Tak jsem dostala chřipku. Jsem sama na vině, protože jsem se nenechala před 14 dny očkovat. Jak mě k tomu ostatně vyzvalo ministerstvo zdravotnictví a moje zdravotní pojištovna. Očkování proti chřipce pro všechny obyvatele existuje v Izraeli už léta. Zadarmo. Ale je dobrovolné, tudíž nepovinné.
Radši chřipku než ebolu
Ale zřejmě jsme v Izraeli větší hypochondři než jiné národy, což je o nás známo. Proto také tolik kultivujeme lékaře, až je nakonec máme údajně jedny z nejlepších na světě. Výsledek: 61 % populace se nechá každoročně očkovat. Ve státech OECD jenom 50 %. Izraelci také velice rádi chodí k lékaři. Na každý problém hledají „second opinion“ a pak ještě diskutují hodiny s odborníky na základě toho, co si nastudovali na internetu. A když mají dobrou pojištovnu, tak mají dokonce nárok žádat posudek profesora z Mayo Clinic nebor Harvardu. A kdo to všechno platí? Stát a my. Všichni mají státní zdravotní pojištění, které v podstatě kryje skoro vše, co průměrný pacient potřebuje – od porodu až do hrobu.
Ale právě to „skoro“ nám nestačí. Tak se narodily dodační pojistky ve zdravotnických pojištovnách. Trochu víc léků, větší výběr lékařů a nemocnic, víc fyzioterapie, můžete si připlatit i alternativní medicínu a transplantace v zahraničí. Ale to nám ještě stále nestačí. Tak jsem si pořídila ještě navíc soukromou pojistku, která mi kryla honorář u nejlepšího profesora, když jsem potřebovala operaci. Taky zaplatila nejlepší čočku při operaci šedého zákalu (co se dá dělat, už nejsem nejmladší). To samořejmě není zadarmo. Jak ukazuje můj výplatní lístek, platím měsíčně v českých korunách cca 6 600 za povinné zdravotní pojištění. Všechna soukromá pojištění mě stoji ještě 3 000 korun. Jsou to dost horentní sumy – ale jak jsem už naznačila – jsme hypochondři, a tak platím a klepu na dřevo (touch wood) a doufám, že to nebudu potřebovat.
Jak to všechno souvisí s ebolou? Velice. Protože současná celosvětová panika z této infekce je založená na stejné psychologii: psychologii strachu. Dvě třetiny Američanů uvedly, že mají panický strach z epidemie eboly ve Spojených státech, i když taková pravděpodobnost je minimální – navzdory jedné oběti a několika nakaženým. Nikdo v Americe nepanikaří nad skutečností, že tam ročně umírá 3 500 až 49 000 lidí na komplikace z chřipky. Ale otevřete internet a uvidíte, že celý vyvinutý svět se klepe strachy z eboly. Racionální přístup by zřejmě nebyl mediálně dost atraktivní. A já asi nejsem lepší.
Ebola v Africe
Ráno jsem se vzbudila. Změřila si teplotu, zkontrolovala, zdali nemám kašel, rýmu, průjem. Nic. Kdybych byla křesťanka, tak se pokřižuju. Ale i hebrejsky se říká: „zaplať Pánbůh“. Ale pak jsem se podívala na své břicho, plné červených skvrn! Tak přece jenom?! Nějaký hrozný neznámý virus, rovnou do izolace! Naštěstí jsem neztratila nervy. A než jsem objednala sanitku, došlo mi, že jsem si dala večer na břicho gumovou flašku. S horkou vodou. Asi vařící vodou…