Po sedmi dlouhých letech se do divadla na bulváru Pod lipami vrací hudba. Berlínská státní opera jako již několikrát ve své 275 let trvající historii prošla rozsáhlou a velmi nákladnou rekonstrukcí a o radost ze znovuotevření se chce podělit. Během úvodního týdne sezóny přichystala několik živých internetových přenosů, které jsou zdarma přístupné veřejnosti. Po nich se divadlo opět zavře – tentokrát však jen na krátko.
V Berlíně už zase otevírají Státní operu Pod lipami. Oprava stála 10 miliard, oslavy jsou zdarma
Po smrti svého hrubiánského otce se nově korunovaný pruský král Fridrich II. Veliký rozhodl zkultivovat své země. Jedním z neskromných impulsů, který od slovutného vojevůdce, ale také zdatného hráče na příčnou flétnu a komponisty vzešel, byla výstavba operního divadla v Berlíně v rámci obřího urbanizačního projektu, který zahrnoval i univerzitu, katedrálu a palác.
Na plánech výstavby se král Fridrich osobně podílel a jeho návrh připomínající antický chrám architekt Georg Wenzeslaus von Knobelsdorff skutečně realizoval. Poprvé hudba v tehdy největším operním domě světa zazněla 7. prosince 1742, tedy před 275 lety. Brzy se stalo i rezidenčním místem třetího nejstaršího světového orchestru dnes známého jako Staatskapelle Berlin.
Z hlediska hudebních dějin je divadlo na bulváru Unter den Linden u náměstí Bebelplatz nejvýznamnější v Německu. Proběhly zde premiéry Čarostřelce Carla Marii von Webera, Veselých paniček windsorských Otto Nicolaie nebo Bergova Vojcka, zpívali zde Enrico Caruso či Emma Destinová a dirigovali Richardové Wagner a Strauss, Herbert von Karajan i Pierre Boulez.
Požár, bombardování, azyl
Během necelých tří set let bylo divadlo několikrát úplně zničeno. Nejprve v roce 1843 vyhořelo a muselo být postaveno znovu. Mezi roky 1926 a 1928 prošlo velkou rekonstrukcí, druhou světovou válku ale nepřečkalo. Když byla budova vybombardována v roce 1941, nacistům se ji podařilo bleskurychle opravit, v únoru roku 1945 ale byla zničena znovu. Zbyly z ní trosky.
Poválečná rekonstrukce trvala deset let. Krátce poté, co se soubor do divadla vrátil, vyrostla v metropoli Berlínská zeď, která soubor umělecky izolovala. Přesto si i v době reálného socialismu dokázal udržet obstojnou hudební úroveň, byť největší světové hvězdy zde nevystupovaly.
GALERIE
Berlínská opera na archivních fotografiích
Po sjednocení Německa bylo divadlo oficiálně přejmenováno na Staatsoper Unter den Linden a jeho hudebním a uměleckým ředitelem byl zvolen jeden z nejuznávanějších žijících dirigentů Daniel Barenboim. Muzikanty z Lindenoper, jak se domu předívá, řídí dodnes, od roku 2010 však v azylu v Schillerově divadle. Nyní se vrací zpět.
Akustika za 400 milionů euro
Náročná a nákladná rekonstrukce, kterou si vyžádaly především prosakující spodní vodou zničené provozní prostory Lindenoper, byla zahájena před sedmi lety. Podílelo se na ní více než 90 firem a vysloužila si mnohdy i ostrou kritiku médií a veřejnosti. Trvala totiž výrazně déle, než se plánovalo, a byla skoro dvakrát dražší.
Celková suma byla původně stanovena na bezmála 240 milionů euro, během let se vyšplhala až na 400 milionů, což je v přepočtu asi 10 miliard korun. Pro srovnání, na podobnou sumu přišlo prodloužení metra B z Vysočan na Černý most nebo obchvat Plzně. Nedávno otevřená Labské filharmonie v Hamburku byla ale ještě dvakrát dražší, vyšla na 865 milionů eur. Rekonstrukce pražské Státní opery, která právě probíhá a dle plánů bude dokončena v roce 2019, by měla stát 858 milionů, ovšem českých korun.
Zrekonstruovaná berlínská Staatsoper
Zpoždění a zdražení bylo způsobeno hlavně stavbou více než stometrového tunelu, který propojí jeviště se zkušebnami. Krom toho byl o pět metrů výše posunut strop v pečlivě zrestaurovaném hlavním sále, což jej učinilo prostorově velkorysejší, vzdušnější.
Hlavní prioritou rekonstrukce byly akustické podmínky. „Byl jsem ohromen, protože vše znělo opravdu úžasně. Musím říct, že alespoň podle mých uší je akustika ideální,“ pochvaloval si Barenboim po prvních zkouškách. „Člověk může skutečně pocítit vibrace zpěváka nebo violoncella,“ popsal nové zvukové dispozice Mathias Schulz, který se v dubnu stane novým ředitelem instituce. A že se akustika zlepšila, povtrdili i členové orchestru, kteří pamatují ještě starý dům.
Staatsoper pro všechny
Motto, které operní dům při svém znovuotevření razí, zní „Staatsoper für alle“, čili Státní opera pro všechny. Již v sobotu lidé zcela zaplnili náměstí Bebelplatz, aby si vyslechli berlínskou Staatskapelle, která pod Barenboimovým vedením zahrála Beethovenovu Devátou symfonii s Ódou na radost. Koncert byl zdarma k vidění a slyšení na internetu.
Chceme zůstat institucí, která je významným přínosem nejen pro Berlín, nejen pro Německo, ale také pro Evropu.
Na internetových stránkách Staatsoper budou přenášeny i další oslavy. Divadlo bude znovuotevřeno symbolicky 3. října, v den, kdy si Němci připomínají sjednocení. Zazní Scény z Goethova Fausta Roberta Schumanna. V hlavních rolích zapějí kmenoví sólisté opery Roman Trekel, Elsa Dreisigová či René Pape. V menší úloze bude možné vyslechnout i českého člena souboru Jana Martiníka.
4. října si lze naladit živý stream koncertu Staatskapelle Berlin s Barenboimem a legendárním italským klavíristou Mauriziem Pollinim, který přednese Schumannův klavírní koncert. Krom toho zazní skladby Jörga Widmanna a Clauda Debussyho. Na 7. října je přichystán popolední Koncert pro Berlín, kdy Staatskapelle zahraje díla Edwarda Elgara, Giuseppe Verdiho, Debussyho a také Vltavu Bedřicha Smetany z cyklu Má vlast. Večer oslavy vyrcholí hostováním Vídeňských filharmoniků.
Pak se umělci s divadlem na Unter den Linden opět rozloučí, tentokrát však jen na krátko. Je potřeba ještě dokončit poslední úpravy a nastavit elektronické jevištní systémy, než se produkce 7. prosince definitivně navrátí na jeviště Lindenoper. Definitivně, nebo alespoň do příští rekonstrukce.