Smysl roku aneb Vánoční zázrak v Humpolci

Člověk se celý rok lopotí, aniž tuší, k čemu to je. A tak se rád na konci roku ohlédne, aby se pokusil najít nějakou událost, nějaký svorník, který by mu řekl, jaký měl ten uplynulý rok smysl. V roce 2013 to však u mě na nějaké velké, centrální téma dlouho nevypadalo.Jistě, spolu s kolegy jsem měl v ČT na starost zahájení vysílání nového televizního kanálu ČT :D, což byla práce, k jaké se člověk dostane jednou za život. Ovšem to jsem byl jen součástí týmu, to nebyl žádný „osobní příběh“.

Jak už to tak často bývá, když k nám přicházejí věci, které mají ovlivnit kus našeho života, často to vůbec nepoznáme. Dva měsíce předtím, než začalo vysílat Déčko, mě potkala událost, která, jak se později ukázalo, se měla stát tím mým tématem, svorníkem roku 2013.

Na začátku května se mě zeptal hudební režisér Stanislav Vaněk, zda bych dokázal natočit dokument o nahrávání Requiem za oběti 11. září 2001, které má dělat jedna americká nadace v Dvořákově sále pražského Rudolfina. Aniž jsem tušil, o jak monstrózní podnik půjde (nebo možná právě proto?), řekl jsem klidně ano.

Česká mše vánoční v Humpolci
Zdroj: Bedřich Ludvík

Ve dnech 3. až 6. července jsem tedy docházel do Rudolfina a snažil se zachytit práci více než 150 lidí podílejících se na tomto projektu: tři hvězdy newyorského hudebního nebe – dirigenta Kenta Tritla, sopranistku Anu Maríu Martínez, tenoristu Matthewa Planka, našeho barytonistu Filipa Bandžaka, sedmdesátičlenný Pražský symfonický orchestr, osmdesátičlenný Kühnův smíšený sbor, autora Requiem Juraje Filase, nahrávací a organizační tým – na jednu kameru a jednoho kameramana až dost.

Vše organizovala jediná žena, spolumajitelka té nadace, Marta Kotyza – kdysi Slovenka, dnes už Američanka. Její manžel, Stanislav Kotyza, scházel, čekal v Americe na operaci nohy. V Praze se objevil až v listopadu. Sešli jsme se v kavárně v Rudolfinu a on do kamery zavzpomínal na 11. září roku 2001. Tím byla práce na filmu o natáčení Requiem za oběti 11. září 2001 skončena.

Už jsme se rozcházeli, když Standa (okamžitě jsme si po americku potykali) se jen tak, mezi řečí, zmínil o tom, že v prosinci zase přiletí, aby si v Humpolci zazpíval Rybovu Českou mši vánoční. Nevěřil jsem a zeptal se ho, jestli to myslí vážně. To poletí za měsíc znovu z Ameriky do Čech?! Jen kvůli tomu, aby si v Humpolci zazpíval Rybovku? Jestli ano, tak chci být u toho!

Stanislav Kotyza
Zdroj: Bedřich Ludvík

Za měsíc byl Standa Kotyza zpět a já u toho opravdu byl. To, co se před mou kamerou odehrálo, považuji za malý humpolecký vánoční zázrak. Evangelický kostel byl dvakrát naplněn a Standa si užíval svůj pravidelný vánoční comeback na „plné pecky“. Přidával, vyprávěl, usmíval se, byl šťastný.

Z Humpolce Standa odešel přibližně v té době, kdy se tam přistěhoval jistý Hliník z filmu Marečku, podejte mi pero. Hliník v Humpolci možná našel své štěstí, ale Standa měl nejen tohoto města, ale celé Československé socialistické republiky plné zuby. Vystudoval operní zpěv na HAMU a chtěl zpívat v Metropolitní opeře v New Yorku. A tak vzal svou slovenskou ženu Martu a utekl s ní do Ameriky splnit si svůj sen!

Česká mše vánoční v Humpolci
Zdroj: Bedřich Ludvík

O Americe se sice říká, že je to „země neomezených možností“, ale tak neomezených možností, aby kluk z Humpolce zpíval na nejprestižnější světové scéně světa, to zase není. Standa skončil jako doorman – muž obsluhující vchodové dveře – v jednom z luxusních mrakodrapů v New Yorku. Brzy zjistil, že i ten nejhrdější mrakodrap je jen obyčejný barák. Barák, kde je potřeba neustále dělat nějaké opravy a kde se řemeslníci střídají jako na běžícím páse. A u koho se musí ohlásit, kdo je vpouští a vypouští a kontroluje a zná? Doorman Standa Kotyza!

Netrvalo dlouho a Standa začal řemeslníky sám organizovat. Nejdřív na drobné přestavby uvnitř domu, později na větší stavby mimo dům. Dnes má firmu na stavbu sídel pro nejbohatší Američany. Žádné dřevěné domky, ale bytelné zděné budovy, spíš malé zámečky než vily. A když je dostaví, pozve na jejich slavnostní otevření nejlepší české hudebníky a zpěváky a sám si s nimi zazpívá. Touto podivuhodnou cestou, přes stavební firmu, si Standa Kotyza, absolvent pražské HAMU, splnil svůj velký pěvecký sen!

Česká mše vánoční v Humpolci
Zdroj: Bedřich Ludvík

Dnes se Standa Kotyza, ten „slavný humpolecký rodák“, těší, jak si na Vánoce zaletí z Ameriky do rodného Humpolce, aby si tam v nevytopeném evangelickém kostele s rodáky zazpíval Rybovu Českou mši vánoční.

Pro mne se setkání s tímto člověkem stalo malým „vánočním zázrakem“ a zpětně dalo smysl celému mému roku 2013.

Vydáno pod