Sociální a demografické problémy současné společnosti shrnuje šest videí v pražské Galerii Rudolfinum. Jejich autory – americké i evropské tvůrce – svedla dohromady výstava s názvem Domestic Arenas.
V Domestic Arenas o pozornost bojují uprchlíci, otroci i voják z Afghánistánu
Každé video je prezentováno samo za sebe, nevytváří společný příběh, společná jsou témata, k nimž se vyjadřují.
„Dávají dohromady základní otázky, které hýbou západní, možná celosvětovou společností,“ podotýká kurátor a ředitel galerie Petr Nedoma.
Například videoinstalace amerického vizuálního umělce Shimona Attieho Stateless se dotýká uprchlické krize. Metaforicky zobrazuje zkušenost syrských uprchlíků, kteří podnikli riskantní cestu do Evropy. Zobrazuje je jako hráče rulety, kteří s mnohdy už s rezignací vsadili úplně vše.
Hned několik projekcí zavádí diváky do afroamerických komunit. Třeba umělec Stan Douglas v šestihodinovém videu jamujících hudebníků zkoumá, jak černošská hudba ovlivnila evropskou kulturu.
„Potom je tu velmi intenzivní práce Khalila Josepha, amerického umělce z Los Angeles. Přináší nám pohled do myšlení a jednání černé komunity ve čtvrti Compton v Los Angeles, což je vhled, které nemůže běloch mít, protože se do té skupiny nikdy nedostane,“ doplnil Nedoma. Khalil se při vytváření své filmové instalace nechal inspirovat albem rappera Kendricka Lamara.
Domestic Arenas v Galerii Rudolfinum (zdroj: ČT24)
Zbývající vystavující umělci se vrací ke kořenům otrokářství, analyzují prostřednictvím pouličního tance vyloučené skupiny a také sledují rodiče prožívající návrat svého syna z Afghánistánu.
Domestic Arenas je možné navštívit do 18. března. Podle ředitele Nedomy je výstava novou tematickou kapitolou ukazující možnosti, jak pracovat s prostorem galerie. Ta se proměnila v potemnělé bludiště jen měsíc poté, co v jejich vzdušných prostorách vystavoval Krištof Kintera. Na jeho instalaci Nervous Trees se přišlo podívat přes 160 tisíc lidí, stala se tak divácky nejúspěšnější výstavu v Česku za poslední čtyři roky.