Ve středu 16. ledna v Moskvě za bílého dne (ve 14:40) zatím nepolapený profesionální snajpr zastřelil asi nejvlivnějšího mafiána současného Ruska. Významného „vora v zakoně“ dostihla smrt na Povarské ulici, uprostřed Moskvy. Ostřelovač použil samopal s tlumičem – zbraň, jakou jsou vyzbrojeny speciální protiteroristické oddíly ruské policie. Jedna kulka zranila také ženu, která šla poblíž. Byla zaměstnankyní restaurace, kde Chasan krátce předtím dobře obědval. Vážně zraněná žena je nyní v péči lékařů Botkinské nemocnice.
Ruský kmotr „Děda Chasan“ skončil stylově
Velkého kmotra dovezla sanitka do této známé nemocnice také, ale naději přežít už neměl. Jsou dvě verze o tom, jak se vše seběhlo. Podle první děd Chasan vyšel na ulici bez svých bodyguardů. Druhá verze tvrdí, že kolem bylo jeho goril dost, pět nebo šest. Ale ti ho nemohli ochránit před výstřely z vyšších pater protějšího domu, kde sídlí Mezinárodní společnost spisovatelských organizací (z bývalého SSSR). Policie si je jista, že šlo o pečlivě naplánovanou akci. V budově, odkud se střílelo, měl i Chasan své obchodní kanceláře. V jedné z nich, dobře vybavené proti odposlechům, sjednával obchody ruského i mezinárodního formátu. A celý dům byl vždycky pod jeho bezpečnostní kontrolou. Snajpr se do ní mohl dostat zřejmě jen zradou.
Policie teď zkoumá, odkud přesně střílel, zda z okna některého bytu nebo přímo ze střechy. Vražedný samopal se našel na chodbě ve vyšších patrech objektu – mezi pátým a šestým poschodím. Samozřejmě bez otisků prstů, za to i s pouzdrem na větší kytaru.
Střelivem byly speciální průrazné náboje. Takové, které stejně jako zmíněnou zbraň používají armádní jednotky a přepadové oddíly ruského ministerstva vnitra. Vedle samopalu se našlo šest vystřelených nábojnic, i když ve zprávě policie se stále mluví jen o čtyřech ranách.
Nebyl to první pokus zlikvidovat dosavadního nejvlivnějšího ruského mafiána. Třeba v září roku 2010, taky v Moskvě, na Tverské ulici (dříve Gorkého) se Chasana pokusila konkurence zlikvidovat v okamžiku, kdy přijel k domu, kde bydlel jeho syn. Tehdy ze čtyř výstřelů byl zasažen jen jednou a ne smrtelně.
Dědu Chasanovi by příští měsíc bylo 76 let. Narodil se v Tbilisi a 24. února 1937 byl pravoslavně pokřtěn jako Aslan. Po otci byl poloviční Kurd. Jeho matka byla nesmírně krásná, ale těžko říct, jaké vlastně byla národnosti – možná Lezginka, Arménka, Turkménka. A možná Ukrajinka. Rodové jméno je Usojan, někdy Usajan, často poruštěně Usajanov. Vyberte si podle toho, z jakého soudního protokolu či novinových zpráv čerpáte.
Aslan byl prvně souzen za své zločiny v roce 1956, když mu bylo 19 let. Tedy ještě za Chruščova. Tehdy dostal půldruhého roku za odpor při zatýkání. Jednoho milicionáře kopnul do břicha a druhému vyrazil zuby. Podruhé se dostal za mříže až za další tři roky, za loupež. V roce 1966, už za Brežněva, byl odsouzen za spekulace, při níž šlo o velké miliony. Tehdy se mu za to dostalo od loupežnické pospolitosti sovětské éry velkého uznání. Přímo v trestaneckém lágru byl korunován na Velkého šéfa. Od té doby byl označován za „Vora v zakoně“ jako jednička.
Od konce osmdesátých let už měl pod kontrolou nejsilnější zločinné skupiny na jihu Ruska. Na konci sovětské éry, od začátku devadesátých let byl „generálem“ (tak mu říkali na Kavkaze) a vedl postupně několik válek s jinými sovětskými, posléze ruskými a kavkazskými Kmotry.
Nyní jeho smrtí pochopitelně nekončí krutý a nelítostný boj rusko-mezinárodních gangsterských grup za dělení zločinných sfér vlivu „drogistů“, „zbrojířů“, „šéfů byznysu s bílým masem z Asie do Evropy (a případně dál do světa)“ atd. Lze říci, že neexistuje žádná myslitelná „komodita“, na jejímž zpeněžení by se vorové v zakoně nechtěli podílet – a nepodíleli se. Základní zločinecké „důchody“ obecně pramení z velmi širokého spektra možností a příležitostí. Je to všechno, na čem se dá vydělat. V Rusku jde třeba i o obrovské plundrování sibiřských lesů a dalšího přírodního bohatství. Třeba od pašeráctví diamantů a jiných drahokamů až po kaviár a nasolené ryby. Skutečnost, že se „už kdysi dávno“ Sovětský svaz rozpadl, to pro aktivitu zločineckých skupin z celého obrovitého Ruska i Kavkazu a Střední Asie vůbec nic neznamená. Ba naopak. Přišlo jim to a jde jim to k duhu. Už na ně není krátký jen jeden stát, ale mnohem víc států, kde stále jsou „dobře doma“.
Usajanův život byl plný loupeží – od Petrohradu (Leningradu) po Chabarovsk, od Moskvy po Tbilisi. Přežil mnohé, s nimiž válčil nebo střídavě se bratřil a pak zase válčil. Položil velký věnec na hrob přítele (i konkurenta) „Japončíka“, mafiána a gangstera, před nímž se třásl celý Balkán, včetně Řecka i půlka Turecka. Mimochodem, ten se do márnice Botkinské nemocnice dostal před dědem Chasanem o tři a půl roku dřív. Jeho likvidaci dlouho a celá léta naplánoval jiný gangsterský šéf „Žuček“, čili Tery Aliani (taky zvaný Ter-Grigorjan). A vraždu plánoval z vězení, odkud úspěšně dál řídil gangsterskou bandu, něžně zvanou „Miláčkové“. (Jedna z jeho milenek mu říkávala „Belami“, i když jinak francouzsky moc nemluvila.) Aliani je nyní nejvíc podezřelý z vraždy děda Chasana. Zavražděný kriminální bůh bude mít, jak žádá tradice, velkolepý pohřeb. Přijedou mnozí zločinečtí velikáni i se svými synáčky vzdát mu hold – z mnoha míst Ruska a světa vůbec. A hlavně se ukázat, že oni tu ještě jsou a jsou taky okamžitě připraveni jednat s „kolegy“ o sférách vlivu. A třeba i o spolupráci. Bude se tedy i lanařit o pohrobky. Jednat o strategii. Jednat o budoucnosti zločinného byznysu. Moderní technologie spojení dává netušené možnosti jak oškubat svět.
Autoři s geny Maria Puza se mohou dobře inspirovat jak napsat nové velké romány na téma o Kmotrech Východu. A pak to zfilmovat. Ne tak naivně, jako to dělají tvůrci příhod Jamese Bonda.