Varšava – kouzlo, o kterém nevíme

Několik posledních let se mi daří pravidelně navštěvovat Varšavu. Ač do českého stereotypu šedého a chudého Polska dobře zapadá obraz polského hlavního města jako ošklivá, z válečných ruin nahonem vystavěná, východoevropská metropole, nenechte se mýlit. Varšava je krásná a zelená s neopakovatelnou atmosférou. Pokud ji navštěvujete každoročně, vidíte, že město se mění před očima. Jednou vás překvapí další věžák v centru, jindy pouliční půjčovny kol, nové kavárny, národní fotbalový stadion, moderní muzeum nebo stavba nové linky metra. Přes tento rychlý rozvoj se zdá, že vedení města se důvěře Varšavanů netěší. V půlce října totiž proběhlo referendum o odvolání primátorky.

Je ekonomkou a zkušenou političkou. V devadesátých letech byla guvernérkou Polské národní banky, poté pracovala v Evropské bance pro obnovu a rozvoj v Londýně, aby se v roce 2005 vrátila do vlasti a o rok později získala funkci primátorky hlavního města. Je třeba zdůraznit, že v Polsku jsou primátoři voleni přímo a těší se velké popularitě. Takový Rafał Dutkiewicz, primátor Vratislavi, vyhrává volby s procentním ziskem, který známe spíše z nedemokratických režimů. Podobným výsledkem se mohla při posledních komunálních volbách pochlubit i Hanna Gronkiewicz-Waltzová. Co se stalo, že se najednou její primátorování přestalo občanům líbit?

Na začátku léta jsem při čekání na tramvaj nedaleko varšavského magistrátu pozoroval, do jaké míry musí dobrovolníci sbírající podpisy pro referendum o odvolání primátorky kolemjdoucí přesvědčovat. Málokdo odmítl. Skupině nezávislých zastupitelů došla trpělivost s chováním magistrátu. Zdražoval hromadnou dopravu a o dalším zvyšování cen neinformoval dopředu. Protahovala se výstavba silničního obchvatu a úředníci se chovali arogantně vůči radnicím městských částí. Připomíná vám to něco?

Sběr podpisů na petici pro referendum navíc připadl na období únavy z Občanské platformy. Tahle strana vládne v Polsku již šest let a primátorka je jednou z jejích hlavní tváří. Při medializovaném stranickém konfliktu mezi premiérem Tuskem a jeho vlastním ministrem, populárním Jarosławem Gowinem, se navíc Gronkiewicz-Waltzová postavila za předsedu vlády. Důvodů, proč establishmentu zahrozit, si tedy Varšavané našli více než dost.

To, co ale začalo jako občanská iniciativa, se zvrhlo v politický boj. Polská politická scéna je v posledních letech velmi polarizovaná. Zjednodušeně lze říci, že na jedné straně stojí strana Právo a spravedlnost a její příznivci, na druhé zbytek společnosti, která je spíše apatická a neangažovaná a jen občas se chce do politického dění mezi volbami zapojit. Takovou situací mohlo být právě varšavské referendum, ale liberální Varšavané nechtěli být spojeni s politickým vítězstvím národně-konzervativní pravice a tak povětšinou zahlasovali zadkem a nikam nešli. Dlužno dodat, že Právo a spravedlnost – ale i další opoziční strany, abychom jim nekřivdili – spustilo kampaň plnou historických konotací a spojenou s celostátní politikou. Předáci partaje tvrdili, že boj o Polsko začíná v hlavním městě a vyhlásili referendum „hodinou W“, což je odvolání se k začátku povstání v roce 1944, kdy varšavský odboj povstal proti nacistům. Přesně tato hesla referendum Varšavanům znechutila. Strany jim referendum ukradly. Ti, kteří přišli, hlasovali téměř unisono za odvolání primátorky. Bylo jich však málo.

Hanna Gronkiewicz-Waltzová, která referendum ostentativně ignorovala a po jeho skončení přiznala chuť kandidovat i napotřetí, se z něj přesto poučila. Magistrát má více s občany komunikovat, jízdné se zdražovat nebude a další peníze na obchvat města se ve státní kase našly. Výlety do Varšavy budou asi nadále stát za to. A pro čtenáře jedno malé doporučení: Varšava je nejhezčí právě na podzim, kdy se zabarvují její nekonečné parky.

Vydáno pod