Dagmar Pecková nazpívala obrazy a zve do The Magical Gallery

Mezzosopranistka Dagmar Pecková se nedrží výhradně jen opery, jak opakovaně dokazuje, například před dvěma lety „kabaretním“ albem se skladbami Kurta Weilla. I nejnovější nahrávka potvrzuje její uměleckou proměnlivost. Spolu s hudebním skladatelem Darkem Králem nahrála písně napsané přímo pro ni – a inspirované obrazy slavných malířů. Novinku The Magical Gallery představila pěvkyně v rozhovoru pro Události v kultuře.

Video Události v kultuře
video

Rozhovor s Dagmar Peckovou

K jakému žánru byste novou desku přiřadila?
Myslím, že jsme s Darkem Králem udělali nový žánr. Je spojením elektronické muziky a nechci říct operního zpěvu, spíše bych řekla klasického a krásného zpěvu, protože rozděluju zpěv na krásný a ne tak krásný.

Jak vůbec vznikl nápad přiřadit hudbu ke konkrétním obrazům? A kdo vybral jednotlivá díla?
S tímto nápadem přišel Darek Král, já jsem zas říkala, že by bylo dobré, aby – když už ve výběru své obrazy bude mít Monet, Manet, Modigliani nebo Klimt – každý ten obraz byl opěvován v řeči jeho autora.

Texty tedy vznikaly inspirované přímo konkrétním dílem?
Jak hudba, tak texty jsou původní, nic nebylo převzato. Byli osloveni v Čechách žijící autoři, kteří znají jak svůj mateřský jazyk, tak češtinu.

Darek Král je především autor divadelní hudby, jak se s ním dala pracovně dohromady operní pěvkyně?
S Darkem Králem jsem se seznámila, až když jsem si začala dopisovat s Davidem Drábkem, který mě pozval do Klicperova divadla v Hradci Králové. Labutí píseň, podle Degasova obrazu,  byla tehdy ústřední skladbou v Drábkově inscenaci Tři mušketýři. Původně byla složena v české řeči a přebásněna do francouzštiny. To byla naše úplně první spolupráce zhruba před třemi roky. A od té doby se o tomto projektu přemýšlí. 

Viděla jste plátna, k nimž skladby patří?
Ano. Zobrazují většinou ženy z okrajů společnosti, třeba úžasné je pojetí tohoto tématu od Toulouse-Lautreca. Každý obraz jsem viděla dopředu, věděla jsem, o čem zpívám.

Jak jste naznačila, uvedená díla spojují motivy ženské bolesti, samoty a smutku. Podobná témata se na vašich nahrávkách vrací. Ať už vzpomenu na tragické operní hrdinky z alba Hříšnice nebo nahrávku Písně o zemi, kterou Gustav Mahler napsal po smrti své dcery. Dopustíte se někdy v budoucnu něčeho veselého?
Veselé bylo třeba vánoční album Navitas, které jsem vydala loni, společně panem Krčkem (uměleckým vedoucím souboru Musica Bohemica – pozn. red.), a doufám, že se v příštím roce dočkáme i pokračování. Také plánuju se skladatelem Janem Kučerou cédéčko k mým šedesátinám, vyjít by mělo v roce 2021, a jak znám Honzu, tak o smutku nebude.