mezinárodních rozměrů. Prvním a tedy nejdůležitějším investorem a účastníkem konsorcia měla být španělská společnost Gas Natural Fenosa, která ale spolupráci s Ukrajinou dementovala. Uvedla, že se možností podílet se na takovém konsorciu nezabývala a zabývat nebude a dokonce prohlásila, že osobu, která se jejím jménem podepsala, nezná. Kyjev byl evidentně v šoku, protože jinak by měl pro případ neúspěchu vymyšlenou nějakou mediální strategii. Žádná taková reakce se ale nekonala.
Partyzánskou podpisovou akci provedl jistý Jordi Sarda Bonvehi. Tento španělský „vyjednavač“, a podle ukrajinských médií bývalý lyžařský instruktor, nakonec přiznal, že neměl k podpisu žádnou pravomoc. Bonvehi měl totiž organizovat příjezd španělské delegace, ta ale z nějakých důvodů nepřijela, tak se rozhodl dokument podepsat sám a následně se se společností dohodnout. Jak to Bonvehi plánoval nebo proč, to nikdo nechápe. Teď je mu prý trapně a dobře mu tak. Trapně je i Ukrajině. A dobře jí tak, když si nedokáže zjistit, s kým se chystají tak důležité věci podepisovat. Jméno Bonvehi stačilo zadat do vyhledavače. Teď se zdá, že dostatečnou kvalifikací pro Bonvehiho bylo, že umí španělsky. Na druhou stranu je pochopitelné, že nadšení asi zatemnilo jinak velmi racionální ukrajinskou mysl. Kyjev prostě tak moc chtěl Moskvě ukázat, že na to má, až mu unikly zásadní detaily.
Po takovém přešlapu bych ale nechtěla být v kůži ukrajinské reprezentace. A žádné řeči o tom, že nejde o jediného investora, že potenciálních partnerů jsou tisíce, a hlavně, že Kyjev za nic nemůže, a že Španělé by si měli udělat ve firmě pořádek, na situaci nic nezmění. Ukrajinská reputace zase dostala další ránu a taková neprofesionalita může do budoucna potenciální investory od spolupráce s Ukrajinou odradit. Kyjev se sice snaží obvinit Moskvu ze zákulisních her a snahy diskreditovat celý projekt. Je pravda, že Rusko má na neúspěchu Ukrajiny jednoznačný zájem, ale v tomto případě si myslím, že Moskva nemusela ani hnout prstem. Jednoduše zafungovalo diletantství ukrajinské reprezentace. Všichni si ukazují na Kyjev a Moskva mezitím slavnostně zahájila stavbu plynovodu South Stream.
Přesto, vybudování LNG terminálu je dobrý plán a Ukrajina v rámci stejné ceremonie podepsala memorandum i s americkou společností Excelerate Energy, které sice bylo zastíněno onou tragikomickou situací, ale jde o zásadní věc. Během několika let by měla Ukrajina s pomocí americké technologie vybudovat plovoucí LNG terminál. Tato společnost totiž dokáže vybavit offshorové tankery tak, že mohou fungovat jako LNG terminály s kapacitou okolo pěti miliard m³ ročně.
Že by se blýskalo na lepší časy? To není tak jisté. Jestli se potvrdí obavy, že si chce Ukrajina od zmíněné americké společnosti plovoucí terminál (dokud nebude ten nový postaven) půjčit – ale za cenu vybudování nového – tak se zablýskne radostí asi jen v očích ukrajinských oligarchů. Na základě zkušenosti s podobnými operacemi lze předpokládat, že ne všechny peníze půjdou na účet americké společnosti.
Ale to už předbíhám. Zatím se z ukrajinských plánů radujme.