Od Studia Kamarád k surrealismu. Jak se Déčko vybarvilo?

• jab

21. 10. 201321. 10. 2013, 12:16|Zdroj: ČT24

Daniel Špaček

Zdroj: ČT24/Daniel Špaček

Duha je poznávacím znamením dětského kanálu ČT :D. Kde se vzala a jak vůbec vzniká výtvarný koncept nového televizního kanálu? Nahlédnout do zákulisí nechal diváky v rozhovoru pro web ČT24 Daniel Špaček ze studia Loom on the Moon, autor vizuálního stylu Déčka. Práce pro ČT, ale hlavně pro děti byla prý jeho „dream job“.

Studio Loom on the Moon je mimo jiné podepsáno i pod změnou vizuálního stylu České televize - nejprve ČT1 a ČT2 a nejnověji také ČT24. Hodila se Vám tato zkušenost při práci na ČT :D?

Inu, bylo nebylo… Jednička a Dvojka pro nás byly první větší českotelevizní zkušeností, většinu času jsme se seznamovali s tím, jak to v ČT funguje. Při redesignu ČT24 a výrobě grafiky ČT :D už jsme věděli, na co je třeba dávat pozor a kde se skrývají úskalí realizace projektu v tak velké instituci. Co se lišilo, byly výchozí podmínky pro jednotlivé stanice. U Jedničky, Dvojky a ČT24 se jednalo o redesign, ČT :D vznikalo od nuly.

Specifický byl i přístup k jednotlivým stanicím, a proto jsme se si kolegou Martinem Hejlem oba projekty, které vznikaly časově souběžně, rozdělili. Výchozí filozofii a supervizi postupu prací jsme si dělali navzájem, Martin se vydal cestou přísně sofistikovaného systému ČT24 a já jsem se ponořil do světa ilustrací. Vyšlo to i z přirozenosti našich aprobací a našich profesí architekta a ilustrátora. Mít k dispozici nezúčastněný, a tím pádem i nezaujatý názor se v mnoha kritických momentech ukázalo jako nepostradatelné a zároveň vysoce efektivní.

Stavění na zelené louce jste brali spíš jako výhodu, nebo nevýhodu?

Rozhodně jako výhodu, tabula rasa je místo, kde se může kreativita volně rozletět, má-li potenciál. Má to samozřejmě výhodu v tom, že je možné vytvářet vše vlastní cestou. Vedlejším produktem je, že se udělá i relativní množství nadbytečné práce, protože až ostrý provoz ukáže, nakolik byl systém dobře vymyšlený. Myslím ale, ze právě díky předchozí zkušenosti se nám podařilo takové nadbytečnosti minimalizovat.

Co tedy bylo prvním „kopnutím“? Logo? Kdo přišel na podobu ČT :D?

Název stanice byl součástí zadání České televize, grafická podoba značky vychází z korporátního manuálu a systému značek, který vytvořilo Studio Najbrt při loňském redesignu. Barevný systém, který logo nabarvil do duhy, je výsledkem naší práce na Jedničce a Dvojce, kde jsme navrhli celkovou barevnou strategii pro jednotlivé stanice ČT, takže tam jsme se vraceli do důvěrně známé krajiny. Zároveň jsme ujednotili způsob zobrazování logotypů ČT na obrazovce napříč všemi kanály v sekvenční podobě, tedy „ČT“ – „stanice“. Vzhledem k tomu, že dětský kanál zaváděl novou značku, bylo záhodné postavit úvodní část grafických identů (krátkých identifikačních znělek ohraničujících self-promotion část mezi pořady) právě na této sekvenční změně.

Podobnosti s emotikonem jste se přitom snažili využít?

Polovina diváků dětského kanálu ještě neumí číst. Rozhodli jsme se primárně opřít o duhu jakožto univerzálně sjednocující prvek, který rozpozná i dvouleté dítě a nabízí mnohem širší pole fantazie pro další práci.

Pestrost duhy odkazuje k hravosti Déčka, rozmanitosti programu a navíc připomíná barvami ostatní kanály ČT, ale výrazná pestrobarevnost pro Vás mohla být i docela oříšek…

Klíčové bylo naučit se s duhou kompozičně a barevně pracovat tak, aby byla esteticky snesitelná. Hodně duhy je zkrátka HODNĚ duhy. Já osobně jsem vyrostl na Studiu Kamarád, a tím pádem jsem měl již od začátku intenzivně zafixováno, že Stanislav Holý rovná se duha rovná se Česká televize. Ve výsledku se ukázalo, že je možné s tímto principem pracovat ve velké stylové i výtvarné šíři a přitom udržet kompaktní styl.

Zkuste to vysvětlit krok za krokem. Jak se tedy začíná s vytvářením vizuálního stylu nového televizního kanálu? Inspiroval jste se u zkušenějších?

Prvním krokem bylo dát dohromady celý systém výtvarného stylu ČT :D, zejména těch částí, které jsou mezi pořady. Co se týče systému, tak jsme udělali intenzivní research televizí jako BBC nebo KiKA. Veřejnoprávních dětských kanálů zas tak moc není, komerční nás tolik nezajímaly, protože jejich struktura a priority jsou odlišné. Rozbor obou stanic pro nás byl jakýmsi odrazovým můstkem, ukázkou stavu, do kterého se Déčko dostane za rok dva svého fungování. Například si vystačí s radikálně menší grafickou výbavou, než má při svém spuštění Déčko. Je to mimo jiné dané faktem, že se jedná již o zavedené značky a Déčko si svoji identitu teprve v myslích diváků získává. Z vizuálního úhlu pohledu jsme šli naprosto svojí cestou.

Co všechno self zahrnuje? Zmínil jste už grafické identy…

Jako základ jsme vytvořili sérii takzvaných logo identů, jejichž účelem je zábavnou formou prezentovat logotyp. Extenzí jsou velké, tzv. imageové identy, kde už jsme se pustili hlouběji do duhového světa v různých estetikách a animačních technikách. V těchto identech není značka pointou, ale jen průvodním prvkem, zásadním spojujícím prvkem je zde duha. Vedle toho vznikla série tematických identů, například vstávání, cvičení, vzdělávání apod. Na ně jsme nasadili celou armádu postaviček a maskotů.

UKÁZKA: Tematické identy (zdroj: ČT24)

Takže i maskoti jsou Vaše práce?

Ano, a můžu říct, že to byla pro mě největší motivace a zábava téhle zakázky. Náš duhový svět má velké množství obyvatel. Jako první se na svět vyklubal papoušek. Ve své přímočarosti a odkazu na dřevěné hračky je to archetypově lehce destruktivní element, tedy když je potřeba do něčeho narazit, něco shodit, nabourat, je na to ideální herec. Jako protiváha přišly pletené ovečky, dělají věci něžnější a kreativnější cestou. Na papoušcích a ovečkách jsme v žádném případě nešetřili a přinesli jich rovnou celé hejno či stádo. Pro vyprávění příběhů, které v naprosté většině případů musíme být schopni odehrát pantomimou beze slov, nám to dává mnohem širší možnosti než osamocené postavy. A u papoušků a oveček to zdaleka nekončí, mými favority jsou zejména komár z džungle, opička z létající plachetnice a třeba ležérní sympaťák z duhového závodu. K těm bych se rád někdy v budoucnu vrátil a prozkoumal více jejich příběhy.

UKÁZKA: Imageový ident "plachetnice" (zdroj: ČT24)

Vymýšlení příběhů a animací, které by děti zaujaly, byl asi taky oříšek…

Když se nad tím zamyslíme, na tvorbě pro děti není nic zásadně složitého. Stačí se jen naplno ponořit do světa fantazie a začít si upřímně hrát. A to je právě na tom to opravdu složité. A pak také pochopitelně kouzelné prsteny a jiné propriety. Jan Švankmajer kdysi řekl, volně cituji, že nesnáší pojem „umění pro děti“, protože umění pro děti neexistuje, existuje jen umění dobré, nebo špatné. S touhle myšlenkou maximálně rezonuji a snažil jsem se jí celou dobu držet. Věci udělané specificky pro děti konkrétního věku nemají žádný přesah a bývají většinou dost hloupé. Nemám rád záměrné infantilizování dětí. Dítě je plnohodnotná bytost a retardovat ho tím, že na něj budu šišlat a ukazovat mu samé triviální a zaoblené věci, mi přijde trochu dehonestující. Myslím, že třeba u závěrečného počítání oveček, které každý den uzavírá vysílání, se to podařilo splnit na výbornou. Dětské ohlasy na něj jsou skvělé a vedle toho si o něm povídají i dospělí, kteří by se jinak na Déčko nedívali.

UKÁZKA: Počítání oveček na závěr vysílání Déčka (zdroj: ČT24)

Držíte se pestrosti nejen v barvách, ale i ve stylech animace?

Na Déčku běží pořady v obrovsky pestré paletě stylů a technik. Animované ručně i počítačově, loutkové, hrané, kombinované, puntíkované, proužkované, moderní i s patinou atd. Čechy daly světu takové titány kreativní animace, jako je Zeman, Trnka, Pojar a řada dalších. Co jméno, to unikátní styl a vizuální styl vyprávění. A proto jsme chtěli tuto pestrost reflektovat i ve stylu Déčka. Už samotný základní vizuální styl je ve své podstatě výtvarnou koláží v surrealistické krajině, ve které se mísí 2D a 3D animace.

V imageových identech jsme měli příležitost se pustit do duhového světa na plné obrátky. Od ploškově zpracovaného identu, který nás zavede do hlubin džungle, přes tradičním stylem animovanou stopmotion plachetnici do moderně akčního dramatu s monstrem plenícím město až k právě dokončovanému 3D tobogánovému závodu. Svět duhy a fantazie je bezbřehý, takže je, myslím, stále co objevovat. Co stále zůstává jako spojující prvek, je duha. Ta nám umožňuje pustit se relativně daleko a přitom zůstat „korporátní“.

Vytvořil jste pro Déčko i něco mimo self?

Během práce na Déčku mě oslovil manažer vývoje Luděk Horký, který připravoval nový pořad Tamtam, abych pro něj vytvořil postavičky Kačky a Vendy. Byla to zajímavá a v kombinaci s realizací Déčka i poměrně hektická spolupráce. Třešinkou na dortu se pro mě stala možnost vytvořit znělku Raníčku, kterou jsem si naplno obrovsky užil.

UKÁZKA: Znělka Raníčku (zdroj: ČT24)

Práce na ČT :D Vám asi zabrala řádný kus pracovního života…

Zhruba osm měsíců. Tvořit takhle komplexní svět pro děti je dream job, aspoň pro mě osobně. I za tu cenu, že teď budu znít pateticky, můžu říct, že jsem tuhle práci nedělal pro Českou televizi (Česká televize laskavě promine :), tuhle práci jsem dělal pro děti. Chtěl jsem a nehleděl na to, jestli mi ta práce zabere jeden měsíc nebo osm nebo pět.

Nepředpokládám ale, že byste na ni byl sám…

Jistěže ne. Zapojili se lidé z ČT, ale také jsme přibrali zásadní a nepostradatelné externí síly. Vedle již zmiňovaného Martina Hejla, se kterým jsme vytvořili základní stavební kameny a filozofii, jsme z víru jeho nekonečných aktivit vytáhli a začlenili do týmu našeho spřáteleného režiséra Jakuba Hussara, který dohlížel na výrobu identů a dopilovával s námi příběhy. To mi pomohlo koncentrovat se intenzivně na ilustrace. Pokladem se ukázala být zkušená animátorka Dagmar Jančeková, díky její práci a zkušenosti s tradiční animací jsou papoušci naanimovaní vynikajícím způsobem, a co je nejdůležitější, mají duši, čehož u současné 3D animace bývá poměrně náročné dosáhnout. Zásadní měrou také přispěli animátoři Tomáš Hájek a Tomáš Holub. Vedle toho se projektu účastnila řada dalších animátorů a operátorů, bez nichž bychom tak velký objem práce nezvládali udělat.

A s hudbou, která doprovází Vaše animace, jste spokojený?

Angažování Tadeáše Věrčáka mě osobně nadchlo. Shodou okolností byly mojí téměř první větší zakázkou znělky pořadu ČT Paskvil, v blahé paměti krásných punkových 90. let, ke kterému Tadeáš dělal muziku. A najednou jsme se zničehonic potkali po téměř patnácti letech na Déčku. Udělal hudbu, kterou osobně považuji za skutečně brilantní. Jednak proto, že měl naprosto jasnou vizi, že se nahraje orchestrálně. Plně jsem stál za jeho argumentací: proč bychom dávali dětem něco horšího než symfonický orchestr? Zároveň se mu podařilo vytvořit široce variabilní a pořad identifikovatelný hudební motiv, který - a to to považuji za neméně důležité - se neoposlouchá.

Skončila se začátkem vysílání ČT :D Vaše práce pro dětský kanál? Nebo máte v ČT ještě nějaké plány…

Máme nějakou dobu na revizi, budeme také přidávat zimní sérii znělek, nicméně je pro mě v tuto chvíli Déčko odevzdané a další věci jsou otázkou vizí a diskusí. Sám za sebe můžu říct, že Déčko pro mě mělo kromě jiného jeden důležitý přínos: Uvědomil jsem si, že bych chtěl přestat dělat jen obaly na věci a začít dělat věci samotné. Sice jsme na samém začátku, ale už s týmem řešíme, do jaké pohádky či večerníčku se pustíme…

A žili šťastně až do smrti…

Logo ČT :D na obrázku od nikoli Daniela, ale jeho syna Jáchyma Špačka

Zdroj: ČT24/Daniel Špaček