Mat Collishaw / All Things Fall (detail), 2014

Beslan, brexit, fascinace násilím. Rudolfinum obsadil provokatér Mat Collishaw

Tragédie v Beslanu, brexit i tradiční témata dějin umění, třeba biblické vraždění neviňátek. To vše pojednal výtvarník Mat Collishaw na nové výstavě v Galerii Rudolfinum nazvané Standing Water (Stojaté vody). Dvaapadesátiletý umělec patří mezi výrazné figury současné britské scény. Díla starých mistrů ukazuje v nových souvislostech a propojuje se současnými technologiemi. Výstava je díky sponzorovi přístupná zdarma, podobně jako nedávná expozice Krištofa Kintery.

„Pomocí laseru jsem naskenoval dub, pod kterým se v Sherwoodském lese skrýval Robin Hood. Je to v podstatě můj portrét odchodu Velké Británie z Evropské unie. Mnoho lidí věřilo v myšlenku staré Anglie s její zašlou slávou a já se k tomu tímto vracím. Do doby, kdy nebyla migrace, lidé měli práci, mýtická představa Albionu, Velké Anglie, která zřejmě nikdy neexistovala,“ popisuje Mat Collishaw dílo nazvané prostě Albion.

Všechno se hroutí

Další instalace nazvaná All Things Fall (Všechno se hroutí) patří k objektům, ve kterých si Collishaw hraje s technologickými kuriozitami počátku dvacátého století. Zobrazuje biblickou scénu vraždění neviňátek.

Výjevy zabíjení malých chlapců jsou zobrazené ve figurkách na kolotoči, který se před divákem otáčí. Rychlost se stále zvyšuje, až přejde do okamžiku, kdy vytvoří iluzi, že se figurky hýbají; podobně jako tomu bylo u mnoha přístrojů, které stály na počátku kinematografie.

Video Události v kultuře
video

Galerie Rudolfinum vystavuje Stojaté vody Mata Collishawa

„Vraždění neviňátek je známý biblický příběh, který je oblíbeným tématem malířů. Je to hrozný a odporný příběh zabíjení chlapců. A mě zajímalo, proč je tento námět tak oblíbený. Proč existují videohry a filmy plné násilí? Proč nás baví dívat se na scény krutosti a násilí?“ ptá se Collishaw.

Výrazným dílem expozice je také Deliverance (Vykoupení). Tragédie rukojmích v beslanské škole ze září roku 2004 vystupuje z temnoty v útržcích vypjatých situací při pokusu o záchranu. Ostré záblesky jednotlivých scén fosforeskují, pomalu zelenkavě vadnou a mizí, aby se po chvíli naléhavěji vrátily. Autor zvolil účinný technologický postup, jak divákům zpřítomnit tragickou situaci.

Podle kurátora výstavy a ředitele Galerie Rudolfinum Petra Nedomy se výstava řadí k těm, které se v galerii věnují vztahu současného umění s dějinami umění. Collishaw cituje formu starých mistrů, obrazy holandských malířů 17. století, Caravaggia nebo Delacroixe.

Collishaw dává starým mistrům nový rozměr a diváka znejisťuje, třeba tím, že na šerosvitových zátiších s jídlem jsou hranolky, cheesburger, kukuřičné vločky s mlékem nebo pilulka. Na popisku pak návštěvník výstavy zjistí, že jde o zachycení autentických přání posledního jídla odsouzenců na smrt, kteří jsou u díla i vyjmenováni.

Šok jako umělecký rukopis

Sám Collishaw tvrdí, že šok člověka oživuje, vždy obsahuje svůdnou krásu a je svým způsobem seriózním postupem. Všichni velcí umělci minulosti, s nimiž se ve svých dílech vyrovnává, podle něj s tímto principem pracují. 

Šok a kontroverze jsou jeho uměleckým rukopisem už od začátku umělecké dráhy, kdy patřil k jádru skupiny zvané YBAs, Young British Artists, která na přelomu osmdesátých a devadesátých let zásadním způsobem přispěla k prosazení současného britského umění na světové scéně.

Proslul už jedním ze svých prvních děl s názvem Bullet Hole. To představil v roce 1988 na výstavě, kterou zorganizoval jeho blízký přítel a umělecká hvězda generace Damien Hirst. Zobrazuje zvětšeninu krvavé rány na vlasaté hlavě, která v detailu budí rozmanité konotace.

Současná výstava Standing Water (Stojaté vody) v Galerii Rudolfinum potrvá do 8. července a díky sponzorovi je přístupná zdarma, podobně jako nedávná úspěšná expozice Krištofa Kintery.