Kniha Carmen slibuje skutečný život Hany Hegerové. Přála si, aby vyšla až po její smrti, říká autor

Šansoniérka Hana Hegerová se devadesátých narozenin, které připadají na 20. října, nedožila. Zemřela letos v březnu. Teprve po zpěvaččině smrti mohla vyjít knižní rekapitulace jejího života. Deset let na ní pracoval hudební vydavatel Tomáš Padevět, který patřil k blízkým přátelům Hegerové.

Video Studio 6
video

Rozhovor s Tomášem Padevětem

Tomáš Padevět upozorňuje, že knihy, které byly o Haně Hegerové publikovány po její smrti, neprošly autorizací. On sám na pětisetstránkové biografii pracoval se souhlasem zpěvačky – i s jejím přispěním. U ní doma vedli dlouhé rozhovory.

Věci, které předtím neřekla

„Měla ke mně důvěru, protože věděla, že jsem velice diskrétní a nikdy jsem nezneužil toho, co mi za života vykládala,“ poznamenává Padevět, který byl také smutečním řečníkem na neveřejném rozloučení s Hegerovou.

Původně připravoval fotografickou publikaci doplněnou rozhovorem. Měla vyjít k osmdesátinám Hany Hegerové. Zpěvačka se ale rozhodla ukončit uměleckou kariéru. „Já jsem jí říkal: Co ale s tím materiálem, Carmen? A ona řekl: Budeme si povídat dál, Tomáši,“ vypráví Padevět.

Zpovídání tedy pokračovalo, umělkyně ale vyslovila přání, aby kniha nevyšla za jejího života. „Asi si uvědomila, že mi říká věci, které nikomu předtím nepověděla,“ domnívá se autor, že zpěvačka nechtěla být vystavena pozornosti bulváru.

I temnější místa v životopise

Kniha je chronologickým vyprávěním. Začíná narozením Carmen Márii Štefánie Farkašové a končí úmrtím Hany Hegerové. Nevyhýbá se ani temnějším částem příběhu. Třeba informacím o zpěvaččině otci, který byl exponentem slovenského fašistického státu. Kvůli této souvislosti si začínající umělkyně změnila jméno. I když médiím předkládala verzi, že nechtěla, aby se o ní říkalo, že ještě nic neumí a už si říká Carmen – přestože tak byla zapsaná v křestním listě.

Padevět mohl nahlédnout také do soudních spisů souvisejících s půlročním vězením, který si Hegerová odpykala na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Chybou banky jí na účet přišlo 214 tisíc korun, Hegerová si myslela, že jde o honorář, ve skutečnosti připsaná částka patřila Karlu Gottovi. Soud nevrácení peněz vyhodnotil jako zpronevěru. „Kniha k tomuto případu přináší dosud nezveřejněné, nebulvární informace,“ podotýká Padevět.

Na „tu Hegerovou“ neměla náladu

Biografie Carmen není čistě životopisnou publikací, autor ji označuje za dokumentární román. „Protože informace, které jsem získal, nejen z povídání s paní Hegerovou, ale i dalšími zhruba sto dvaceti lidmi, byly podrobnosti, které dávají dohromady neuvěřitelnou mozaiku jejího života,“ vysvětluje, proč se nakonec rozhodl pro tuto formu.

Do knihy přispěli svými vzpomínkami její nejbližší, například bratr Hany Hegerové poskytl fotografie i třeba školní vysvědčení a vyprávěl o dětství na jižním Slovensku. Padevět vyzpovídal i zpěvaččiny spolupracovníky.

„Věřím, že by byla ráda a že jsem neudělal ostudu,“ odhaduje, co by na jeho knižní debut řekla sama hlavní hrdinka. Ukázky připravovaného textu jí prý dával k přečtení, ale ona mávla rukou, že mu věří a že na „tu Hegerovou“ nemá náladu.