Když jsem s Viktorem Preissem v roce 2007 vystupoval do pražských věží, abych natočil seriál Praha, město věží, naše cesta pokaždé končila na samé špičce, v místech, odkud na město shlíží už jen pozlacené baňaté koule s odkazy našich předků. Tady je malá vzpomínka.
Co dáme do báně?
Naši předkové nám odkázali věže a na nich báně a v nich poselství následovníkům. My jsme ti následovníci. Občas při rekonstrukci věže otevíráme ony báně a nacházíme relikvie, které přetrvaly staletí. A já se ptám, co dáme do bání my? Cédečko, mobil nebo snad bankovní kartu?
Vidíte, kam jsme se posunuli? Naši prarodiče měli věci na celý život, my je máme na sezonu. Kdy vlastně k té proměně došlo, kdy věci ztratily cenu? A proč se tak stalo? A je to dobře, nebo špatně? Vždyť na samém začátku věků měl člověk jenom pár osobních předmětů. Kočoval, jeho majetek bylo jenom to, co unesl. Kdo měl koně, mohl uvézt víc.
Postupně se společnost rozdělila na masy chudých s pár předměty a pár bohatých s více předměty. Mluvím o dobách, kdy se knihy psaly ručně a kdy za jednu takovou ručně psanou a v kůži vázanou knihu mohl být malý statek. Pak přišel na svět knihtisk. To byla revoluce, jakou si dnes vůbec neumíme představit. Do té doby tisíce mnichů opisovalo knihy pro pár vzdělanců. A náhle mohl mít knihu, mnoho knih, každý!
Pak přišly na svět stroje a pásová výroba a každý mohl mít každou věc, na kterou si pomyslel, tedy pokud na ni měl peníze.
Není těžké přijít na to, že na vině dnešní masové výroby je - demokracie, vláda lidu. Každý chce mít všechno, každý má právo na všechno, a tak to dostane. Spotřeba všech všeho, i to je výsledek demokracie.
Ale když má každý všechno a trh se nasytí, hrozí krize. Tak lidé přišli na to, že máme-li odvrátit krizi z nadvýroby, nezbývá nám nic jiného než zkracovat trvanlivost výrobků. To proto, aby se musely pravidelně obměňovat a výroba měla co vyrábět. To proto, aby každý měl práci a peníze na nákup všeho toho, co má každý, i když to třeba ani nepotřebuje…
Tak jsme se my všichni stali součástí jakéhosi ekonomického perpetum mobile.
Jsme zavaleni předměty, nakupujeme už ne pro věci samotné, ale pro slast plynoucí z nakupování. Z nakupování čehokoliv. Nestačí už věci na sezonu, věci musí být trendy!
Ale co dáme za této situace do bání věží, kam patří jen trvanlivé věci, věci, které přežijí věky? Na tom nikomu nezáleží.
GALERIE
photogallery_487259
Čas postoupil a já chystám pokračování seriálu Praha, město věží - Věže republiky. Zase stoupám k jejich vrcholům, zase míjím baňaté báně s odkazy předků. Dnes už nepotřebuji horkovzdušný balón jako při natáčení před sedmi lety, dnes stačí malá létající kamera, kamerový dron.
Doba zase o kus technologicky pokročila a já jsem tomu rád. Ale co dát do bání, aby to charakterizovalo naši dobu a vydrželo?
Už vím. Hřeben, zrcátko a kapesní nůž - věci, které fungovaly už v době mého dětství.