Ukrajinský parlament má za sebou další klíčová hlasování, která přímo ovlivní budoucí směřování země. Zřejmě nejsledovanější byla ratifikace Asociační dohody s EU, kvůli které loni v listopadu vypukly první protesty na kyjevském Majdanu. Po jejím podpisu na jaře letošního roku byla pak 16. září synchronně ratifikována ukrajinským i evropským parlamentem. Zcela jistě se jedná o důležitý symbolický krok, který je ale pouhým počátkem dlouhé cesty směrem ke snu většiny Ukrajinců o členství v EU.
Situace v Donbasu je plně v rukou Ruska
I když se nakonec ve smlouvě i přes požadavky Ruska nic nemění, byla odložena platnost zóny volného obchodu mezi EU a Ukrajinou. Je to nešťastný krok, protože nadále umožňuje Rusku tlačit v tomto prostoru na Ukrajinu a odrazovat ji od vytvoření zóny volného obchodu. I proto je důležité, aby Unie ani Ukrajina nepodlehly tlaku a plně implementovaly dohodu k slíbenému začátku roku 2016.
Slavnostní podpis asociační dohody
Kromě toho parlament schválil zákony o amnestii pro ozbrojence z Donbasu, speciální status obsazených území a také dlouho očekávaný zákon o lustraci. V případě prvních dvou se nejedná o zásadní novinku, neboť podobné kroky prezident Porošenko sliboval již před několika měsíci, byť tehdy se předpokládala celková decentralizace státu a nikoliv zvláštní status pro obsazená území.
I na samotné Ukrajině se jedná o téma značně kontroverzní, vůči kterému se vymezila především Julija Tymošenková. Rozčarování nad schválenými zákony vyslovil ale i gubernátor Doněcké oblasti Serhij Taruta a distancoval se od nich poslanecký klub nacionalistické strany Svoboda. Naopak souhlas s tímto postupem vyjádřili například velitel dobrovolného praporu Donbas (který se stal něčím na způsob národního hrdiny) Semen Semenčenko nebo známý vojenský analytik Dmytro Tymčuk. Podle nového zákona by se v prosinci měly na obsazených územích uskutečnit komunální volby, a pokud k nim nedojde, bude mít Kyjev další argument o nemožnosti dohody s ozbrojenci.
I když se zdálo, že likvidace ozbrojenců je jen otázka času, vzhledem k aktivnímu angažmá Ruska je dnes s největší pravděpodobností silové řešení konfliktu nemožné. Nejlepším řešením pro dané oblasti a především místní populaci by pochopitelně byla opětovná plná reintegrace do ukrajinských struktur, neboť vakuum, které by vzniklo zmrazením konfliktu by pochopitelně neumožnilo plnohodnotnou rekonstrukci regionu.
Mapa území ovládaných separatisty
Je zcela zjevné, že řešení situace v Donbasu je plně v rukou Ruska, které zablokovalo silové řešení a pravděpodobně bude blokovat i reintegraci se zbytkem Ukrajiny. Právě proto je speciální status obsazených území zřejmě nevyhnutelnou nutností, a to i když k jeho faktické implementaci s velkou pravděpodobností nedojde. V každém případě se jedná o další důkaz, že ukrajinská strana má na nějakém řešení konfliktu dlouhodobý zájem, zatímco na druhé straně jsou veškeré snahy ignorovány. Po mnoha snahách o jednání by mezinárodní společenství mělo konečně uznat, že diplomatické řešení konfliktu je se současným režimem v Rusku nemožné a aktivně poskytnout Ukrajině skutečně účinnou pomoc. Pochopitelně je dobře, když díky vyhlášenému příměří neumírají ve větší míře lidé. Situaci v částech Doněcké a Luhanské oblasti to ale nevyřeší.