Bohuslava Martinů přibližuje jeho americká korespondence
104 dopisů nabízí pohled do složité duše českého komponisty. Martinů si je sice vyměňoval s Frankem Rybkou, se skladatelem – Bohoušem, jak mu říká – se ale znal i Rybkův syn Jim. Když Martinů odešel na začátku čtyřicátých let do Ameriky, byl malý chlapec.
V kontaktu zůstal Martinů s Rybkovými i po svém odjezdu z USA v roce 1953. V korespondenci rozebíral i politiku. „Když například Češi dovolili Sovětům, aby jejich tanky přejely přes Československo do Maďarska a potlačily tamní volání po svobodě, hned ho to naštvalo,“ uvedl příklad Jim Rybka.
Byl Martinů autista?
O Martinů napsal Jim Rybka, povoláním lékař, také knihu. V publikaci založené na dopisech se mimo jiné zabývá chováním Martinů, které podle něj vykazovalo autistické rysy. Rád by, aby čeští badatelé hledali mezi řádky i tento rozměr jeho osobnosti. „Martinů vypadá nešťastně, ale není, se všemi si to užíval. Všichni mají na tváři úsměv – kromě Martinů. To je, myslím, jeden ze znaků Aspergerova syndromu,“ dokazuje svou domněnku na jedné z fotografií z rodinného archivu.
Zlomek dopisů se ze Spojených států dostal do Československa už v sedmdesátých letech, nyní si je ale budou moci zájemci přečíst všechny. Muzeum v Poličce je chce jednak analyzovat samo, zároveň je ale nabídne k prostudování dalším badatelům.
„Je to naprosto mimořádný dar,“ upozorňuje ředitelka centra Pavla Juklová. Aby se korespondence Martinů jednou dostala do sbírek muzea v Poličce, si nepřála jen ona. Kdysi o tom snil i další skladatelův přítel – klavírista Rudolf Firkušný.
