Adam Holý nedělal rozdíly mezi reklamní nebo módní fotografií a vlastní tvorbou – do všech prací dostal svůj jedinečný rukopis. Dílo předčasně zesnulého umělce nyní zachycují hned dvě pražské výstavy.
Fotograf bez hranic. Adama Holého si rozdělily dvě galerie
Více než krása zajímala Adama Holého syrovost a opravdovost, své snímky doslova lovil, aby vystihl danou chvíli a situaci. „Volná tvorba má pro mě strašnou sugestivitu, je to síla prorostlá s mým životem a mými myšlenkami,“ říkal. „Líbí se mi, když se proplétají určité děje, kterých je focení součástí. Fotka je tak ve finále dále žijícím momentem.“
Jeho prvním modelem byl spolužák a soused z bohnického sídliště, s nímž se kamarádil od základní školy. Ústřední roli v Holého tvorbě ale hrály ženy. Už na jeho raných snímcích je vidět umělcova fascinace ženskou sexualitou.
„Vždycky ho zajímalo nějaké hlubší pozadí: různé ezoterické teorie a spousta dalších věcí, s nimiž focení kombinoval. Zajímavý byl i tím, že pro něj neexistovaly pevné hranice mezi reklamou, módou a uměním. Svým buldočím způsobem tyto hranice překračoval a křížil,“ připomíná kurátor Pavel Vančát.
Adam Holý zemřel v roce 2016, bylo mu dvaačtyřicet let. Jeho originální příspěvek k české fotografii připomínají v Praze dvě výstavy. V Ateliéru Josefa Sudka se do 14. října zaměřují na Holého rané snímky z osmdesátých a devadesátých let. Polansky Gallery pak do 27. října mapuje poslední etapu jeho tvorby.