V Hrzánském paláci se diváci doslova stávají součástí románu Mistr a Markétka

Mistr a Markétka na divadle (zdroj: ČT24)

Soubor Tygr v tísni připravil další imerzivní divadlo, tedy takové, kdy se divák ocitá uprostřed divadelního dění a sám ho případně může ovlivnit. Tentokrát se zájemci můžou ponořit do adaptace Mistra a Markétky. Mnohovrstevnatý román Michala Bulgakova hraje soubor v Hrzánském paláci v centru Prahy.

Soubor Tygr v tísni se v Česku počítá k průkopníkům imerzivního divadla. K výrazným kusům z jeho repertoáru patří Golem, mystický příběh od Gustava Meyrinka na základě pražské legendy uváděl soubor ve Vile Štvanice.

Román Mistr a Markétka, z něhož vychází aktuální inscenace, je pro imerzivní divadlo vhodným textem – Bulgakov v něm vytvořil časoprostor vzájemně se křížících světů. Divadelníci jimi obsadil čtyři patra Hrzánského paláce.

A je na každém divákovi, jakým směrem a za jakou částí příběhu se vydá. Ve třiceti pokojích paláce můžou procházet během jednoho večera mezi předválečnou Moskvou, Jeruzalémem z dob Ježíše Krista i nekonečným vesmírem. „Vše funguje víceméně tak, jako bychom byli v realitě. Zajímá-li vás, když se někde křičí, jdete se tam podívat. Naopak pokud chcete být v tichu, setrváte tam, kde se mlčí,“ popisuje režisér a dramaturg Ivo Kristián Kubák.

Nevypadnout z role

Kniha Mistr a Markétka akcentuje témata, která jsou podle inscenátorů aktuální vždy a všude: korupce, krize světa a její možná radikální řešení. Soubor rozsáhlý román uvádí v celé jeho šíři, představení trvá čtyři hodiny.

Herci musí celou dobu zůstat v roli, žádné zákulisí v tomto pojetí inscenace není. „Oproti klasickému divadlu si člověk vyzkouší být v postavě déle a hrát i tehdy, je tu jen pár diváků nebo to není třeba nejpodstatnější moment,“ poznamenává herečka Alžběta Nováková.

Herci smějí volně procházet většinou pokojů, ale musí respektovat vztahy nastavené předlohou. „Je komplikované, aby se postavy, které se spolu nesmí potkat, nepotkaly,“ vysvětluje režisérka a dramaturgyně Marie Nováková. Ostatním ovšem inscenace skýtá velký prostor pro improvizaci. A také, říkají tvůrci, pro diváckou frustraci. Není totiž možné stihnout všechny situace a příběhy.