Na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného vystoupily sestry Khatia a Gvantsa Buniatishviliovy. Virtuózní gruzínské pianistky předvedly svůj pověstný temperament. Nádherně se jim ale vydařily i křehké a melancholické pasáže, především v Rachmaninově Suitě pro dva klavíry. Rozmanitý a posluchačsky vstřícný program vyústil v jeden z nejvášnivějších koncertů roku.
Recenze: Sestry Buniatishviliovy hrají na efekt, a přesto opravdově
Ještě nestihl ani utichnout ruch v sále po úvodním potlesku, když sestry Buniatishviliovy zasedly ke klavíru, vyměnily si jen kraťoučký pohled, lehké pokývnutí hlavou a spustily. Intuitivní pokrevní porozumění, díky němuž jsou schopny hrát téměř bez potřeby komunikovat, okamžitě prozradilo, že se lze těšit na výjimečný koncert. Společně na jednom pódiu se umělkyně (každá z nich vede vlastní sólovou kariéru) nepotkávají moc často.
Na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného již mladší Khatia Buniatishviliová vystoupila před dvěma lety, kdy potěšila především velkolepě předneseným Lisztem. Po nepříliš výrazném Schumannově klavírním koncertu, který hrála vloni v rámci abonentních koncertů České filharmonie, si rudolfinskou spolupráci s prvním českým orchestrem zopakovala při natáčení druhého a třetího klavírního koncertu Sergeje Rachmaninova pod taktovkou Paavo Järviho.
Na zdařilou nahrávku Khatia navázala i se svou o něco méně proslulou sestrou Gvantsou. V úvodu jejich společného večera zazněla Rachmaninova Suita pro dva klavíry číslo 2, překvapivě vkusně a umírněně provedená. Khatie totiž někteří kritici vyčítají příliš impulsivní, agresivní, silovou hru. Snad v sále seděli a slyšeli rozněžnělou Romanci, při níž sestry vykouzlily nádherně melancholickou atmosféru a křehce tklivé, nesoucí se melodie.
Khatia (vlevo) a Gvantsa Buniatishviliovy
Hudba, která z klavírů sálala, byla chvílemi až k zalknutí krásná. Bohužel závěr pomalé části Rachmaninovy suity poznamenaly záchvaty kašle, jimiž se rozhodlo trpět hned několik lidí ve Dvořákově síni. Jeden z nejkrásnějších a nejsilnějších momentů, které se letos v Rudolfinu naskytly, se tak zvrhl v pasivní agresi a nenávistné pohledy, které zdraví po dusících se vrhali. Pozornost si naštěstí znovu rychle získaly umělkyně mistrovskou Tarantellou se sytě basující akcentací a mocným akustickým účinkem.
Pěkný Milhaud, skvělý Liszt
Není sebemenších pochyb, že obě klavíristky jsou virtuózní umělkyně. Khatia však během koncertu dosvědčila i mimořádnou duchapřítomnost, když jí na začátku skladby Scaramouche od Dariuse Milhauda obracečka not předčasně otočila stránku, a zrovna v rychlé pasáži, kterou navíc pianistky rytmicky sebevědomě „napálily“. Khatia si však poradila, sálem zazněly dvě facky, jimiž si stránku otočila zpět a zase vpřed, a ještě se na obracečku povzbudivě usmála. Vskutku eskamotérský výkon!
Khatia Buniatishviliová
Krásně vyzněla prostřední část Scaramouche, v níž si Khatia a Gvantsa předávaly melodii a iniciativu a podařilo se jim vytvořit jakýsi opar, jako by zvuk přicházel přes barevně rozostřující tónovou clonu. Pěkný kontrast s prudce pojatou, radostnou a taneční sambou na konci skladby.
Před přestávkou si Gvantsa přesedla za klavír ke Khatie, aby zahrály Lisztovu Uherskou rapsodii číslo 2. Sestry excelovaly, posluchačem zmítaly extrémní afekty, syrový smutek i smyslná vášeň, ocitl se až pod jakýmsi hudebně emocionálním nátlakem. Liszta mají obě Gruzínky slyšitelně hluboce zažitého a je radost pozorovat jejich um, který v kuse mohou dát okázale najevo.
Khatia (vpravo) a Gvantsa Buniatishviliovy
Po pauze byl na programu australský komponista Percy Grainger a jeho Fantazie na „Porgy a Bess“ George Gerschwina. Známé melodie hrály sestry Buniatishviliovy především Gvantsinou zásluhou svěže a nápaditě, dokonce i notoricky ohrané téma Summertime.
Skvělá byla práce s detaily, hned ze začátku skladby Khatia udeřila do jedné z hlubokých kláves tak, že zazněl dutý zvuk připomínající přeznívající strunu kontrabasu. Z nástrojů firmy Steinway & Sons se na okamžik linul až barový sound, houpavost jazzového feelingu by Khatia a Gvantsa mohly přednášet na Konzervatoři Jaroslava Ježka.
Autentická efektnost
V samém závěru večera zazněla skladba Maruice Ravela La Valse, v níž se sestry Buniatishviliovy ponořily do zcela odlišné atmosféry, již též přesně vystihly. Pozoruhodná byla především zvuková bohatost a vytříbenost jejich hry, posluchač jako by slyšel smyčce, fagoty a trombóny z orchestrální verze díla.
Publikum ihned po skončení koncertu propuklo v bouřlivý aplaus a ovace ve stoje, které klavíristky přerušily dvěma přídavky. Asi lze odhadnout, co obecenstvo na sestrách Buniatishviliových tak ocenilo. Vedle technické bravury a vstřícně zvoleného programu je to fakt, že hrají sice na efekt, ale zároveň zcela autenticky, ryze. Khatia si může dovolit bušit do klavíru způsobem, který by se jinému klavíristovi vyčetl, protože jí posluchač věří každé hudební gesto.
Jak zvláštní protiklad k usebranému, skoro nesmělému projevu Davida Fraye, který letos na Klavírním festivalu Rudolfa Firkušného étericky přednesl Brahmsových Sedm fantazií. Oba kraje škály introverze-extroverze management festivalu letos posluchačům nabídl na skutečně špičkové úrovni. Podobně jako v minulých letech.