Praha - Ráčkující moderátoři, kteří se zvládnou přeřeknout třikrát v jedné větě, znělka s kozou a pečlivě střežený odkaz pirátské svobody – to je Radio 1, první soukromá rozhlasová stanice, která stihla definovat jednu generaci. Všechno začalo necelý rok po sametu, na kulturní akci Totalitní zóna v říjnu 1990. Na začátku byla pirátská vysílačka Radia Stalin a veliká chuť vysílat konečně něco jiného, zajímavého, moderního. Pár vysokoškoláků si tak malou revolucí prosadilo vznik první soukromé nezávislé vysílací stanice v Čechách. Ta funguje dodnes pod názvem Radio 1 a svému zaměření na alternativní hudbu a kulturu se nezpronevěřila. Z podzemí bývalého monumentu z Letné začala 19. října 1990 na velmi krátkých vlnách 92,6 vysílat stanice, která se ohlásila jako Radio Stalin. A bez licence.
„A ta koza, ta poslouchá jenom Radio 1“
Šlo vůbec o první průlom do monopolu Československého rozhlasu, který rádio Stalin odstartovalo písní Rocks Off britských Rolling Stones. A přesto, že rádio vysílalo ve svobodných dobách, nemělo licenci, takže si vysloužilo přívlastek „pirátské“. Přesto, že se písničky Radia Stalin zněly pouhých šest dnů, stalo se toto vysílání průkopníkem státem nekontrolovaného vysílání a vstoupilo nesmazatelně do českých mediálních dějin.
O licenci měla totiž skupinka vysokoškoláků zažádáno už půl roku, do éteru se ale pomocí výjimek prosazovaly jen velké zavedené firmy (BBC, Evropa 2, Svobodná Evropa). A tak se studenti chopili příležitosti a jednomu z nich, studentu pedagogické fakulty Pavlu Hronkovi, se podařilo domluvit s francouzskou stanicí Energie na zapůjčení vysílačky. Stanice si takto chtěla zmapovat terén před koncem státního monopolu na rozhlasové vysílání.
byl prostor pro vysílání ve Stalinově pomníku dost temný, jednalo se o malou kóji obloženou pískem a pytli s hnojivem.
Svěží obsah vysílání - opravdu moderní hudba, informace z výstav, přenosy z koncertů a rozhovory s osobnostmi - zaujal natolik, že už první den poslouchalo stanici asi 10 tisíc lidí. „Hlasatel se sice přeříkával třikrát v jedné větě, ale dělal si z toho legraci a především pouštěl vynikající hudbu! Takovouhle hudbu jsme skutečně v éteru ještě nikdy neslyšeli,“ jásal nad ilegálním rádiem dobový tisk. Podle něj měla pražská mládež konečně svoje rádio, hovořící bigbeatem a její vlastní řečí. A první nestátní rozhlasové vysílání po mnoha letech.
„Program byl, že si každej přinesl z domova, co měl, do toho tam pořád chodili nějaký lidi, když měli potřebu něco říct do mikrofonu, tak to tam řekli, taky se tam vysílaly přenosy koncertů, který tam byly.“
Výstavou to začalo a výstavou to taky mělo skončit, ale nestalo se tak
Na konci výstavy se studentům už vysílačku vypnout nechtělo. Jejich vysílání ale bylo z hlediska stávajících zákonů trestné, a proto byl přístroj 25. října zabaven. „Razie pod Stalinem“, jak o ní referoval dobový tisk, nápadně připomínala doby minulé. Stejně jako petice na záchranu rádia, jež vzápětí podepsalo asi 30 tisíc lidí. „Byli jsme hrozně překvapeni, jaký vysílání vzbudilo ohlas. Podle tehdejších výpočtů nás poslouchalo asi 200 000 lidí,“ uvedla jednatelka Radia 1 Lenka Weisnerová.
Svoji činnost obnovilo rádio s vrácenou vysílačkou v únoru 1991, a to pod názvem Radio Ultra na frekvenci 92,6 v Lodecké ulici, kde mu nabídl útulek nezávislý rockový klub Bunkr. Ale stále nemělo povolení. V březnu 1991 se rádio konečně dočkalo legalizace a byla mu přidělena frekvence 91,9, na které vysílá dodnes. A pak se narodil název Radio 1.
invenčně roztomilé a tvůrčí: „…. musím ke kmotru cvrčkovi, poslouchat ráááádijo…“ linulo se z éteru k nadšení všech posluchačů. Jednou ze slavných znělek byla koza, která je i dnes jednou z mála, jež akceptuje, že existují lidé, kteří mají svůj vkus. Lidé, kteří poslouchají hudbu ne jako výplň ticha, a je jim pak jedno, co vlastně hraje, ale pro které je zvuk součástí kultury. Tahle stanice totiž vždycky hrála to, co poslouchali její moderátoři.
Vysílání se v průběhu let přizpůsobovalo nastupujícím světovým hudebním trendům. Od čistě rockových prvopočátků po nástup anglické kytarové scény a začátek taneční hudby. Dnes tu jsou slyšet hlavně různé formy taneční hudby a alternativní rock, ale též menšinové hudební žánry - jazz, hard rock, reggae, world music a hip hop. Vše provází civilní projev moderátorů.
