Jednoduché odpovědi jsou téměř vždy mylné, touha po nich je ale obrovská. Nemyslím si, že to můžu někomu vyčítat, říká nejen o pandemii covidu-19 vědecký redaktor Deníku N Petr Koubský. Vystudovaný inženýr na VŠCHT k novinařině přešel na začátku 90. let, kdy spoluzaložil časopis o počítačích. Nástup internetu prý ale nedocenil. Technologiím se věnoval i v dalších médiích včetně současného Deníku N, kde však píše zejména o vědě. V posledních dvou letech se ale, jak říká, stal redaktorem pro covid. A ne moc nadšeně, glosuje v podcastu Background ČT24.
Mrazilo mě z toho, jak je to závažné, říká o svých článcích k pandemii vědecký redaktor Petr Koubský
Za informování o pandemii dostal Koubský Cenu Ferdinanda Peroutky a Medaili za zásluhy o rozvoj vědy, jeho články četlo až desetkrát více lidí než obvykle. „Odpovědnost za to, co píšu, strašlivě vzrostla. Nebyl to příjemný pocit. Nevadilo mi, že to čte hodně lidí, ale mrazilo mě z toho, jak je to závažné, a z toho, že si nesmím dovolit žádnou podstatnější chybu,“ vysvětluje svoje pocity.
Do svého současného působiště, Deníku N, přitom původně nastupoval jako vědecký redaktor. „Z redaktora pro vědu a techniku jsem se stal redaktorem pro covid. A ne moc nadšeně,“ glosuje to Koubský.
„Jestli si dobře vzpomínám, tak někdy koncem ledna 2020. To jsem si začal na nástěnku nad pracovním stolem malovat graf, jak to přibývá v Číně. Vím, že kolega Filip Zajíček se mě ptal, co to dělám. Já jsem mu řekl, že úplně přesně nevím, ale mám pocit, že se to bude hodit. O 14 dní později se už nemusel ptát nikdo,“ ohlíží se Koubský k začátku pandemie.
V této době bylo podle něj hlavní vyznat se zejména v lidech, kteří měli potřebu se k pandemii vyjadřovat. „Mou hlavní úlohou jako vědeckého novináře bylo z množství hlasů vybrat ty relevantní a poznat, kdo mluví věcně a dokáže to, co říká, podepřít rozumnými argumenty, teoretickou znalostí a souladem se stavem světové vědy.“
Dobrou osvětu dělal podle Koubského například biochemik Jan Konvalinka, mezi novináři pak tým kolem moderátora ČT Daniela Stacha, reportéři Českého rozhlasu nebo vědecký redaktor serveru Seznam Zprávy Pavel Kasík. „Potíž je v tom, že široká veřejnost chce často slyšet jednodušší odpovědi. Poctivá interpretace ale málokdy poskytne jednoduchou odpověď,“ myslí si. „Jednoduché odpovědi jsou téměř vždy mylné, touha po nich je ale obrovská. A nemyslím si, že to můžu někomu vyčítat.“
Od techniky k žurnalistice
Původně chtěl jít na filozofickou fakultu, přesto vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou a na začátku kariéry pracoval jako programátor. Petr Koubský se však do humanitního oboru díky žurnalistice vrátil. „Ale jsem rád, že jsem se dostal do technického světa. Změnilo to můj pohled na svět a ukáznilo mě to,“ popisuje.
Do světa médií vstoupil v roce 1990, kdy spoluzaložil měsíčník Softwarové noviny. Ten nejdříve fungoval ve známém zemědělském družstvu JZD Slušovice, později jej ale Koubský s kolegou Michalem Tomášem odkoupil. Do časopisu psali zejména recenze o nových počítačích či programech a podobně jako dalším počítačovým časopisům se jim dařilo. „Všechny měly velký náklad a dobře se prodávaly,“ vzpomíná.
To se ale začalo měnit s nástupem internetu, který začal počítačové časopisy vytlačovat. „Většinu počítačových časopisů nejen v Česku, ale všude na světě to dostalo úplně mimo byznys nebo to naprosto změnilo jejich podobu a odsunulo je to do okrajové role,“ vysvětluje Koubský a přiznává, že nástup internetu se mu zpočátku nepodařilo správně odhadnout. „Přestože jsme vydávali technologický časopis, tak jsme nepociťovali nutnost mít vlastní webovou stránku nebo e-mail. Postupně jsme to zaváděli, ale bez velkého spěchu a velkého tlaku. Tak jako tak jsme tehdy byli jedni z prvních a byla to výstřední záležitost. Co jsme nedocenili, je, že se to rozjede tak rychle.“
Na přelomu tisíciletí začal Koubský šéfovat magazínu Inside, později přešel do společnosti Internet Info, která vede internetové portály zaměřené na technologie. Internet měl pak podle něj dopad i na práci v redakcích. „Umožnil psát dlouhé texty, zatímco v tištěném médiu se pracuje s přesnou délkou textu. To je omezující, ale vede to ke kázni.“
Nebýt práce, tak na sociálních sítích není
Významný dopad na média i čtenáře mají podle Koubského také sociální sítě. „Vytvářejí názorové bubliny, podporují šíření nenávisti a fake news,“ vyjmenovává nevýhody, ale vzápětí dodává výhody. „Pomáhají lidem být v kontaktu a generovat nové myšlenky a nápady. Přináší mnoho dobrého a mnoho špatného,“ shrnuje Koubský, který přiznává, že nebýt práce, tak sociální sítě nepoužívá. „V práci mi pomáhají, ale pozitivní emoce mi nedávají.“
Za problém považuje i velké množství informací, díky čemuž sice lidé více čtou, ale zároveň se hůř soustředí. „Lidé dneska čtou jiným způsobem, než četli dřív. Čtou více, než četli dříve. Protože napsaného slova, které okolo nás je a které vnímáme, je více než kdy předtím. Ale to těkání a přeskakování je nevyhnutelný vedlejší důsledek. Soustředit se na něco je při takovém množství podnětů, které je okolo nás, těžší než dřív,“ zamýšlí se Koubský.
„Myslím si, že lidé časem dosáhnou nějaké rovnováhy. Ale ty prvorepublikové časy, kdy si někdo v klidu usedl s tlustou knihou a zvolna ji četl, jsou prostě pryč,“ dodává.
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Background ČT24 na Youtube, Spotify, Soundcloud a Podcasty Google a Apple.