On-line závislostí může trpět až 5 procent dětí

Brno – Podle evropské studie vykazuje všechny rysy internetové závislosti jedno procento českých dětí, psycholog David Šmahel ale upozorňuje, že ve skutečnosti může jít až o procent pět. Jako řešení pro rodiče a jejich děti nyní nabízí speciální kurzy, které mohou závislost odhalit – nebo zafungovat jako její prevence.

Psycholog: Dítě má pochopit, co ho na internetu láká (zdroj: ČT24)

Pojem „závislost na internetu“ se poprvé objevil v roce 1995, když ho vyslovil newyorský psychiatr Ivan Goldberg. Tentýž muž ale zároveň prohlásil, že „závislost na internetu neexistuje o nic víc než závislost na tenisu, bingu nebo televizi. Lidé mohou přehánět všechno. Nazývat to poruchou je omyl.“ Odborná veřejnost se od té doby už bezmála dvacet let o internetovou závislost pře, a nutkavá touha žít on-line proto častokrát ani není považována za plnohodnotnou duševní poruchu (jako je tomu v případě závislosti na alkoholu nebo drogách) – což ovšem neznamená, že nepředstavuje problém.

Jak ukázala nedávná studie čínských vědců, která porovnávala mozky závislých a nezávislých vysokoškoláků, délka denní práce s internetem může negativně ovlivnit ukládání informací do krátkodobé paměti i rozhodovací schopnosti člověka. Co se dětských uživatelů týče, podle dva roky staré studie EU Kids Online, která pracovala s 25 tisíci dětmi v pětadvaceti unijních státech, je na internetu závislé jedno procento českých dětí.

Hlavní kritérium? Konflikt

„Je pět kritérií, podle kterých si můžeme říct, že dítě vykazuje všechny znaky závislosti na internetu,“ informuje brněnský psycholog David Šmahel a za zásadní kritérium označuje konflikt mezi dítětem a školou, rodinou nebo přáteli. Dalšími kritérii jsou: význačnost internetu v dětském životě (čili to, jak často o něm hovoří), zhoršení nálady v okamžicích off-line, recidiva a tolerance, „kdy dítě potřebuje stále více času na internetu, aby dosáhlo uspokojení, které z něj má“.

Zmíněné jedno procento dětí v Česku vykazuje všech pět zmíněných znaků, dalších devětadvacet procent minimálně jeden z nich. Šmahel navíc upozorňuje na jiné průzkumy s větším vzorkem respondentů, podle kterých se v Česku může závislost týkat tří až pěti procent malých uživatelů internetu. Nyní nabízí i dílčí řešení.

Oblasti závislosti na internetu:

  • On-line hraní
  • Nadměrná komunikace
  • Kyber-sexuální aktivity
  • Přílišné nakupování
  • Stahování dat

S pedagožkou a partnerkou Štěpánkou Rudolfovou se Šmahel inspiroval v okolí u známých, kteří žehrali na potomky za počítačem. Výsledkem jsou dvouměsíční kurzy pro rodiče a děti, které mají pomoct řešit rodinné konflikty navázané na internet. „Nerad bych mluvil jen o závislých dětech. Může to být tak, že dítě používá internet zcela normálně a rodič ho považuje za závislé. Kurz je zaměřen na konflikty v rodině a zlepšení rodinné atmosféry,“ vysvětluje.

Dítě si po dobu všech lekcí povede deníček, ve kterém bude zaznamenávat, proč na internet chodí a za jakých okolností k tomu má nutkání, s rodiči potom musí plnit společné úkoly. „Nejde o to internet vymýtit, ale spíš omezit v problematických případech. Rodič hraje primární roli, dítě to nevyřeší samo.“

Brněnská iniciativa je v Česku první svého druhu, specializované pracoviště pro internetovou závislost v zemi neexistuje. V sousedním Německu přitom již několik let funguje oddělení internetové a herní závislosti na mohučské klinice pro psychosomatickou medicínu. Její přednosta Klaus Wölfing potom akcentuje stejný rozměr prevence jako Šmahel: „Rodiče by měli především dávat pozor na to, že jejich dítě není izolováno. Mezi nimi a dětmi musí být zachována zdravá komunikace.“