Dílo Pravoslava Sováka, grafika a malíře, který je patrně známější v zahraničí než doma, představuje Muzeum Kampa. Retrospektivní výstava nazvaná Krajina času uvádí rozsáhlý výběr nejvýraznějších prací z různých časových období od konce padesátých let až po současnost.
Městem a pouští do krajiny času. Obrazy Pravoslava Sováka si cestu vybírají samy
Muzeum Kampa představuje Pravoslava Sováka (zdroj: ČT24)
Expozice není uspořádána chronologicky, ale drží se jednotlivých autorových témat, k nimž patří třeba město nebo poušť. Velký prostor dostávají Sovákovy kresby s námětem krajin, pobřeží, městských celků či volné abstraktní kompozice vytvářené složitou technikou kombinující kresbu tužkou, perem, akvarel a kvaš.
Počkat, až si obraz řekne
Podle Pravoslava Sováka bylo výtvarno jeho osudem už od dětství. A dodává, že netvoří, ale pracuje, na některých obrazech dokonce i dvacet let. Jeho kresby jsou doslova vizualizací času. „Dělám jenom, když vím, co je zapotřebí udělat. A když nevím dál, tak čekám, až si ten obrázek sám řekne tu další cestu,“ říká jednadevadesátiletý výtvarník, který žije od sedmdesátých let ve Švýcarsku.
Pravoslav Sovák
Sovák se narodil roku 1926 v Československu, po ukončení druhé světové války vystudoval uměleckoprůmyslovou školu, v roce 1947 byl asistentem malíře Jana Zrzavého na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Po roce 1948 pracoval jako horník a dělník na severní Moravě.
Promyšlené záběry
Od poloviny 50. let působil jako grafik ve svobodném povolání, podílel se třeba na vizuálním řešení několika filmů nebo pomáhal se založením divadla Semafor. Hned 21. srpna 1968 opustil Československo a odešel do Německa, roku 1978 se usadil v Hergiswilu ve Švýcarsku, kde žije dodnes. Vedle pedagogického působení se věnoval zejména volné tvorbě.
„Pracuje se vzpomínkovou linkou, kdy si pohrává s různými vrstvami času. V sobě propojuje nalezené fotografie, vlastní fotografie, kresby, zásahy akvarelem nebo tužkou. Je to mnohovrstevnaté dílo, které v něčem vypadá jako filmový záběr, velmi promyšlený a velmi prokomponovaný,“ upozorňuje kurátorka Helena Musilová.
Velkým tématem jeho práce, které se stále vrací, je město. Jeho proměny je možné sledovat od raných grafik z konce 50. let až po velkolepé Walls reagující na velké metropole západního typu.
Dalším zásadním tématem se stala pouštní krajina. „Velkým vizuálním zážitkem, který se odrazil v mnoha dalších pracích, byla návštěva pouští Arizony začátkem 70. let. Ten pocit člověka stojícího v obrovské, prázdné ploše, se kterou se musí nějak vyrovnat, nějak konfrontovat,“ popisuje kurátorka. Výstava Krajina času potrvá na Kampě až do 27. května.