Přednášky budou zpočátku vybírány podle relativně nejasného hlediska „akademické prestiže“ přednášejícího. Mezi prvními je držitel Nobelovy ceny za ekonomiku, profesor Joseph Stiglitz. Mezi dalšími je poradce britské vlády v otázkách ekologie a klimatické změny sir Nicholas Stern a dále Craig Venter, jeden z otců výzkumu složení lidského genetického kódu nebo významný historik David Starky.
Kromě přednášek nabízí univerzity i vlastní rádiové pořady, například rozhovory s držiteli Nobelovy ceny. Výběr osobností se „prestiží“ řídí především kvůli snaze univerzit přilákat posluchače. Chtějí je následně směřovat na vlastní internetové stránky a cílem je kromě obecného zviditelnění i získat co nejmovitější potenciální studenty.
Jde však zatím jen o zvukové záznamy. Je otázkou, zda Oxbridge s realizací nezaspal dobu. Ostatní univerzity už na internet umístily veřejnosti přístupnou mnohem širší nabídku pořadů, videí a studijních materiálů. Jediné, co nabídku Oxbridge vyčleňuje, jsou tedy známá jména institucí i akademiků. Pokud však služba splní svůj primární cíl - získat nové studenty - čeká tento model mohutné rozšíření.