Městské divadlo Zlín převedlo na jeviště román místního spisovatele Antonína Bajaji Zvlčení. Novela oceněná Magnesií Literou a nominovaná na Knihu desetiletí popisuje emotivní prolínání dvou světů, lidského a vlčího.
Lidé vlčí, vlci se polidšťují. Zlínské divadlo uvedlo adaptaci Bajajovy novely Zvlčení
Život, smrt, osud a emoce tvoří nejzákladnější a nejsilnější pilíře celé hry. Ve Zvlčení se prolínají osudy dvou rodin. Ta lidská se potkává ve srubu na hranicích se Slovenskem při pohřbu hlavy rodiny. V ten samý okamžik, na to samé místo, přichází i vlčí smečka. Postupně se vzájemně prolínají a zrcadlí. Inscenace se proto jmenuje Zvlčení (Prolnutí).
„Má to velmi silný, pronikavý příběh. Zároveň to má velmi silné napětí a nervozitu,“ říká o předloze režisér Dodo Gombár.
Na scéně se představí téměř kompletní divadelní soubor. Množství postav vtáhne diváka do hlubokých lesů, hájenky i rozhlasového studia.
„Máme společné pudy a instinkty, žijeme společné tragédie, společné radosti, a když toto spojíme dohromady, tak to dostane jinou dimenzi,“ přibližuje lidskou a vlčí společnost Antonín Bajaja, který za novelu v roce 2004 získal cenu Magnesia Litera.
Divadelní adaptaci navíc posiluje choreografie Lindy Fernandez Saez. „Domluvili jsme se, že ztvárníme vlky převážně pohybově. Pohyb je z 80 procent prostředkem, kterým se herci na jevišti vyjadřují. Zhostili se toho neuvěřitelně, až mě to dojímá,“ uvedla choreografka.
„Agresivita, která je naše, lidská, míří třeba mnohdy úplně nesmyslně, bezhlavě, bez jakýchkoli příčin. A to vlk nikdy neudělá. Dříve jsem měla k vlkům odmítavý vztah, až pak jsem zjistila, že jsou to velice kontaktní zvířata se sociálním cítěním,“ říká představitelka matky-vlčice Helena Čermáková. Její protějšek matku-ženu ztvárnila Eva Daňková.
Režisér Gombár ve hře vidí podobenství se Žítkovskými bohyněmi. V něčem by na ně podle něj mohla nová inscenace navázat.